Masakr motorovou pilou. A pěkný!
V tomto článku žádný masakr motorovou pilou nenajdete. Nenajdete tu totiž naprosto žádný článek. Je pouze na vás, abyste si jej vytvořili. Jsou skoro Vánoce a já nemám chuť něco rozsáhlého psát.
Pravidla pro vaše psaní jsou jednoduchá: tento článek bude vznikat jako soustava propojených komentářů. Já začnu první větou, a kdokoliv může pokračovat. Prostě si přečtěte komentáře, a příběh dále doplňte. Při odpovědi vždy zvolte "odpovědět na tento komentář", ať je jasné, jak plyne děj. Je možné odpovídat i na starší komentáře a vytvářet tak různé a zcela nezávislé dějové linie.
Toto je tedy dada příběh, který píší čtenáři. Je nepřístupný osobám pod 18 let. A začíná takto: "Je mi 20 let, jmenuji se Průša, jsou Vánoce, a jsem úchyl."
Pokračování je na vás… V komentářích nebudou tolerovány žádné urážky bělochů, černochů, židů, muslimů a Ježíška, preferuje se vtip.
První !
Po neklidné a z větší části probdělé noci jsem probudil až po poledni a z okna jsem viděl, že se na špinavé chodníky začínají snášet první sněhové vločky. Vyrážím tedy na čerstvý vzduch do ulic velkoměsta...
[2] a uvažuju co bych koupil své přítelkyni Adéle za dárek. "Musí to být něco originálního" říkám si. Jenže v dnešní době je težké vymyslet něco originálního. Nakonec jsem se rozhodl koupit nám společné předplatné do divadla...
[2]
Pri ceste po schodoch ma pozdravila moja mladá pekná susedka. Nemam však o ňu záujem kedže som úchyl páči sa mi jej stará škaredá mama, ktorá tam však nebola. Tak som sa šiel aspoň prejsť von..
[4] Chtěl jsem jít koupit dárky, ale skončil jsem v hospodě. Sednul jsem si k mému oblíbenému stolu v rohu. Nesnáším vánoce. Snad přijde sousedčina máma.
[5] Po třinácti kouscích jsem pocítil drobné, nikoliv nepříjemné, lehtání v zátilku a začal znovu přemýšlet o Ježíškovi. Jak vlastně vypadá? Těžko bude vypadat jako sousedčina máma, i když... Objednal jsem si další pivo...
[5] Přišla. Stojí ve dveřích a rozhlíží se po lokálu.
[5]
Objednal jsem si pivo, rum, a zapálil startku. Při čekání na vrchního jsem vzpomínal, jaké to bylo minulý rok, když jsem strávil předvánoční čas s Lujzičkou. Sousedčinou mámou! Doufám při tom, že se tu objeví, jako každý rok...
[8] Ovšem pořád nepřicházela. Nevěděl jsem, co dělat, ovšem chápal jsem, že jí musím zavolat. Vzal jsem do ruky telefon, vytočil číslo a ...
[7] Vypadá jako ze starejch českejch filmů. Nee, kecám, vypadá jako Stiflerova máma. Celá hospoda utichla. Najednou ucítím její parfém.
Po dlouhé době to vzala neznámá mi to žena...s velmi přijemým hlasem, dcera s vnučkou jsou prý na nákupech a naříkala mi do telefonu, že neví co s troubou a cukroví je nachystané..Je to matka matky mé sousedky! Ježíšek existuje, opuštím hospodu..
[9] ... Volaný účastník je dočasně nedostupný
[7] Naprosto mě odzbrojil její nádherný úsměv. Lehkým krokem prošla kolem mě a sedla si na bar. Srdce mi buší a já vzrušením téměř omdlévám. Jsem si jist, že právě ona je ta vyvolená, která mě zbaví toho nejcenějšího, co mám.
[6] Netrvalo dlouho a opět se ozvalo stupňující se nutkání navštívit toaletu. Zaplivanou toaletu v zaplivaném pajzlu. S mírnými potížemi jsem se tam odpotácel a s nechtěnou agresivitou rozrazil vstupní dveře. Nikdo tady nebyl. Škoda. Vzpomněl jsem si, co se tu odehrálo přibližně před rokem.
Vstoupil jsem do stejné místnosti se stejným nutkáním zbavit se předvánočního piva vlnícího se v mém žaludku. (...)
[12] Zkusil to znovu .... a účastník je opět nedostupný ...
[15] Tak jsem si řekl, že toho chvíli nechám a dám si další rundu. Zavolám později, něco mi našeptávalo, že se ještě dneska uvidíme...
[16] Oh shit! Co se to stalo? Probouzím se se strašnou bolestí hlavy pod stolem.
[17] Ach ano! Důvod útoku byl zřejmý. Neměl jsem se bahlas rouhat nad větrákem, co tu už od desíti večera teče proudem.
...hlavou mi zas proběhla myšlenka na falešné soby. Ostatně jako snad každému v poslední době.
[17] Zírám do hlavně pistole.
Zrovna teď píšu z Ománu, kde žádné vánoce neslaví, ale několik zbraní jsem zahlédl - ovšem naštěstí ne před xichtem. Ale moje milá v Čechách mi nebere telefony ani neodpovídá na sms, tak netuším co se tam u vás vlastně děje...
[6]Jenže by to chtělo něco k jídlu. Dám si utopence nebo Bóbika, snad mi ho udělají.
[10]
Ten zápach poznám kdekoliv.
Dlouze natáhnu nosem ten odér a (trochu se přitom zakuckám) začíná mě napadat...
Zrovna mě napadlo, že jsem si o Vánocích ještě nikdy nevyhonil, asi to udělám. Bude to romantické a vzrušující.
[13] Otázkou je, jeslti tím nejcenějším je moje auto či můj dům na okraji Prahy. No dům, spíše vilka, nebo raději rodinné sídlo. To snad ne! Naše rodinné sídlo, kde žijeme už po staletí? To by snad ta žena chtěla?
Své ošklivé myšlenky jsem zaplašil a díval se do jejích nádherných očí.
[20] A když tam nad tím tak přemýšlím, tak výtahnu svoje nový Treo 700 otevřu prohlížeč a začnu studovat počasí nad čechama. A ejhle jenom orkán. Tak si říkám, jestli se jí vůbec dneska dovolám.
[24] Ne, nedokázal jsem to, ony pochmurné myšlenky mě znovu přivedly do rozpaků, jestli ta žena opravdu chce moje sídlo, možná bude lepší, když se jí zbavím, zbavím jednou provždy, ale jak? V hlavě se mi začal rýsovat ďábelský plán...
[6] ...a trochu začal pokukovat po číšníkovi. Přibližně 40 let, pivas jako kráva, přesně můj typ!
[15] Náhle jsem dostal spásný nápad. Zkusím zavolat Aničce, mladé pěkné sousedce. Doufám, že mi svoji úžasnou maminku na chvilku půjčí.
[19] "Hele nejsme na divokým západě, jóó?" Průša se zvedá a odchází domů. Cestou ještě omrkne pár obchodů a pak
Miluju, když mě oslovují Eržika. Máma Karel a táta Lojza odjeli do posilovny,
a protože vím, že si vždycky narazí nějaké svalnáče a vrátí se až po půlnoci,
obvolávám všechny kámoše ze střední školy. Bude mejdan. Pekelnej. Ti parchanti
se mi už od základky posmívají kvůli mému mámovi a tátovi, ale teď jim ukážu,
co to znamená rozehřátá prdýlka. Ještě musím skočit nakoupit rohypnoly, přece
jenom posilovnu dost často vynechávám.
Otvírám na škvírku dveře a doufám, že na chodbě nebude ta příšerná sousedka
s naprosto okouzlujícím pinčlíkem, kterému jsem to minulý týden tak hezky
udělal. Reagovala trošku nepřiměřeně, jako kdyby s ním ona nepíchala.
Vypadá to, že je vzduch úplně čistý, paráda... Vybíhám z domu a vrážím
do pošťáka - pomáhám mu vstát ze země a oprašuji ho - krásně voní, možná se mu
budu věnovat později, i když...
[28]
Nejsem žádná poběhlice, nestoudníci!
[23] je to stejné, jako kterýkoliv den v roce:)