All in one blog » All in one blog

V následujícím článku se pokusím upozornit na některé právní předpisy, které jsou třeba pro ne všechny spotřebitele známé, přičemž tato neznalost je poté využívána prodávajícími právě v neprospěch spotřebitele.

Zákon č. 40/1964 Sb. Občanský zákoník

§ 509

   (1) Oprávněný  má právo na náhradu nutných nákladů, které mu vznikly v
   souvislosti  s  uplatněním  práva z odpovědnosti za vady. Toto právo je
   třeba  uplatnit  u  povinného  nejpozději do jednoho měsíce po uplynutí
   doby, ve které je třeba vytknout vady; jinak právo zanikne.

Komentář: Velmi často opomíjené právo. V praxi realizovatelné tak, že pokud např. zboží zasíláte k reklamaci poštou, nárokujte po prodejci poštovné – doložitelné potvrzeným podacím lístkem.

Zákon č. 40/1964 Sb. Občanský zákoník

§ 622

   (2)  Jde-li  o vadu, kterou nelze odstranit a která brání tomu, aby věc
   mohla  být řádně užívána jako věc bez vady, má kupující právo na výměnu
   věci nebo má právo od smlouvy odstoupit. Táž práva přísluší kupujícímu,
   jde-li  sice  o  vady  odstranitelné, jestliže však kupující nemůže pro
   opětovné  vyskytnutí  vady po opravě nebo pro větší počet vad věc řádně užívat. 

Komentář: Odstavec podle kterého se vytvořila „zvyklost“ na možnost odstoupení od smlouvy po třetí stejné závadě popř. čtyřech různých. Důležitá rada – pokud reklamujete zboží pro třetí stejnou anebo čtvrtou různou závadu a požadujete odstoupení od smlouvy, uveďte tuto skutečnost již při podání reklamace. Příklad: Pokud reklamujete již potřetí nefunkční kontakt u mp3 přehrávače, je pro prodejce mnohem levnější kontakt potřetí vyměnit, než aby vám vyplatil kupní cenu třeba rok a půl starého přehrávače – což bývá v praxi často realizováno – ve chvíli, kdy je závada odstraněna, tak už nárok na odstoupení zaniká.

Je dost možné, že většina lidí s tvrzením v nadpisu nesouhlasí. Pravdou však zůstává, že v naprosté většině věcí si nerovni jsme. Otázkou tedy zůstává pouze to, kdo za to může…

Možnost vs. Výsledek

Stále se mluví o rovných možnostech. Je však zásadní rozdíl mezi rovnou možností a rovným výsledkem. Rovná možnost spočívá v právem garantované svobodě konání, ovšem výsledek je založen právě na rozdílnosti konání každého z nás. Toto je neustále chybně zaměňováno. Většina neúspěšných lidí stále hlásá, že kdyby měla „ty možnosti“ jako ti úspěšní, tak by byla také bohatá atd. – je to ovšem většinou pouze v závisti kořenící domněnka, kterou si lidé omlouvají a vysvětlují svůj neúspěch. Přesně tyto možnosti totiž každý má, rozdíl je pouze v tom, jakým způsobem je konkrétní jedinec schopen je využít. Čísla hovoří jasně – 70% úspěšných lidí se narodilo v bídě – rozdíl mezi úspěšnými a neúspěšnými tedy není ve startovní pozici, ale v cílové pásce. Stejně tak se naprostá většina lidí hloupými nenarodí, hloupými se pouze svou nečinností během života stane.

„Vigilantibus iura scripta sunt.“ alias „Právo přeje bdělým.“

Snad s žádnou zásadou pocházející již z doby starého Říma se neztotožňuji více než s touto. V následujících řádcích se pokusím poukázat na pár souvislostí, které jsou třeba pro ne úplně všechny známou věcí…

Právo jako nástroj směny

Jak jsem již psal ve svém předchozím článku zabývajícím se investováním času, tak i zde znovu uvedu, že život je obchod, nebo-li směna něčeho za něco. Doposud ještě nikdo nevymyslel způsob, jak vytvořit z ničeho něco (např. paradox dotací, kdy si většina lidí neuvědomuje, že se rozdělují jejich daně a nikoliv nějaké evropské peníze,…). Stejně tak to platí u práva. Osobně neznám nikoho, kdo by rád platil daně. Proč to tedy lidé dělají? No přece proto, že je to jejich povinnost a uvědomují si, že porušení povinnosti přinese negativní sankci – tudíž mění svou daňovou povinnost za určité státem poskytované služby. Vzdám se části své svobody výměnou za to, že mi stát garantuje ochranu té části zbývající.

Tak schválně…Kolikrát za časovou jednotku se setkáte s tvrzením: „Nemám čas.“?

V dnešní době, kdy předání zprávy někomu jinému, kdy přemístění z bodu A do bodu B a kdy zjištění jakékoliv informace nám zabere historicky nejkratší dobu, je vcelku zvláštní, že asi dost často.

Čas jako komodita

Na začátek definice… Komodita = Obchodované zboží bez rozdílu v kvalitě (např. měď, ropa, káva,…). Právě čas se mi jeví jako nejryzejší příklad naplnění definice slova komodita. Ropa, měď i káva se ve skutečnosti může částečně kvalitou lišit, avšak čas nikoliv.

Ať už je člověk mladý nebo starý, bohatý nebo chudý, štíhlý nebo tlustý,….čas je tím jediným, čím disponuje každý ve stejné míře. Dokonce i před 100 nebo 300 lety měl každý člověk stejně času jako dnes. Stejných 24 hodin, 1 440 minut nebo chcete-li 86 400 sekund denně.

To, co se tedy mění v závislosti na bohatství, době, postavě a dalších parametrech není množství času, kterým disponujeme, ale způsob jeho využití.

Klíčovým důvodem proč jsem se rozhodl napsat tento článek je stále častější nerelevatnost různých průzkumů veřejného mínění, které jsou následně v menší či větší míře nesprávně interpretovány českými médii, především těmi komerčními.(Více ohledně serióznosti zpravodajství v komerčních médiích píši ve svém předchozím článku.)

Průzkumy veřejného mínění a jejich interpretace

5. května 2011 byl na webu novinky.cz publikován následující článek:

http://www.novinky.cz/domaci/232603-mit-za-souseda-roma-je-pro-tretinu-lidi-neprijatelne.html

Z průzkumu agentury STEM například vyplývá, že mít za souseda Slováka by neslo kladně 88% dotázaných respondentů, zatímco mít za souseda Roma by neslo kladně pouze 14% respondentů. (Kompletní výsledky průzkumu zde: http://www.stem.cz/clanek/2195)

Jak již název tohoto článku napovídá, pokusím se zde nastínit aktuální vývoj části českého trhu s informacemi, přičemž jsi nejsem tak úplně jist, zda se za informace dají ještě považovat.

Dôverujeme médiám, ktoré sú skôr biznisová záležitosť než informačná.
- Miroslav Veselý

Za vším hledej peníze

Kromě toho, že se jedná o název knihy Miltona Friedmana, kterou mimochodem mohu každému doporučit, je toto tvrzení velkou pravdou i v mediálním světě.

Slovo „komerční“ ve spojení se slovem televize nebo rádio je zde uvedeno právě proto, aby uvedlo největší prioritu – a to sice maximalizovat zisk.

Nabídka a poptávka

V ČR je nejsledovanější televizní „zpravodajskou“ relací blok Televizních novin, vysílaný každý den na TV Nova od 19:30. Nejčtenějším deníkem je v ČR Deník Blesk.

Pokud jste někdo někdy alespoň jednu z těchto dvou záležitostí měl možnost shlédnout, víte zhruba, co obsahuje. Pokud vás ale náhodou nezastihla doposud ani jedna z těchto dvou „jedniček“ trochu vám nastíním jejich obsah.

Televizní noviny:

Smrt, nehoda, nehoda, smrt, sebevražedný atentát, povodně, vražda, zdražení věci X, zdražení věci Y,..................... nová mláďata Slona afrického v Pražské ZOO, konec.

Deník Blesk:

To samé jako TN samozřejmě s palcovými titulky, doplněno nabídkou půjček (cca 2 strany), řádkovou inzercí s nabídkou sexuálních služeb + trochu sportu. A málem bych zapomněl na nejhodnotnější část: nahá žena doplněná vtipem, konec.

Cílem tohoto článku není detailní analýza českého daňového systému, ale spíše základní náhled na aktuální situaci ohledně diskutovaného progresivního zdanění příjmů fyzických osob a vyvrácení  masovou veřejností přijímaného mýtu.

Rovná daň neznamená rovné zdanění

Mýtus: „V České republice existuje rovné zdanění příjmů fyzických osob.“

Fakt: „V České republice existuje rovná sazba daně z příjmů fyzických osob.“

Daň z přijmu fyzických osob v současné době v ČR činí 15%. Bez ohledu na to, zda je váš hrubý příjem ze zaměstnaneckého poměru 15 000 Kč/měs. nebo 100 000 Kč/měs., vždy odvedete státu 15% daň z příjmu…....Opravdu?

Pro ilustraci předkládám pár čísel:

(Údaje z http://www.vypocet.cz/cista-mzda)

Hrubá mzda               Čistá mzda

15 000 Kč         ->      12 305 Kč        =  82,03 % hrubé mzdy

30 000 Kč         ->      22 640 Kč        =  75,47 % hrubé mzdy

60 000 Kč         ->      43 310 Kč        =  72,18 % hrubé mzdy

(Pozn. v uvedeném případě nejsou uplatňovány žádné specifické slevy na dani, pouze sleva na poplatníka, tj. v současné době 1970 Kč/měs.)

Není třeba býti matematickým géniem, aby člověk vyčetl z výše uvedených údajů následující fakt. Čím více vydělám, tím větší část svého výdělku odvedu státu.Už tady to s tou rovností dost zásadním způsobem skřípe, nicméně je zde zohledněno i sociální a zdravotní pojištění, takže se zde dá uplatnit argument ohledně větší částky odvedené na vlastní důchod nebo podporu v nezaměstnanosti v rámci sociálního pojištění. U zdravotního pojištění to opět trochu skřípe – za více peněz stejně služeb. Au! Takže jdeme dále.