Čas jako nedostatkové zboží

Tak schválně…Kolikrát za časovou jednotku se setkáte s tvrzením: „Nemám čas.“?

V dnešní době, kdy předání zprávy někomu jinému, kdy přemístění z bodu A do bodu B a kdy zjištění jakékoliv informace nám zabere historicky nejkratší dobu, je vcelku zvláštní, že asi dost často.

Čas jako komodita

Na začátek definice… Komodita = Obchodované zboží bez rozdílu v kvalitě (např. měď, ropa, káva,…). Právě čas se mi jeví jako nejryzejší příklad naplnění definice slova komodita. Ropa, měď i káva se ve skutečnosti může částečně kvalitou lišit, avšak čas nikoliv.

Ať už je člověk mladý nebo starý, bohatý nebo chudý, štíhlý nebo tlustý,….čas je tím jediným, čím disponuje každý ve stejné míře. Dokonce i před 100 nebo 300 lety měl každý člověk stejně času jako dnes. Stejných 24 hodin, 1 440 minut nebo chcete-li 86 400 sekund denně.

To, co se tedy mění v závislosti na bohatství, době, postavě a dalších parametrech není množství času, kterým disponujeme, ale způsob jeho využití.

Obchodování s časem

Život je obchod. Nejinak je tomu s časem.

Příklad č.1:

Proč lidé studují vysokou školu? Za svou časovou investici v době tří až pěti let očekávají lepší startovní pozici pro získání pracovního místa. Tudíž obchod – měním svůj čas za teoretickou budoucí možnost získání lépe placené práce. Navíc investice do vzdělání je tou nejméně rizikovou. Kopat kanály lze i s vysokoškolským titulem, avšak aplikovat právo v pozici obhájce bez titulu nikoliv.

Příklad č.2:

Až někdy v budoucnu budete pomlouvat toho „zhýčkaného“ souseda za to, že si vozí košile do čistírny a kola u auta si nechává přezout v servisu, zkuste se zamyslet, zda to je opravdu zhýčkanost nebo spíše chytrost, kdy člověk ovládá jednoduchou matematiku. Pokud je člověk schopen vyvíjením své hlavní činnosti, svého povolání vydělat např. 400 Kč za hodinu a proces „obnovy“ (praní, sušení,žehlení,..) košil by pro něj znamenal investici tří hodin, což odpovídá ztrátě 1 200 Kč, je pro něj samozřejmě výhodné zaplatit 200 Kč za čistírnu. Toto je typický příklad ergonomie času, tj. dělám to, v čem jsem nejlepší s tou největší efektivitou a ostatní činnosti přenechávám těm, kteří jsou v nich nejlepší popř. lepší než já a dokáží tuto činnost vykonávat efektivněji. Výměnou za platbu jejich služeb získávám svůj čas pro investování jinam.

Právě toto je hlavní podstatou ryzího kapitalismu. Nabízení svých služeb s úzkou specializací a poptávání všeho ostatního.

 Život je otázkou priorit

Až tedy příště uslyšíte, že někdo nemá čas, zkuste se trochu zamyslet.

Situace, kdy člověk nemá čas není možná. Existuje tedy pouze situace, kdy je čas investován jinam.

Takže až vám příště někdo řekne, že v pátek nemá čas, aby s vámi šel do kina, znamená to, že svůj čas chce věnovat něčemu jinému. Avšak je pravdou, že odpověď: “Moc rád bych šel, ale nemám čas.“ zkrátka působí mnohem přívětivěji než „Nepůjdu, protože svůj čas chci využít jinak než s tebou v kině.“ – ovšem pouze pro ty, kteří nečetli tento článek.