Postřehy a zkušenosti ze světa mobilní techniky

Dnes ráno jsem prodal svůj notebook FSC Amilo Pro V3205, tedy jak jsem mu říkal „Mrňouse“. Cena byla stanovených 13 tisíc. Nakonec se ozvalo několik zájemců. První odstoupil a pro druhého jsem notebook pozdržel skoro týden. S ním jsem dnes měl sraz v Praze a obchod provedl.

Překvapilo mě, že tento člověk přechází z notebooku VAIO (taky malého). Na druhou stranu jsem pak měl možnost slyšet, jaké chlazení to slavné VAIO má, a už jsem se vůbec nedivil (vlastně se divím, že to neprodal dřív). No nic, doufám, že notebook bude sloužit k plné spokojenosti a že je tím, co nový majitel hledal.

Většina dnešních notebooku je vybavena dvěmi základními bezdrátovými technologiemi – Wifi a Bluetooth. Zatímco Wifi dokáže posloužit i na větší vzdálenost a i z obyčejného routeru lze chytat signál i přes několik stěn, Bluetooth je záležitost spíše jen na pár metrů. Člověka tedy logicky napadne, že to Bluetooth bude asi úspornější. Teoreticky i je, ale prakticky to právě u notebooků vůbec neplatí.

utilita zobrazující spotřebu na ThinkPadech

Kde je zakopaný pes?

Wifi adaptér je na většině zařízení připojen rovnou na PCI(-e) sběrnici, kde není žádný problém. Bluetooth adaptéry jsou ale vždy připojeny interně na USB. USB je výborná sběrnice a jsem moc rád, že tu je, ale má i své nevýhody. V případě, že totiž adaptér zapnete a on se připojí na USB sběrnici, samotná komunikace s adaptérem přes USB vyžaduje po procesoru, aby se nepřepínal do svých nejúspornějších stavů.

Slabý Wifi signál tedy schopnější karta dokáže přijímat i se spotřebou do 50 mW, což je celkem nic, když běžný notebook s integrovanou grafikou má spotřebu kolem 10 Wattů (samozřejmě nějaké vzdálené sítě na tom jsou hůř a spotřeba je vyšší). U Bluetooth je samotná spotřeba vysílače v modulu ještě menší. Problém však začne dělat procesor. Tam je totiž potom spotřeba při nečinnosti o celé 2-3 Watty vyšší. Což už je zcela logicky znát.

S tímto dílem opouštím procesory mající v názvu číslice 86. V druhé polovině let devadesátých už jsou barevné displeje považovány za standard, avšak ne všechny jsou taková výhra. Mnoho notebooků stále používá pasivní DSTN displeje, které jsou proti aktivním TFT výrazně levnější. Těchto displejů se drží zejména IBM, které si za TFT modely nechává tučně připlatit. DSTN displeje mají výrazně nižší kontrast a díky neuvěřitelně nízké rychlosti překreslování má člověk občas pocit, že u notebooku pracuje v podnapilém stavu. Tyto displeje jsou vhodné pouze na kancelářskou činnost. Chcete si přehrát video, nebo zahrát nějakou tehdejší pařbu? Tak to máte smůlu. Ve hrách se při pohybech kamery obraz vždy rozplizne a zformování zpět do nějakého obrazu mu trvá stovky milisekund.

S rokem 1998 přichází v oblasti stolních počítačů dvě zásadní novinky, které spolu úzce souvisí: Pentium II a AGP.  Ty se samozřejmě začaly rychle adoptovat i do prostřední notebooků, takže první Pentium II notebooky na sebe nenechaly dlouho čekat. Ten, o kterém dnes budu mluvit sice AGP ještě nemá, ale jinak je nabitý tím nejmodernějším, co rok 1998 nabídl, včetně grafického 3D akcelerátoru.

Satellite Pro 490CDT z reklamních materiálů (verze s menším displejem)

Toshiba Satellite Pro 490XCDT

Tento notebook se do domu dostal přes otce, který jej nafasoval v práci. Vzhledem k tomu, že ho nosil pryč jen velmi minimálně, byl notebook většinu času doma volně k užívání. Že ho vůbec netahal se vlastně ani nedivím. Tento manažerský stroj měl sice na dnešní poměry relativně malou úhlopříčku 13,3“, ta však tenkrát patřila k těm největším. Tlustý kovový rám a snaha o co největší výkon se podepsaly na váze, která činila přesně 3,49 kg (běžné notebooky většinou měly 3 kg).

Dneska už si člověk musí kontrolovat pomalu každou součástku při výběru notebooku. Někdo se rozhoduje, zda bude mít v notebooku grafickou kartu ATI, nebo NVIDIA (nejlepší je stejně Intel, ale to je zas na jinou diskuzi). Někdo zas řeší, zda radši procesor od AMD, nebo snad radši Intel. Oba dva zmíněné příklady mi jsou zrovna docela putna (AMD dělá dobré úsporné mobilní procesory a v grafikách do notebooků je to stejně pořád o tom samém a spíš záleží na konkrétním čipu). Podstatně více mě zajímá, od jaké firmy mám ve svém notebooku touchpad. Proč? Protože ty dobré jsou jen od firmy Synaptics.

Situace na trhu

Drtivá většina notebooků je osazována touchpady jen dvou výrobců. Synaptics a Apls. Pár notebooků na našem trhu ještě používá touchpady Elantech. Měl jsem tu čest pouze jednou na VBI Compal FL90 (v1) a tam jsem měl co dělat, abych kurzor vůbec dostal, kam jsem potřeboval.

Alps

Dříve velmi rozšířené touchpady této firmy lze dnes spatřit především v zaběhlejších značkách (Toshiba, DELL, Lenovo,…) a to dokonce zejména v dražších modelech. Výhodu vidím snad jen v naivnější emulaci kolečka myši pomocí ovladačů. Nevýhod je hned několik – bez ovladačů kolečko myši vůbec nefunguje. Není taková podpora v Linuxu a především…

Input-lag

Největším problémem Alps je jednoznačně input-lag, který provází všechny jejich touchpady v noteboocích už dlouhé roky (má paměť sahá až do roku 2003, kdy jsem si jeden notebook s takovým touchpadem koupil). Vlastně ani netuším, co za tím všechno vězí z technické stránky, ale měl jsem možnost těch notebooků otestovat dost, abych byl přesvědčen, že nejde o chybu jen některých Alps touchpadů.

Co to ten input-lag vlastně je – jde o mírně zpoždění reakce kurzoru na obrazovce proti pohybu prstu. Ovládání je tak méně přesné, protože člověk s tímto zpožděním musí počítat a předvídat ho. Abych všechno názorně ukázal, připravil jsem si malé video natočené na notebooku Lenovo ThinkPad X300, vybaveném tímto touchpadem.

• http://www.youtube.com/watch?v=ipxBlBb542M

Pod tímto kontroverzním nadpisem se skrývá malé přirovnání, které mě dnes napadlo, když jsem si pročítal jedno fórum. Člověk se tam ptá, zda by mu někdo nedaroval notebook, odvolávajíc se na svůj finanční stav v důsledku svého postižení (něco s loktem). Mít nějaký vrozený handicap určitě není nic příjemného a do této problematiky bych ani nechtěl sklouznout.

Zaujalo mě spíše něco jiného. Je opravdu notebook něčím, co je nutné k životu? Co člověk musí mít, jinak jeho život nemá smysl? Jsem přesvědčen, že není. Možná to je dnes v módě, ale tuto módu já prostě nepodporuji. Je to pro mě stejné, jako by člověk žádal na základě své finanční situace a nějakého postižení, zda mu někdo daruje motorku (mimochodem, kdyby mi někdo chtěl darovat motorku, tak bych jen dodal, že mám řidičský průkaz pouze na skupiny B a A1, tudíž to nesmí být nějaká velká mašina – případně by se musela jedině přiškrtit). Motorka je taky fajn, ale taky se bez ní dá žít.

„Jsem postižený“ jako taktika

Sám moc nemám potřebu si o lidech hledat „jen tak pro zábavu“ další informace. Jeden uživatel fóra mi však poslal zajímavé linky, kde jsem se vlastně mimo jiné dozvěděl, že tento člověk stejným způsobem řešil před pár lety i kvalitní jízdní kolo, a také, že před měsícem ten samý člověk podával inzerát na nákup dvou gramců a mixáku za cenu 7000,- Kč. Zejména druhá informace mě přivádí k otázce, zda to opravdu s člověkem je tak zlé, aby si musel žádat o darované notebooky.

Už jsem se plně zabydlel na novém ThinkPadu, takže nabízím svůj „starý“ notebook k odkoupení. Pro ty, kdo to tady nečtou tak pozorně, bych jen dodal, že jde o malý, lehký a hlavně tichý notebook s kovovým rámem uvnitř základny. Jeho hlavní předností je mimo minimální nutnosti spouštět ventilátor i kombinace DVI-I a TV výstupu (S-Video). Díky DVI-I lze v digitální kvalitě připojit až 24“ LCD s rozlišením WUXGA (1920x1200). Přes přibalenou redukci je přítomno samozřejmě i analogové VGA, které má na poměry notebooků velmi nadstandardní kvalitu. Díky 1,5GB RAM a rychlému 120GB disku Seagate Momentu 7200.2 (tedy 7200 rpm) se hýbají předinstalovaná Windows XP Home neuvěřitelně svižně (je podporována i Vista pro kterou jsou na webu výrobce přehledně všechny potřebné ovladače a utility), a notebook je tak vhodný pro ty, kteří vyžadují malý notebook se standardními součástkami (které nemají výrazně nižší výkon).

Notebook je 1,5 roku používaný (má tedy ještě půl roku standardní záruku v libovolném autorizovaném servisu FSC) a zcela logicky je to i vidět na jeho plastech, které jsou na některých místech vyšoupané. Díky černé barvě šasi to však na živo není takovým problémem (jako u stříbrných notebooků).

Na displeji je vidět světlejší místo, ale je to jen při pohledu z velkého úhlu a při práci to tedy nijak nevadí. Ačkoli jde spíš o blbost, servis FSC mi tuto závadu už jednou bez problému vyreklamoval (a nejen mě, protože jde o standardní závadu). Znovu jsem nereklamoval, protože nově dodaný displej má velmi dobré parametry a já nechci riskovat, že bych dostal třeba zas ten původní (tento má silně tlumené odlesky a je vhodný na používání i ve venkovních prostorech).

Posledním znakem používání je nižší kapacita baterie. Z původních „až 4 hodiny“ momentálně zvládne notebook kancelářskou práci (úsporné nastavení přes RMclock) na baterie po dobu přibližně 2 hodin a 30 minut.

V případě zájmu

Pokud máte o notebook zájem, tak jej nabízím za 13 000,- Kč včetně všech manuálů, CD/DVD s ovladači a obnovou systému, redukcí DVI/VGA, novým originálním adaptérem, starým originálním adaptérem s ukroucenou koncovkou (elektrikář snadno připájí zpět; adaptér je jinak funkční), dokladem o koupi a reklamačními protokoly. To vše v originální krabici, ve které byl notebook zakoupen.

Své vážné nabídky můžete realizovat také zde v komentářích, případně (pokud nemáte zde login) také na mailu uvedeném na mé osobní stránce.

Kde se dočíst víc

Notebook prodávám i na fóru notebook.cz, takže na následujícím odkazu je konkrétní vlákno v bazaru, kde jsem se rozepsal podstatně víc a člověk tam zjistí vše potřebné (včetně fotek):

• http://notebooky-forum.notebook.cz/viewtopic.php?p=100589#100589

Protože už se moc lidí ptá na můj názor ohledně mé R61, radši nebudu více otálet s napsáním nějakého tohoto krátkého zápisku. Nechtěl jsem psát hned první den – nedělám to ani u recenzí a má to i svůj důvod. Na spoustu změn člověk potřebuje nějaký čas, aby je dokázal docenit. Za těch pár dní, už mi ale v mnoha situacích dělal nový notebook velkého pomocníka, takže už je co sepisovat.

Design

No co na to říct. Tady vážně chválit nemůžu. Ten notebook není dvakrát moc hezký. Myslím, že tady budu potřebovat nejvíc zvykání. Zatímco takové grafitové HP Compaq ma určitý styl a eleganci, Thinkpad R je jen velká černá krabice. Stačilo by přitom jen pár úprav některých křivek a notebook by byl podstatně hezčí. Moje původní FSC Amilo V3205 je rozhodně výrazně pěknější a zatím se na tom shodli úplně všichni, co ty dva notebooky viděli vedle sebe.

Mechanická odolnost

Co na to říct. Tenhle notebook bude asi dost problém zrasit. Znáte takové to video z recenze na ThinkPad X300, jak Dušan Šimonovič zvedl notebook za horní část víka v otevřeném stavu (180°) do horizontální polohy? Já jsem to tenkrát s tím kusem, co jsem měl na recenzi, taky musel zkusit a zkusil jsem to i teď s výrazně těžší R61. A hle – přežila :-).

Nemám se tedy asi vůbec čeho bát a určitě není ani důvod se při používání notebooku nějak krotit. Sám jsem zvědav, co řeknu třeba za rok.

Včera jsem si konečně zkopíroval veškerá data z disku mého „starého“ notebooku a rozhodl jsem se ho vymazat. Nepotřebuji, aby se někdo prohraboval mými daty (i když tam by asi taky nic extra nenašel), takže jsem chtěl disk vymazat takovým způsobem, aby už obnovovací utility neměly šanci.

Po troše hledání jsem našel docela rozumné řešení. Kdyby náhodou někdo řešil něco podobného, tak doporučuji utilitu DBAN. Stačí si vytvořit disketu (můj případ, lze to udělat automaticky), nebo CD (stačí vypálit ISO soubor) a přepnout podle toho bootování v BIOSu notebooku. Jakmile se program zavede, tak příkazem „autonuke“ provedete výmaz celého disku (resp. všech přítomných disků).

Samozřejmě s podobnou utilitou si dobře rozmyslete, co děláte, protože tak nenávratně přijdete o data, která jsou na disku uložena, a už vám nikdo nepomůže. Je příjemné, že není nutné provádět výmaz s diskem připojeným k jinému počítači. Třeba na počítačích HP Compaq dokonce podobné utility ani nejsou potřeba. Bezpečné vymazání disku lze provést přímo z BIOSu.

Napadá mě jednoduchá otázka – řešíte něco podobného, když „pouštíte“ z domu nějaký ten pevný disk (případně celý počítač, či notebook)?

Jak jsem již psal i jinde, nakonec jsem zvolil velký notebook – tedy 14,1“ Lenovo Thinkpad R61 (s mini-dokem a tříletou on-site zárukou). Tím je můj výběr u konce a děkuji všem prodejcům, kteří mi poslali své nabídky. Protože je přesun všech dat a programů na nový notebook docela náročný proces, bude tento zápisek spíše kratší. Nemusíte se ale bát, nastavím ho obrázky :-).

Volba nakonec padla na velký notebook hned z několika důvodů. Nutnost maximální mobility už částečně klesla a kupování malého notebooku by teď možná bylo spíše rozmarem, než čímkoli jiným. Velkým notebookem tedy doufám ulevím očím, které dost trpěly, kdykoli jsem byl někde pryč nucen třeba pět hodin v kuse dělat na interním LCD. Mimo toho by se taky mohlo trochu ulevit krční páteři. Neuleví se akorát zádům, až budu nový notebook nosit v batohu. Pocitově ale mohu říct, že ten rozdíl je menší než jsem čekal.

Domů jsem si přivezl dvě krabice. Dokovací stanice byla původně uložena ve větší krabici (ještě větší než notebook), ale tu jsem domů nevozil a nemám tušení, proč v ní originál krabice vlastně byla. Vrhl jsem se tedy „pln očekávání“ do rozbalování.

V nedávném zápisku jsem se věnoval rozdílu mezi matnými a lesklými displeji. Použil jsem v něm svůj vymyšlený výraz „pololesklý“. Načež v diskuzi se někdo ozval, zda si zaslouží tyto displeje vlastní kategorii, když jde přece „jen“ o jinou intenzitu odlesků. Já jsem rozhodně přesvědčen, že ano.

Problém lesklých

„Pololesklý“ displej výrazně utlumuje hlavní nevýhodu klasických lesklých displejů díky výraznému snížení odlesků. Někdo tvrdí, že to není zas takový rozdíl – dle mého názoru kecá, protože nemá tolik zkušeností a neměl možnost vidět více displejů vedle sebe. Já takové možnosti mám a vím, že ten rozdíl je obrovský. K fotografii z minulého článku přidávám pro porovnání ještě jednu. Ta je vyfocena na stejném místě, jen s jiným notebookem. Jde o Acer Aspire 6920G s typickým lesklým displejem (tzv. „zrcadlo“).

vlevo – „pololesklý“ (na FSC V3205); vpravo – lesklý (Aspire 6920G)

Nevím, jak vy, ale já ten rozdíl teda vidím. Oba dva displeje mají maximální podsvícení, a zatímco na jednom se promítlo jen okno, na druhém je vidět více odlesků, než vlastního obrazu. Mimochodem ten krásný, inteligentní a sympatický chlapec v odrazu jsem já ;-).