Dvoucentové penny: okno k inflaci

MyEgo.cz

home foto blogy mywindows.cz kontakt

Dvoucentové penny: okno k inflaci

Peníze 07.09.08

[Tyler Watts]

Double pennyJohnny Carson by si mohl zavtipkovat o ekonomice, že „Inflace je dnes tak zlá… že se penny prodává za dva centy.“

Tento vtip by vůbec nemusel být zábavný ani v podání skvělého Carnaca (pozn. DS.: jedna z komediálních rolí J. Carsona), má však atributy dobré komedie: absurdní příběh založený na pravdivém jádře.

Staré penny se běžně prodávají za prémiové ceny, někdy i dvakrát více než za svou jmenovitou hodnotu. Ne proto, že by byly vzácné – bylo jich vyraženo desítky miliard – ale proto, že jsou cennější jako kov než jako peníze.

Kvůli této „prémii za drahý kov“ ve starších penny jistá skupina lidí aktivně vyhledává a skupuje tyto podhodnocené mince napříč Amerikou.

Běžný pozorovatel si nevšimne hlubokého ekonomického významu, když se dozví o hromadění penny. Snad ani mnoho ekonomů. Vláda se s problémem vypořádala tak, že mince razí z mnohem levnějšího kovu: zinku. Tak o co jde?

No ukázalo se, že ten levnější kov nezůstane levný na věky a mincovnu opět stojí více než cent, aby vyrobila (zinkovou) penny. Abych nezapomněl, také více než 5 centů výroba nikláku.

Odhaduje se, že mincovna ztratila 100 milionů USD výrobou penny v roce 2007, s nákladem na jednu penny od 1,2 do 1,7 centu. A tak vláda zřejmě změní výrobní kov těchto mincí na jiný levnější kov, tentokrát ocel. Dalším krokem by bylo opuštění dané mince úplně (jak mnoho zemí udělalo se svými nejmenšími mincemi) a nechat lidi zaokrouhlit ceny na nejbližší desetník. V tu chvíli by vláda měla problém „coinflace“ celkem z krku.

Dlouhodobě však znehodnocování mincí beztak selhává a cena kovu malých mincí roste nad jejich jmenovitou hodnotu. Stalo se to v amerických dějinách několikrát, s různými mincemi během koloniální éry, s niklo-měděnými penny během Občanské války, se stříbrnými desetníky, čtvrťáky a půldolary během 60. let 20. století. Spojovací nit všech těchto příběhů se zdá být inflace papírových peněz.

Papírové peníze jsou přirozeně inflační a dlouhodobě mají tendenci zvyšovat ceny komodit až k bodu, kdy některé mince začnou být podhodnocené vzhledem k papírové měně. Tyto mince začnou být shromážďovány a odprodávány za hodnotu v nich obsaženém kovu, nikoliv za jmenovitou hodnotu. Protože se to nyní znovu děje s penny, měli bychom se zastavit a zamyslet nad tímto ekonomickým fenoménem.

Ukazuje se, že penny je ekonomický vůdce – ukazatel dlouhodobého vývoje amerického dolaru a kvality americké monetární politiky. Penny má co vyprávět. Jako kanár v uhelném dole amerického peněžního systému může varovat před číhajícími inflačními problémy. Obyčejná penny má vskutku ekonomickou důležitost přesahující její velikost a hodnotu.

Od roku 1864 do roku 1982 byly americké penny vyráběny z mědi. Stoupající ceny mědi během 70. let způsobily, že náklady na výrobu penny překročily jednu penny a tak byl hledán levnější kov pro náhradu mědi. Na konci roku 1982 začala mincovna razit penny ze zinku – s povrchem z mědi, aby byly navenek nerozeznatelné od předchozích.

V roce 1982 se stalo ještě něco. Za vedení guvernéra Paula Volckera Fed prosazoval přísnou peněžní politiku, která nakonce zkrotila překotnou inflaci 70. let. Ceny mědi a ostatních komodit se v této době skutečně snižovaly. Někteří ekonomové nazývají období od počátku 80. let do nynějška obdobím „velké zdrženlivosti“, období nízké inflace, nezaměstnanosti a stabilního ekonomického růstu. Peněžní zdrženlivost byla tak úspěšná, že většina ekonomů dnes nepočítá inflaci mezi velké problémy, jimž by ekonomika USA čelila.

I přes tuto zdrženlivost inflace nikdy skutečně nezmizela. Inflace je peněžní politikou USA a s menšími přestávkami jí je od zrodu centrálního bankovnictví téměř před sto lety. To není tajemství; dle inflačního kalkulátoru samotné vlády dnes potřebujete 21,57 dolaru na nákup toho, co jste v roce 1913 koupili za 1 dolar. Nízká a stabilní „plíživá“ inflace posledních 25 let zřejmě byla přijatelná, zvláště v porovnání s pádivou inflací 70. let a počátku 80. Podnikatelé a spotřebitelé jsou schopni vyrovnat se s mírnou inflací a ekonomická výkonnost se zdá být celkem dobrá. Nic z toho však nemění fakt, že za méně než 100 let inflační měnové politiky se dolar znehodnotil více než 21-krát.

Abychom viděli, jak penny elegantně sleduje dlouhodobou inflaci, musíme se podívat na tržní cenu jejího kovového obsahu a její změnu v průběhu dějin. V roce 1864 – prvním roce malé měděné penny – byla tržní cena jejího kovového obsahu 0,3 centu, tj. méně než 1/3 jmenovité hodnoty. Toto dává smysl, protože měděný cent se narodil během období ohromné inflace nekrytých papírových peněz – „greenbacků“ v době Občanské války.

Tištění greenbacků přirozeně hnalo ceny nahoru a vedlo ke shromažďování malých mincí, které zhodnocovaly vzhledem k novým papírovým penězům. Nový měděný cent byl vydán jakožto znehodnocení těžšího a hodnotnějšího niklo-měděného centu. V roce 1879 byly greenbacky (překvapivě) zcela směněny za zlato a Amerika měla zpět kvalitní, zlatem kryté peníze. Tento návrat ke zlatu úplně vymazal předchozí inflaci z 60. let 19. století. Cena kovového obsahu penny klesla a stejně tak ceny všeobecně. Čtyři desetiletí zlatého standardu zažily pozoruhodně stabilní, jemně klesající ceny. V roce 1913 byla cena kovového obsahu měděné penny jedna desetina jmenovité hodnoty centu, což efektivně znemožňovalo jejich hromadění.

Rok 1913 se stal převratným, narodil se Federal Reserve a znovuzrodila se nekrytá měna. Pokud založení Fedu neotevřelo dveře masivní inflaci, alespoň je ponechalo odemčené. Od roku 1913 ceny (téměř) nepřetržitě rostou – a s nimi i cena kovového obsahu penny. Avšak od bouřlivé inflace 70. let se kovový obsah penny její jmenovité hodnotě nepřiblížil.

Nikoliv náhodou v roce 1971 zazvonil konenčný umíráček pro zlatý standard; po dlouhém období znehodnocování dolaru vůči zlatu prezident Nixon nakonec zavřel „zlaté okno“ a odstranil poslední pozůstatek zlatého krytí dolaru. S odstraněním této překážky odstartovala inflace a vzala sebou i kovový obsah penny. Zvyšující se cena mědi donutila mincovnu hledat levnější kovy. Po experimentech s hliníkem a ocelí s měděným povrchem se mincovní autority nakonec v roce 1982 rozhodly pro zinek s měděným povrchem. Tento rok se shodou okolností stal počátečním rokem krocení inflace.

V následujících letech byla inflace omezena a znehodnocení penny se na chvilku zdálo být zbytečné. Ceny mědi v polovině 80. let klesaly, nikdy se však nevrátily na úroveň před rokem 1971. Guvernér Volcker a Fed zahnali inflačního draka do úkrytu a měděné penny se stále používaly. Bestii však nezabili a ceny pokračovaly ve stabilním růstu. Inflace nakonec dohnala měděnou penny a cena jejího kovu opět překročila její jmenovitou hodnotu v roce 2005. Když tato hranice byla dosažena, ceny mědi v následujících letech ještě vyletěly a v dubnu 2008 byla cena kovového obsahu penny 2,6 centu.

Graf dole ukazuje, že cena kovového obsahu penny hrubě následuje cenovou hladinu měřenou CPI. I přes vysoké výkyvy během posledních třech desetiletí je trend rostoucí. Rostoucí cena měděného obsahu je z většiny produktem inflace.

Graf coinflace

Blízká souvislost mezi oficiálním vzrůstem cen a cenou kovového obsahu naznačuje, že inflace zabila měděnou penny. A protože inflace během posledních 25 let ve skutečnosti neskončila, zabíjí nyní i zinkovou penny.

Jak vláda zničila naše penízeInflace s sebou přináší mnoho nákladů. Jedním z nich je i fenomén dvoucentových penny: zvyšování peněžní nabídky postupně zvedne cenu peněžních kovů nad jmenovitou hodnotu dané mince. Když se inflace stane součástí měnové politiky, nevyhnutelně vede ke znehodnocení mincí a jejich hromadění.

Hromadění měděných penny a znehodnocení té zinkové nemusí nutně znamenat, že krocení inflace je u svého absolutního konce. Znehodnocení penny z mědi na zinek a nyní ze zinku na ocel jsou však jasným znamením, že americké měnové autority se spojily s inflací.

Moudří občané nepřestanou pozorovat penny a přemýšlet o tom, co odhaluje o měnové politice a budoucnosti dolaru.

Přeloženo z Ludwig von Mises Institute, autorem článku je Tyler Watts, student ekonomie na George Mason University.      

Pozn. DS.: Oba pojmy „cent“ a „penny“ označují v USA minci s jmenovitou hodnotou 0,01 dolaru. „Niklák“ je mincí se jmenovitou hodnotu 5 centů. Niklu však dnes obsahuje pouze 25%.

Článek by též snesl sofistikovanější statistickou analýzu než výše uvedený graf. Mimo použití jiného cenového indexu než CPI by bylo vhodné alespoň zhruba identifikovat další vlivy působící na cenu mincovního kovu. Autor s tím zřejmě nechtěl čtenáře (a možná ani sebe ;-)) zatěžovat. Jeho závěr, že znehodnocení malých mincí je více než čehokoliv jiného důsledkem zvyšování peněžní nabídky papírové/elektronické měny, je opravdu velmi málo diskutabilní.

„Znehodnocení“ se samozřejmě týká jejich peněžní funkce, která je stanovena vládou. Peněžní funkce těchto mincí je podhodnocená, protože se neodvozuje od obsahu jejich kovu, nýbrž od čísla na nich napsaném. Jejich kupní síla (tj. cena) v peněžním použití je takto uměle snižována a dochází k jejich nedostatku. (Pokud je cena určitého statku násilím regulována pod svou tržní úroveň, dochází k „převisu poptávky nad nabídkou“, nedostatkům, frontám atd.) Tyto mince jsou proto hromaděny a přesouvány mimo své peněžní použití, protože je za ně tímto způsobem možné získat více ostatních statků.  


Komentáře

  1. 1 Vojtěch Rylko 07.09.08, 19:08:57
    FB

    Děkuji za článek. Existuje prosím nějaké řešení popsaného problému?

  2. 2 Ondřej Moravec 07.09.08, 19:45:44

    [1] Díky.
    Řešení samozřejmě existuje :-). Je jím ukončení finančního socialismu, tj. odstup států od monopolizace finanční a měnové oblasti. Kupní síla mince v jejím peněžním použití by tak nebyla stanovena a regulována státem. Začala by opět podléhat silám poptávky a nabídky a reflektovala by druh a hmotnostní obsah kovu, z něhož by byla zhotovena. Neexistoval by rozdíl mezi její peněžní a nepeněžní rolí, protože peníze by opět nebyly jen symbolickými jednotkami vytvářenými "ze vzduchu" (účetní zápisy v bankách, papírky potištěné čísly, které jsou jednotkami "národní měny" produkované bankovním systémem, nikoliv hmotnostními jednotkami peněžní komodity).
    Stručně řečeno, jejich hodnocení v peněžní funkci by bylo odvozeno od druhu a hmotnostního obsahu peněžní komodity. Měď by tedy byla skutečnými penězi, nikoliv jen výrobním materiálem pro "zákonné platidlo" produkované státním bankovním systémem, jak je tomu dnes. (Čísla vyražená na mincích dříve označovala hmotnostní obsah mincovního kovu; se postupným zrušením vazby "zákonného platidla" na peněžní komodity jsou tato čísla jen symbolickými jednotkami - jednotkami "zákonného platidla", jehož produkce je v rukou bankovního systému a potažmo státu).

  3. 3 Ondřej Moravec 07.09.08, 19:55:36

    [1]
    Jinak řešením tohoto problému v rámci současných finančních systémů je samozřejmě přestat pro výrobu zákonného platidla používat kovy. Momentu, kdy by bylo výhodnější bankovky odvézt jako papír do sběru místo využití jejich peněžní funkce, se snad jen tak nedočkáme. To se vyplatí asi jenom v Zimbabwe ;-).

  4. 4 PF 07.09.08, 19:57:33
    FB

    [2] Já v principu souhlasím, ale zajímalo by mě jak byste si to představoval konkrétně.
    Dneska najdeme pod každým zbožím v obchodě právě jednu cenovku říkající cenu v jediné povolené měně.
    Pokud bychom zrušili finanční socialismus a každý by si mohl dělat své vlastní peníze tak by to vedlo IMHO obrovským dalším nákladům při sledování vzájemné ceny nových peněz.
    Nebo by všechny tyto peníze byly na něco navázány v pevném poměru?
    Přijde mi, že základní problém tkví v tom, že neexistuje statek, jehož cena by se neměnila.(ani zlato)
    A proto se ptám: Jak konkrétně zrealizovat tuto myšlenku.

  5. 5 Ondřej Moravec 07.09.08, 20:16:21

    [4]
    Viz článek Our Financial House of Cards and How to Start Replacing It With Solid Gold zde: http://georgereisman.com/blog/2008/03/our-financial-house-of-cards-and-how-to.html...

    Jinak pokud by si každý mohl dělat své peníze, penězi by samozřejmě nebyly papírky potištěné čísly bez významu. Byly by jimi osvědčené peněžní komodity, tj. zlato, stříbro, měď. Tak jak tomu bylo před zrodem efektivního finančního socialismu. Takže různých peněžních komodit by bylo mnohem méně než je tomu dnes, kdy každý stát vydává vlastní!!! Sledovat směnné poměry mezi nimi by bylo mnohem snažší než přečíst dnešní kompletní kurzový lístek!!! (možná znáš citát "chci dát každému právo vydávat bankovky, aby už nikdo více bankovky nepřijímal")
    A základním problémem zde není "nalezení statku, jehož cena by se neměnila" - to je opravdu nemožné a nedosažitelné, nic takového nikdy existovat nebude a nikdo není tak bláhový, aby o tom vůbec uvažoval (krom socialistů ;-)). Výše uvedený problém naopak vyvstává z regulace ceny, nikoliv z její změny!!! Problémem je tedy určování ceny a její volná změna je naopak řešením!!!

  6. 6 Ondřej Moravec 07.09.08, 20:34:00

    [4]
    Viz také můj komentář k článku Bankovnictví svobodného trhu. Místo samotných komodit by z velké části ve fyzickém platebním styku byly používány potvrzení o jejich vlastnictví - tj. bankovky a elektronické peníze. Samotný převod vlastnictví nad peněžní komoditou (transakce) by často probíhala bez fyzické účasti samotné komodity (stejně jako převod vlastnictví určitého podniku se děje prostřednictví akcií, jakožto potvrzením o vlastnictví podílné části vlastního majetku podniku).
    Dokud by bankám bylo znemožněno vydávat falešná potvrzení o uložení peněžní komodity, nevyvstal by žádný problém, který historicky trápil komoditní standardy a nakonec vedl k jejich úplnému zrušení.

  7. 7 PF 07.09.08, 21:31:28
    FB

    [6] Ale tím bychom se spoléhali na to, že tyto kovy nebudou podléhat velkým výkyvům.
    Pokud by se toto podařilo všude na světě (podezřele to zavání revolucí) a nastalo by něco jako objevení Ameriky...
    Tzn přivážení zlata ve velkém a tehdy se ho přivezlo téměř čtyřnásobek!! původního množství (případně nějaká forma průmyslové výroby zlata, ano dnes to zní divně)
    Tak by pak zkolaboval finanční systém celého světa a tím nejspíš i lidská civilizace.
    Nehledě na to, že pokud by banky vydávali poukázky na zlato, tak by byla mnohem hůře kontrolovatelná pravost těchto poukázek (myšleno co se týče padělání).
    Jako příklad lze uvést zavádění eur, kdy nějaký člověk platil penězi z monopoly, protože ty nové bankovky nikdo neznal.
    Tento systém by k padělání přímo vybízel.
    Stále soukromé peníze považuji za krásnou myšlenku, ale utopickou.

  8. 8 PF 07.09.08, 22:07:09
    FB

    [7] Asi by se slušelo něco dodat k tomu, že jen kritizuji a nenabízím řešení.
    Je to tak proto, že nejsem rozhodnut čemu fandit.
    Zlatý standard neřeší výkyvy cen zlata, ale řeší padělání.
    Dnešní systém sice opravdu není ideální, ale nějak přece jen funguje, i když zhoršuje případné krize.
    Stále přesně nechápu jak mohlo dojít v roce 1929 v USA tak strašné krizi, když tehdy tam zlatý standard ještě byl.
    Není přece jen větší problém systém částečných rezerv než finanční socialismus?

  9. 9 Ondřej Moravec 07.09.08, 22:29:17

    [7]
    Tato "krásná, ale utopická" myšlenka fungovala - sice s intervencemi, s porovnáním s dneškem však relativně zanedbatelnými - od počátku lidstva do začátku 20. století. A najednou je utopická? Zajímavá teorie...
    Jinak výkyvy v nabídce peněžních kovů vždy byly a budou naprosto směšné v porovnání s výkyvy v nabídce vynucené měny. Viz jakýkoliv graf vývoje peněžní nabídky nebo běžného cenového indexu. Třeba ten uvedený v tomto článku. Rostla snad nabídka nějakého peněžního kovu od 70. let (kdy byla přerušena poslední vazba dolaru na zlato, viz graf) podobně rychle jako nabídka nekrytých dolarů nebo alespoň CPI? Výkyvy v peněžní nabídce a cenové hladině před zavedením vynucených měn byly v porovnáním s tímto jen jemnými vlnkami na klidné hladině!!! (viz též například graf v knize, na níž odkazuje její obrázek v článku)
    Zároveň podceňuješ vynalézavost trhu. Kdyby běžné peněžní kovy z jakéhokoliv důvodu začaly ztrácet své specifické vlastnosti, které je předurčují do role peněz, byly by za ně nalezeny substituty mnohem dříve, než by se něco začalo "hroutit". Hroutit se to začalo od té doby, co to do ruky vzaly vlády. Od té doby "kolabují finanční systémy".
    Banky původně vydávaly poukázky na zlato (to se původně označovalo jako "bankovka") a vydávat falešné poukázky (částečně krýt vklady na viděnou) začaly ve velkém měřítku jen proto, že jim to bylo dovoleno zákonem (už v 18. a 19. století). Pokud by to bylo mimo zákon, žádná banka by to dlouhodobě dělat nemohla, protože kdykoliv by padlo podezření, že něco takového provádí, následný run na banku by ukázal pravdu a existence takové (podvádějící a inherentně zbankrotované) instituce na svobodném trhu by byla velmi krátká.
    Myslím, že jen potřebuješ trochu "načíst" a popřemýšlet :-). Kdysi jsem zastával stejný názor. Výborné, obsáhlé (900 stran) a komplexní čtení je Jesus Huerta de Soto: Money, banking and economic cycles (http://mises.org/books/desoto.pdf...). Obsahuje i rozsáhlé kapitoly o teorii a historii bankovního práva, od Říma po dnešek. A též vyčerpávající popis svobodného bankovnictví a finančního systému, včetně praktického popisu jeho realizace.

  10. 10 Ondřej Moravec 07.09.08, 22:43:33

    [8]
    K té strašné depresi došlo proto, že zlatý standard byl podváděn (porušován), tj. byly vydávány falešné (nekryté) bankovky. A to samozřejmě ve velkém od roku 1913, kdy byl založen Fed (USA mezitím zažily jednu celkem mírnou depresi v roce 1921). V červnu 1929 existovaly bankovky, jejichž dolarové nároky byly 71,8 mld. USD a zároveň s tím pouze 3,0 mld. USD skutečného zlata (zlatých rezerv).
    Toto však není ten hlavní důvod. Velkou depresi udělaly skutečně Velkou politiky přijaté tehdejší politickou reprezentací USA, která to chtěla všechno "rychle řešit". Bez nich by to sice stále byla velká a vážná deprese, ale trvala by mnohem kratší dobu, stejně jako deprese v roce 1921, která celkem rychle "odvála".
    Pokud chceš znát všechny podrobnosti, neexistuje lepší čtení než 400-stránková analýza od M.N. Rothbarda: America's great depression (http://mises.org/rothbard/agd.pdf...).

  11. 11 PF 07.09.08, 22:44:32
    FB

    [9] Tak tímto jste se mě zase na chvilku zbavil protože to asi potrvá, než to přečtu:)

  12. 12 Ondřej Moravec 07.09.08, 23:12:27

    [11]
    :-). Stojí to za to. Ta kniha je opravdu na extra vysoké "scholarship" úrovni. Většina pojednání na toto téma, i od "velkých jmen", z porovnání s ní vychází jako polovičaté, nekonzistentní, nesouvislé a nepřesvědčivé tlachání průměrného studenta ;-) (zvlášť co se týče právní a historické části).

  13. 13 Jaromír Skyba 08.09.08, 10:58:56
    FB

    Já myslím že debata o tom jaký kov by měl krýt peníze je celkem zbytečná. Faktem je že peníze může krýt cokoliv a to nejen kov a jediné co je důležité je to, aby v tyto peníze existovala důvěra (viz. Milton Friedman a ostrov kamenných peněz). Proto nesouhlasím se zastánci zlatého standardu, kteří tvrdí že jediným řešením je navrácení se k němu.

    Jako řešení vidím aplikování svobodného bankovnictví, kde banky mohou vydávat své vlastní peníze a nemyslím si, že 100% rezervy by měly být nařízeny zákonem. Pouze by měla být odstraněna "nemorálnost" depozit na požádání a to tak, že pokud budu chtít aby banka můj vklad držela jako depozitum na požádání, bude muset držet 100% jeho hodnoty. Samozřejmě to nebude zadarmo a hodnota tohoto vkladu se bude časem snižovat, což bude de facto má platba bance za transakční funkci kterou mi zprostředkovává poskytnutím krytých bankovek. Pokud naopak můj vklad poskytnu bance k dispozici a budu z něj očekávat nějaký úrok já, měla by mi zprotředkovat informace jak sním bude nakládat a jaké riziko mohu očekávat.

    Za této situace by byla možná jak inflace, tak deflace a vytvořil by se samoregulační maechanismus, když by úrokové sazby nastavoval trh a ne žádná centrální autorita. Tento systém konec konců poměrně dobře fungoval ve Skotsku a USA v devatenáctém století, i když byl bohužel tlumen četnými regulacemi, což jeho funkci pokřivovalo.

  14. 14 Ondřej Moravec 08.09.08, 11:47:39

    [13]
    "Debata o tom jaký kov by měl krýt peníze je celkem zbytečná."
    Ano. Zastánci svobodných peněz zlatý standard používají jen jako nejlogičtější podobu svobodného finančního systému. Zlato vždy mezi prostředky směny zastávalo prominentní místo, proto se "zlatý standard" běžně používá jako synonymum pro svobodný finanční systém. Existence jakýchkoliv jiných prostředků směny se v takovém systému v žádném případě nevylučuje.
    Svobodný finanční systém však nemůže fungovat tak, že banky budou vydávat "své vlastní peníze". Takové právo samozřejmě má ve svobodném finančním systému >každý< a >právě proto< v něm nemohou existovat nekryté "papírky potištěné čísly". Každý může produkovat peníze, penězi se však nikdy !!!bez donucení!!! nestanou papírky, které bys třeba ty začal vydávat s nápisem "5 Jayů". Nikdo by je nechtěl. Hayekova vize "svobodných papírových peněz", jak ji popsal v "Soukromé peníze - potřebujeme centrální banku?" je tak zcestná.
    Takový finanční systém by nebyl svobodný, protože v jeho základu by muselo být donucení, stejně jako je v základu dnešních vynucených (fiat) měn.
    Papírové bankovky ve svobodném finančním systému jednoduše nemohou být penězi samy o sobě, protože papír postrádá fundamentální vlastnosti, aby se dobrovolně stal prostředkem směny. Postrádá zejména relativní vzácnost. Proto bankovky ve svobodném finančním systému mohou být pouze nárokem na jinou, vhodnější komoditu pro roli peněz, pouhým potvrzením o vlastnictví daného množství peněz. A pozici této komodity v průběhu historie kdekoliv na světě zaujaly vzácené kovy, se zlatem na prvním místě.

  15. 15 Jaromír Skyba 08.09.08, 15:13:55
    FB

    5 Jayů, sakra to by vůbec nebylo špatné:-)Budu se toho držet.

    Proč myslíš, že bych nemohl vydat 5 Jayů? Dejme tomu, že mám majetek v hodnotě 4 Jaye (4kg zlata) a rozhodnu se, že vydám 5 Jayovou bankovku s tím, že dodatečný kilogram zlata dodám v budoucnu svou produktivní činností. Např podnikáním. Vytvořil jsem tedy peníze, které jsou nyní kryté jen z 80% ale za pár let by jejich hodnota mohla dosahovat (pokud se mi zadaří) 5 kg zlata, tedy 100% nominální hodnoty. Jediné co je potřeba je najít někoho, kdo ji bude ochoten ode mě koupit a ten někdo ji koupí pouze tehdy, pokud bude věřit tomu, že jsem schopen tychle peníze opravdu vydělat. Když se pak on za tuhle bankovku zaruší svými 5 kg zlata, nikdo jiný o téhle bankovce pochybovat nebude a 5 Jayů si bude vesele obíhat a nikdo je nemusí nikomu nutit. Je to tedy podle mého názru pouze o !důvěrě! v jakousi hodnotu a ne o hodnotě samé.

    Domnívám se, že je papír daleko lepším platidlem než kovy, protože za papír můžeš vydávat všechno: kovy, auta, domy apod. S papírem si vyměňuješ pouze právo, nárok na vlastnictví čehokoliv. Kovy mají velkou nevýhodu. Pokud by například existoval zlatý standard a někde na světě se objevily obrovské zásoby zlata, dojde k inflaci, zbytečnému přerozdělování a bude to mít procyklický dopad na ekonomiku. Pokud by naopak fungovaly jako platidlo peníze ve formě papírků, nález stejného množství zlata by vedl pouze k tomu, že by se zlato stalo levnějším. Papírové peníze jsou daleko spravedlivější, protože daleko lépe reflektují vyprodukovanou nadhodnotu, kdežto zlatý standard by zvýhodňoval zemi, která měla štěsí že leží nad zlatou žílou. Za určitých okolností pak může působit zbytečný chaos, přičemž výsledkem by bylo nakonec stejně pouze to, že by se zvýšila "peněžní zásoba" a produktivita zůstala beze změny.

    Když například uzavřu smlouvu že za rok prodám dům za pět zlatých a za měsíc se zjistí, že je na světě dvakrát víc zlata, dům bude mít najednou hodnotu 10 zlatých a já na tom prodělám jen kvůli tomu, že někde v Africe narazil na žílu:-) Tohle se s papírem stát nemůže.

    Drugstare děkuji za skvělý blog a plodnou diskusi a články! Zasloužíš si obrovskou pochvalu za tu osvětu co tady šíříš:-)

  16. 16 Martin Koníček 08.09.08, 15:17:57
    FB

    To co vám možná některým vrtá hlavou je to, proč se lidé nezbouří proti monopolům jako ČNB či FED, proč prostě nikdy nezmizí.

    Ludwig Von Mises, který vydal knihu Lidské Jednání, moc dobře volil jméno. Ekonomie je totiž masová psychologie a o žádný trh a nějaký optimální ekonomický výstup vlastně vůbec nejde a je úplně mylnou interpretací mnoha rádoby "ekonomů", že tu jde o to, aby se lidé měli co nejlépe.

    Ve své podstatě to vystihuje věta ve filmu Matrix - "Vytvořili jsme ráj, ale lidé se probouzeli, později jsme přišli na to, že lidská duše vidí svět pouze skrze utrpení a bídu". Realita je taková - a podívejte se kolem sebe, že žijeme v ráji, ohromné stroje sklízí úrodu, zpracovávají potraviny, produkují ohromné množství produktů a to vlastně skoro bez lidského zásahu. Homo Oeconomicus (člověk ekonomicky vzdělaný, jak věří pár naivů) by dnes seděl na pláži, pojídal kaviár, dával si drinky a hrál se svými druhy hry a oslavoval dne a pracoval 30 minut denně (což by stačilo). Ale Homo Sapiens (ten reálný výtvor přírody), který závidí, chce být lepší než ostatní, chce soupeřit a vidí svět skrz bídu a utrpení by přemýšlel, jestli ten kaviár nemůže mít opatřený ledem ze severního pólu jako ten jeho vedlejší z jeho druhu, protože to je určitě důvod, proč po něm všechny ženský tak touží.

    Pokuď hledáte za důvody inflace vyníka FED, ČNB či nějakého vysokého bankéře, tak můžete, ale upřímně řečeno je tu jediný viník - Homo Sapiens.

    Já sám za sebe můžu hovořit, že jsem žil přes rok s dost vysokým příjmem za nulovou práci, nemusel jsem nic dělat a chodili mi peníze na účet. Neexistuje nic horšího a deprimujícího než mít stálý konstantní příjem. Ráno se probudíte, nikdo vás nepotřebuje, jdete si koupit jídlo a dáte kus papíru, přijdete domů, najíte se a uvažujete co k obědu. Pak sednete na letadlo na dovolenou, u moře popijete pár drinků a sednete na letadlo nazpátek. Po roce kdy jsem mohl mít cokoli co jsem potřeboval skoro s absolutní svobodou jsem byl zdeprimovaný a na prášky. Proto takový cíl mnoha ekonomů je úplná blbost.

  17. 17 Vladimír Krupa 08.09.08, 18:02:31
    FB

    [16] Hmm tenhle komentář má dvě části, ale nějak nechápu, jaká je mezi nimi souvislost.

    Důvod, proč lidé tolerují centrální bankovnictví imho spočívá v tom, že se o takové věci moc nezajímají a nestarají. Jak kdysi někdo řekl "Vyžaduje to velký intelektuální nadhled, rozpoznat fakta, jenž jsou nám nejblíže."
    A i z té menšiny, co se zajímá, jsou pak mnozí zmateni různými hloupostmi a mýty.

    A to druhé - na to pasuje jedno přísloví: "Mládí je něco, co mají jen mladí, ale jen staří vědí, jak toho správně využít."
    Já jsem třeba přesvědčen o tom, že bych se dnes nedokázal nudit a našel bych si životní náplň i s tím vysokým příjmem za nulovou práci :-) (Mimochodem naznačíte kde? U ČNB? :-) ) Ale ještě tak před čtyřmi nebo pěti roky by tohle asi neplatilo a tehdy bych možná dopadl stejně jako Vy.

  18. 18 Ondřej Moravec 08.09.08, 20:59:21

    [16]
    Asi jste nám chtěl sdělit mnoho věcí a příliš se to bohužel nezdařilo.
    Poprosím čtenáře, aby se vystříhali off-topic komentářů (a nejlépe i reakcím na ně), jejichž asociace přesahují nejen hranice tohoto blogu, ale zřejmě i tohoto světa. Knock knock, the matrix has you.
    Děkuji za pochopení. Pokračuji v diskuzi s Jayem.

  19. 19 Ondřej Moravec 08.09.08, 21:51:50

    [15]
    1. Směšuješ depozitní a termínový kontrakt, jejichž ekonomická (a potažmo právní) podstata je odlišná. Docházíš tak k mylnému závěru.
    Vyjděme z tvého předpokladu, že 1 Jay = 1 kg zlata. "Jay" je tedy názvem pro 1 kg zlata (stejně jako byl americký dolar původně názvem pro 1/20 unce zlata). Chceš si koupit automobil, jež je jeho producent ochoten směnit za 5 kg (Jayů) zlata. Vytiskneš si potvrzení, že vlastníš 5 Jayů (kg) zlata a směníš ho za automobil. Nyní si musíš uvědomit, že jsi >nesměnil ten kousek papíru za automobil<, nýbrž jsi převedl právo disponovat s 5 kg zlata na někoho jiného. Jenže tys 5 kg zlata nedisponoval, nikoliv v současnosti!!! Producenta automobilu jsi takto >>>podvedl<<<.
    Abys ho nepodvedl, musel bys s pravdou ven. Moc po tom autě toužíš, jenže vlastníš pouze 4 Jaye zlata. Dáš mu potvrzení na 4 Jaye a on ti nabídne, že pátý Jay mu můžeš dát až za rok. Poskytne ti tak úvěr a ty vypíšeš >dlužní úpis<. Protože jako každý jiný subjekt preferuje současné statky před budoucími, bude za rok požadovat 1 Jay + úrok. Předáš mu tedy potvrzení na >4 současné Jaye< a >1 budoucí Jay< (dlužní úpis), tj. na 4 + 1*úrok >současné Jaye<. Tímto jsme oddělili termínovou a depozitní složku v tvé úvaze. Rozdíl mezi nimi je zásadní. Musíš si uvědomit, že právo na současné a právo na budoucí statky nejsou ekvivalentní.

    2. "Když například uzavřu smlouvu že za rok prodám dům za pět zlatých a za měsíc se zjistí, že je na světě dvakrát víc zlata, dům bude mít najednou hodnotu 10 zlatých a já na tom prodělám jen kvůli tomu, že někde v Africe narazil na žílu:-) Tohle se s papírem stát nemůže."
    :-DDD. Promiň ten smích :-). To má být pokus o mystiku? Máme si všichni zacpat uši a zavřít oči? V historii lidstva byl k vidění pouze pravý opak. Jeď se podívat do Zimbabwe a poznej na vlastní oči, že zdvojnásobení peněžní nabídky během jednoho měsíce je jen pro malý piva. Tam mají ješte mnohem lepší kádry. S papírem...
    Argumentace, že (vynucené) papírové peníze představují stabilnější peněžní nabídku než původní peněžní komodity, odporuje veškeré historické zkušenosti. Zdvojnásobit peněžní nabídku během měsíce se (nejednou) podařilo zatím jen v systémech (vynucených) papírových měn, nikde jinde. Tato argumentace je jak empiricky, tak teoreticky, zcela prázdná.
    Přesvědčení, že papírové peníze jsou "spravedlivější" než prostředek směny vybraný v miliardách dobrovolných transakcí, je absurdní a zhoubná. Co je "spravedlivého" na tom, že někomu vnutíš své "zákonné platidlo" a nějakému podniku či podnikům udělíš monopolní právo na jeho produkci? Zatím ještě zřejmě nechápeš, že pro zavedení papírové měny potřebuješ jak to počáteční vnucení, tak následující omezení producentů, protože papír není vzácný.
    >>>Produkce peněžní komodity na svobodném trhu však dlouhodobě není ziskovější než jakékoliv jiné podnikání, ať je touto komoditou cokoliv. (zlato, stříbro, měď, Jaye, když je někdo bude chtít ;-))<<<
    Sám píšeš, že "S papírem si vyměňuješ pouze právo, nárok na vlastnictví čehokoliv", ale nechápeš implikace této věty. Co tedy vyměňuješ, když penězi je samotný papír, který nic nezastupuje? S akcií vyměnuješ část podniku za něco jiného, s dluhopisem současný statek za budoucí... s bankovkou, která je zbožím sama o sobě, tj. "standardními penězi" však nepřevádíš právo disponovat s ničím jiným než se samotnou bankovkou, tj. s papírem (a v případě současných elektronických peněz pouze s účetním zápisem v knize banky)!!!

  20. 20 Ondřej Moravec 08.09.08, 22:03:41

    [19]
    Errata: "Předáš mu tedy potvrzení na >4 současné Jaye< a >1 budoucí Jay (za rok) + úrok< (dlužní úpis), tj. na 4 + 1 = 5 >současných Jayů<, avšak odděleně!!!" Potvrzení na budoucí Jay samozřejmě může někomu prodat, když ho někdo bude chtít. Budoucí Jay však není to samé jako současný Jay!!!
    ...Únava už padá :-)

  21. 21 Ondřej Moravec 08.09.08, 22:31:37

    [15]
    "S papírem si vyměňuješ pouze právo, nárok na vlastnictví čehokoliv"
    Možná už jsem pochopil, jak jsi to myslel - a opravdu mě zatrnulo... Myslíš, že vlastnictvím nekryté (dnešní) bankovky máš "nárok na vlastnictví" něčeho? Nemáš!!! Máš právo disponovat s touto bankovkou a s někým jí směnit (a protistrana je mimochodem ze zákona, pod >pohrůžkou trestu povinna< ji od tebe přijmout). Ale vlastnictví bankovky neznamená, že vlastníš něco jiného než ji samu. Neznamená, že máš "nárok" na něčí majetek.
    Tedy znamená... jen díky tomu vynucení... vidíš ho? "Máš nárok", protože protistrana je povinna přijmout. Z hlediska ekonomické i právní podstaty je však tento "nárok" něco jiného než majetkové právo disponovat s něčím. Samotná držba bankovky tě neopravňuje s něčím disponovat, dokud >ji< za něco nesměníš. Stejně jako vlastnictví auta v ceně 3 milionů tě neopravňuje disponovat se sousedovo domem v ceně 2,5 milionu, nezakládá na něj "nárok". Při předání bankovky převádíš majetkové právo nad touto bankovkou, nikoliv nad "čímkoliv". To je nesmysl.

  22. 22 Jaromír Skyba 08.09.08, 22:57:54
    FB

    [19] Bohužel nemohu souhlasit.

    Ad1. Nikoho jsem se svým platidlem nepodvedl. Pokud vlastníkovi auta dopředu oznámím (a tak to bylo v původním komentáři i napsáno), že mám v současnosti k dispozici jen 4 gk zlata (kašleme na Jaye:-)), ale vydám mu bankovku na 5kg, je s tímto záměrem seznámen a dobrovolně jej přímá. To jestli vydám jen z 80% krytou bankovku nebo jednu 100% krytou a dlužní úpis je zcela irelevantní. Stejně tak jsem upustil od úroku který bude požadován, protože to pro můj příklad bylo rovněž irelevantní. Ale chceš-li: disponuji tedy 4,25 kg zlata a vydám bankovku na 5 kg, s tím, že 1 kg dodám v budoucnu. Tzn. ten kdo bankovku přijme bude mít příslib na celkem 5,25 kg zlata. To hlavní na co jsem chtěl poukázat je ale fakt, že není důležité jakou hodnotou v současnosti disponuji, ale to, jaká je důvěra v to, že budu schopen v budoucnu dodat smluvený 1 kg zlata který nyní nemám.

    Opusťme prosím posedlost tím, že peníze mohou být pouze to, co je teď a tady, zlato, domy, auta. Peníze mohou být uplně všechno, dokonce i očekávání toho, že někdo v budoucnu bude schopen mít více, než má nyní a přesně o tomto je rezervní bankovnictví. Pokud mají vkladatelé informace o tom co se s jejich penězi děje, a pokud souhlasí s tím, že je banka rozpůjčujě někomu jinému výměnou za dostatečnou prémii, je o pouze mezi nimi a bankou. Nařízení 100% rezerv je podle mého názoru v rozporu s trhem. Vytvořme rovné podmínky pro svobodné bankovnictví, nechme banky emitovat vlastní peníze, zrušme centrální autoritu (CB) a když bude banka které hodlá mít rezervy pouze 1%, nechť samotní věřitelé rozhodnou o tom, je-li málo, nebo příliš riziková. Ve svobodném trhu mohou existovat vedle sebe jak banky se 100% rezervami které budou poskytovat stoprocentní garanci těm, kteří chtějí mít naprostou jistotu, tak banky s nižšími rezervami, které budou existovat pro ty, kteří se vzdají dočasně svých peněz výměnou za vidinu budoucího výnosu. Na jednu stranu budeme bojovat proti socialistickému řízení finančních trhů a na druhou chceme bankám zakazovat volné podnikání? To nedává smysl. Jediné proti čemu je třeba bojovat je snaha bank zatajovat informace a podvádět. Budou-li transparentní, není to nic proti ničemu a věřitel sám posoudí její rizikovost a rizikovost jimi emitovaných peněz.

    Ad2: Předpokládal jsem, že je zřejmé, že se bavíme o svobodném trhu kde žádná CB neexistuje. Proto nechápu, proč používáš příměry Zimbabwe apod. Mě je samozřejmě zcela jasné, že existují případy, kdy se během pár dní zdvojnásobí množství papírků v oběhu ale viníkem tohoto jsou pouze CB a vláda, kterou můj příklad vylučoval, takže tvůj argument bohužel není na místě. Naprosto zřejmé nevýhody zlata jako platidla, které jsem pojmenoval, také nebyly vyvráceny. Pokud neexistuje CB a vláda nemůže ovlivňovat peněžní zásobu, jediným kdo tuto zásobu ovlivňuje jsou banky, které vydávají vlastní peníze. Pokud by se nějaká banka rozhodla vychrlit na trh dvakrát více bankovek než měla ještě včera v oběhu, kdo by tyto bankovky asi kupoval? Nikdo. Riziko by totiž bylo příliš velké. Trh sám ohodnotí kolik bankovek nad celkovou hodnotu vkladů může banka emitovat a kolik ne. Čím by byla banka větší, starší, známější a důvěryhodnější, tím nižší rezervy by ji trh povolil. V tomto případě se pak nemůžeme bavit o žádném vynuceném oběhu, protože banka nemůže nikoho nutit, aby platil jejími bankovkami. Tohle je podle mého názoru podstata svobodného bankovnictví a ne direktivní nařizování toho, kolik rezerv musí každá banka držet. Za těchto okolností pak platí příměra kterou jsem použil u pěti zlatek a ceny domu. Proto říkám, že jsou bankovky ve svobodném trhu lepším platidlem než zlato a ostatní kovy. Množství kovových peněz v oběhu totiž ovlivňují faktory jako spotřeba kovů v průmyslu, jejich nová naleziště apod, což zbytečně zkresluje trh.

  23. 23 Jaromír Skyba 08.09.08, 23:23:54
    FB

    [21]

    Zkusím to napsat jinak.

    Máme banku, která disponuje celkovými vklady 1000 kg zlata. Banka se rozhodne že emituje 1010 papírových poukázek na 1 kg. zlata. Upozorňuji, že všichni věřitelé banky o tom vědí, souhlasí s tím a očekávají za to určitý úrok. Banka zároveň garantuje, že vymění jednu poukázku za jeden kg zlata všem kteří o to požádají. Máto jednu nevýhodu, a to že pokud o to požádají všichni dnes, na 1% žadatelů se nedostane, jejich riziko bylo realizováno. Pokud požadají za rok, dejme tomu že se nedostane na 0,5% protože banka bude díky půjčkám generovat nějaký výnos a pokud o to požádají za dva roky, dostane se na všechny.

    Teď jsme v roce 0, kdy bylo do banky vloženo 1000 kg zlata a banka vydala 1010 poukázek. Jakou hodnotu pro tebe bude mít jedna poukázka? Budu-li důvěřovat té bance a společně semnou i ostatní věřitelé, pro mě bude mít hodnotu 1 kg zlata. Pokud by pro tebe měla hodnotu nižší, udělám arbitráž, koupím ji od tebe, půjdu ji do banky vyměnit za 1 kg zlata a budu se smát od ucha k uchu:-)

  24. 24 Ondřej Moravec 08.09.08, 23:51:56

    [22]
    1. Nerozlišuješ naprosto zásadní rozdíl mezi současným a budoucím statkem. Jestli ti toto není jasné, není ti jasný ani původ úrokové míry. Nerozlišuješ termínový vklad a vklad na viděnou, který je jen potvrzením o úschově určitého množství daného zboží. Termínový vklad je naproti tomu převodem práva disponovat na určité období s určitým množstvím daného zboží.
    Jak už jsem se ptal jinde, má majitel parkoviště právo pronajmout někomu tvé auto bez tvého souhlasu jen na základě domněky, že se z nákupu nevrátíš dříve než za dvě hodiny? Tomu říkáš "volné podnikání"? Já tomu říkám podvod/krádež. Vrátíš se z nákupu za půl hodiny a majitel parkoviště ti oznámí "No, víte, někomu jsem ho půjčil na dvě hodiny, až se vrátí, dám vám část poplatku... super nabídka, ne?" Pořád nevidíš rozdíl mezi tímto a mezi situací, kdy s majitelem parkoviště uzavřeš smlouvu o pronájmu auta na dvě hodiny s tím, že si s ním v té době může dělat co chce a na konci ho vrátit ve stejném stavu?

    2.Stále nechápeš, že papírky samotné se na svobodném trhu nikdy penězi nemohou stát. Prostě nemohou, nikdy v historii se to nestalo a nikdy se to nestane. Papír samotný postrádá fundamentální vlastnosti, aby se stal peněžní komoditou, ať ho bude vydávat kdokoliv. Papírové bankovky a svobodný trh jsou neslučitelné. Dokud toto nepochopíš, budeš neustále vzývat utopickou modlu "svobodných papírových peněz" (popravdě řečeno musím uznat, že v dobách studií na VŠE, kdy mi vše ještě nebylo tak jasné jako dnes, a zvláště po přečtení Hayekových soukromých peněz, jsem to chvilku také dělal; jistou dobu mi trvalo než jsem si uvědomil, jaká to je blbost - svobodný trh jako svůj finanční systém papírové bankovky nebo pouhé účetní zápisy jako standardní peníze nikdy neobsahoval a nikdy obsahovat nemůže).
    Bankovky emitované bankami v době komoditních standardů nad rámec krytí vkladů na viděnou nebyly přijímány pro to, že by se jejich držitel domníval, že vlastní méně zlata, než na bankovce bylo napsané. Domníval se (právem), že vlastní tolik zlata, kolik na bankovce bylo napsané. Když si ho potom chtěli právoplatní vlastníci bankovek vybrat více, než banka předpokládala, došlo k její platební neschopnosti a narodila se potřeba "bankovních prázdnin" (tj. zákonného povolení nedostát svým splatným závazkům) a "věřitele poslední instance".

    Pokud se nechceš obtěžovat se studiem výše odkazovaného pojednání Money, banking and economic cycles, které osobně považuji za zdaleka nejlepší a nejkomplexnější dílo na toto téma (jež se obsáhle věnuje i tvému postoji a nekompromisně identifikuje jeho omyly), zkus si přečíst alespoň kraťoučká Case for a genuine gold dollar a Case for a 100% gold dollar (http://mises.org/rothbard/genuine.pdf... http://mises.org/rothbard/100percent.pdf...). A klidně mi též něco doporuč... dost ale pochybuji, že opět zkonvertuji k něčemu, od čeho jsem již jednou na základě argumentů odkonvertoval... A dnes už jdu spát, díky za diskuzi!

  25. 25 Ondřej Moravec 09.09.08, 10:40:12

    [23]
    Znovu opakuji, že nejsi schopen odlišit termínový vklad od vkladu na viděnou, splatného kdykoliv. Neodlišuješ pohledávku od vlastního kapitálu, tj. budoucí statek od současného statku.
    "V bance je uloženo 1000 kg zlata a banka emituje poukázky na 1010 a věřitelé o tom vědí a souhlasí s tím." Řekněme, že banka má 100 věřitelů. Který z nich bance poskytnul termínový vklad (tj. úvěr)? Všichni nebo jen jeden? Má každý uloženo 10 kg zlata splatného kdykoliv a 0,1 kg splatný někdy v budoucnosti (úvěr bance)? Nebo je to rozděleno jinak? Myslíš, že věřitel nerozlišuje mezi vlastním hotovostním zůstatkem (vkladem na viděnou, běžným účtem) a mezi poskytnutým úvěrem, kdy skutečně převádí právo disponovat s daným statkem na určitý čas?
    Banka samozřejmě půjčuje své vklady, ale termínové. Nemůže půjčovat vklady na viděnou, stejně jako si nikdo jiný nemůže z tvé peněženky půjčit protože má pocit, že ti tam "stojí peníze". To, že tam "stojí" je právě ekonomická podstata a funkce hotovostního zůstatku a vklady na viděnou nejsou poskytnuté úvěry, nýbrž hotovostní zůstatky. Proč by bankéř měl mít právo sahat ti do peněženky? Jestli mu chceš půjčit, můžeš, ale to je něco jiného než svěření do úschovy a zprostředkování platebního styku.

  26. 26 Martin Koníček 09.09.08, 11:48:40
    FB

    [18] Souhlasím s tím, že jsem shrnul ohromně široké téma do pár odstavců a je nad lidské schopnosti ho takhle jednoduše pochopit. Pro pochopení doporučuji přečíst si knihu "The Money Game" od "Adam Smith" pro pochopení mnohem širšího záběru makroekonomie, než o kterém se tady píše.
    Jinak Drugstar, nezapomínej na tom, že veškerou svojí logiku a své ekonomické teorie stavíš na axiomech, nějakých logických základech, které když se prokážou jako mylné, tak celá tvoje logika se zhroutí jako domeček z karet.

    Jenom pro ukázku, hlavní ekonomický předpoklad je maximalizovat ekonomický výstup, na tom je postavená teorie makroekonomie. Jenomže když se v terénu dělal test a přišel člověk k baráku a řekl, "Podívejte se, dám vám 100 USD a vašemu sousedovi dám 1.000 USD nebo vám nedám nic a vašemu sousedovi taky nic", tak ten člověk raději odmítnul 100 USD než aby jeho soused dostal 1.000 USD. A když ty sis postavil svojí logiku na tom, že lidé chtějí maximalizovat svůj zisk - což je chybný předpoklad, tak s tím ta logika celá padá.

    To co já tvrdím je, že lidé chtějí zajistit pevné místo v hiearchii a dokonce i za předpokladu, že se budou mít hůře. Ludwig Von Mises, kterého tu tak uctíváš sám ostatně přiznává, že monetární politice vůbec nerozumí. Protože Ludwig má celou svoji knihu založenou právě na mylném předpokladu, že lidé chtějí maximalizovat své bohatství.

  27. 27 Martin Koníček 09.09.08, 12:25:34
    FB

    [24] Co se týká ekonomických cyklů, tak podle mě je Ludwig úplně vedle jak ta jedle a půlka starých ekonomů taky.

    Vysvětluje to knížka "Extraordinary Popular Delusions and the Madness of Crowds" od "Charles MacKay".

    Nicméně dva roky nazpátek a já jsem začínal na Ludwigovi stejně jako ty a vlastně obhajoval stejné názory co tu říkáš. Problém Ludwiga je ten, že on ekonomiku vidí jako logická rozhodnutí lidí :) Ono je lepší začít studovat psychologii lidí a vidět jak nelogická jejich rozhodnutí jsou, jak moc se řídí emocema a jak moc emoce hýbou ekonomikou.

    Jestli mě pošleš jako naposled tam kam jsi mě poslal tak to pochopím, třeba můj názor je špatný - může být, ostatně je to jenom můj pohled na svět. Já totiž upřímně ani po dvou letech studia mnoha knih jsem dospěl k názoru, že vím, že nic nevím :)

  28. 28 Ondřej Moravec 09.09.08, 12:26:28

    [26]
    "Jenom pro ukázku, hlavní ekonomický předpoklad je maximalizovat ekonomický výstup, na tom je postavená teorie makroekonomie."
    "A když ty sis postavil svojí logiku na tom, že lidé chtějí maximalizovat svůj zisk"
    "Ludwig Von Mises, kterého tu tak uctíváš sám ostatně přiznává, že monetární politice vůbec nerozumí."
    Kde jsi to vyčetl? Co je to za nesmysly? Myslíš maximalizovat monetární zisk?
    Jsi úplně vedle. To žádná ekonomická teorie netvrdí. Kdybys věci, které zde zmiňuješ, přečetl a pochopil, nekecal bys takové hovadiny.
    ""Podívejte se, dám vám 100 USD a vašemu sousedovi dám 1.000 USD nebo vám nedám nic a vašemu sousedovi taky nic", tak ten člověk raději odmítnul 100 USD než aby jeho soused dostal 1.000 USD."
    Jen jsi řekl, daná osoba preferovala variantu, kdy ani ona ani soused nic neobdrží nad variantou, kdy soused obdrží 1000 USD a on 100 USD - jinak řečeno, daná osoba ex ante maximalizovala svůj užitek. Přečti si článek o teorii užitku na tomto blogu nebo kapitoly o teorii užitku v knize, jíž si zmínil.
    Čti a studuj a přestaň psát nesmysly. Tvé další komentáře, které ukazují jen polovzdělanost a ignoraci zde a jinde již napsaného, budou mazány, pokud jejich přidaná hodnota k diskuzi zůstane nulová.
    Děkuji za respektování pravidel diskuze.

  29. 29 Jaromír Skyba 09.09.08, 13:21:19
    FB

    [25]
    [25]

    Literaturu, kterou jsi mi doporučil si určitě nastuduji. Chvíli to ale potrvá a nejprve se chci pustit do de Sotova elaborátu:-) Jsem zatím také pouze student, takže vůbec nevylučuji, že své názory po přečtené těchto knih, nebo po diskusi s tebou změním. Zatím mi ale buď něco uniká, nebo to uniká tobě. Nedlivil bych se, ale kdyby byla chyba na mé straně, protože se této problematice věnuji nepoměrně kratší dobu než ty. Snažím se zatím pouze vstřebávat názory, a to včetně těch tvých.

    Podle tebe nerozlišuji termínovaný vklad od depozit na viděnou. Já se domnívám, že jsem je oddělil. Pojďme se tedy bavit o modelu kde existují pouze depozita na viděnou ať se trochu posuneme.

    Dejme tomu tedy, že v ekonomice existují pouze dopoziza na viděnou. Banky drží 100% rezervy a platí se bankovkama, které je kdykoliv možno směnit za určitou hodnotu (mluvme o zlatě). Protože banky musí držet 100% je zřejmé že to nebudou dělat zadarmo a věřitelé budou muset platit určitý poplatek za to, že si u nich mohou svůj majetek uschovat.

    Za této situace se oběví podnikavý Jay se svým statistickým modelem, který věřitelům ukáže, že existuje 99,9% pravděpodobnost toho, že si všichni věřitele najednou své zlato z mého sejfu nevyberou a proto bych mohl jedno procento jejich zlata >na požádání< půjčit někomu jinému. Výměnou za to mi věřitelé nebudou muset dále platit poplatky. Věřitelé souhlasí a já vytvořím z 1000 kg zlata 1010 směnek na 1 kg zlata a zvýším peněžní zásobu o 1%. Koho jsem okradl? 1000 směnek dám věřitelům, 10 si ponechám. Věřitelé přijali riziko toho, že 1% jejich vkladu může být ztraceno výměnou za to, že jsem jim odpustil poplatky za správu. Směnky na 10 kg zlata půjčím někomu jinému se skvělým podnikatelským projektem, který by mi ho měl za určitý čas vrátit společně s úroky, které pokryjí mé náklady na to, že jsem odpustil věřitelům poplatky. Ten někdo (podnikatel) komu dám směnky na 10 kg zlata nakoupí materiál potřebný k podnikání a zaplatí těmito směnkami někomu jinému (výrobci). Výrobce, ke kterému se směnky dostanou, může jít okamžitě do banky a směnit je za 10 kg zlata. Důležité je to, aby výrobce ještě před platbou věděl, že banka která směnku emitovala nedrží 100% rezervy. Pokud se rozodne že nehodlá nést riziko spojené s mou bankou, okamžitě vymění směnku za 10 kg zlata a já mám v bilanci najednou pouze 990 kg zlata a v oběhu směnky na 1000 kg zlata s tím, že očekávám úroky a jistinu od podnikatele, kterému jsem směnku prvě vydal. Mé rezervy jsou tedy 990 kg zlata v sejfu + očekávaných 10 kg zlata + úroky.

  30. 30 Jaromír Skyba 09.09.08, 13:22:03
    FB

    [25]

    Kdo nyní nese riziko? Držitelé mnou vydaných směnek, kteří jsou ochotni akceptovat riziko mé banky za to, že neplatí žádné poplatky. Držiteli těchto směnek přitom nemusí být pouze původní věřitelé, ale kdokoliv, kdo je toto riziko ochoten přijmout a přijal směnky jako platidlo. Pokud držitelé směnek vidí, že se podnikateli vede dobře a ten bude schopen své závazky splnit, nemají důvod k panice a vklady si u mě nechají protože vědí, že pravděpodobnost toho, že je všichni vyberou najednou je 0,1%. Pokud se podnikateli dařit naopak nebude, ráno před otevíračkou mám před bankou frontu, vyplatím 990 kg zlata a ten kdo bude stát poslední v řadě má smůlu. Riziko které na sebe vzal se realizovalo.

    Já v tomhle prostě nevidím problém. Kidně bych tuto směnku přijal jako platidlo pokud bych věřil podnikatelskému projektu člověka, kterému banka půjčila.

    S tím že papírky, tedy mou bankou vydané směnky, se nemohou stát platidlem souhlasit bohužel nemohu a můj příklad dokládá proč. Vytvořil jsem v bance směnky na 10 kg zlata které dle mého názoru jako platidlo slouží a slouží těm, kdo jsou ochotni nést rizko a mají !důvěru! v tyto papírky. Platidlem tak může být cokoliv, jakýkoliv papírek, ve který existuje důvěra, že bude vyměněn za určitou hodnotu, a to i když je nominální hodnota papírků větší, než aktuální reálná hodnota majetku v rezervách bank.

    Ještě jednou mnohokrát děkuji za doporučenou literaturu a určitě se vrnu do jejího studia. Pokud v ní naleznu to, že jsem se mýlil, rád svůj omyl uznám. Co se týče mnou doporučené literatury, bohužel jsem ji doposud až tolik nepřečetl, ale jedna z prací která se mi líbila je ta od Larryho J. Sechresta: (http://www.mises.org/books/freebanking.pdf...). Zabývá se svobodným bankovnictvím a Laissez-Faire a pracuje právě s myšlenkou rezervního bankovnictví, které částečně fungovalo ve Skotsku a USA, i když i v těchto modelech existovaly regulační zásahy které pokřivovaly trh. Jedná se o vyváženou studii s argumenty pro a proti. Mj. vyvrací tvé tvrzení že se papírky na svobodném trhu nikdy v historii dobrovolně nestaly penězi.

  31. 31 Ondřej Moravec 09.09.08, 15:08:45

    [29]
    [30]
    "Podle tebe nerozlišuji termínovaný vklad od depozit na viděnou. Já se domnívám, že jsem je oddělil."
    Neoddělil :-). Ve chvíli, kdy nastane tebou popisovaná situace, všichni zákazníci banky a zároveň nikdo konkrétní jí poskytuje úvěr (hezká analogie se socialismem) a část depozit přestává býti vklady na viděnou, neboli splatné kdykoliv. Jenže nikdo zatím neví, kdo konkrétně si může vytáhnout černého petra, tj. čí část přestala být splatná v současnosti a začala být splatný v budoucnosti.
    Představ si, že tvůj statistický model selže. To se může stát, protože tvůj koncept pravděpodobnosti je chybný (viz článek Trocha pravděpodobnosti...). Je pouze odhadem budoucnosti, extrapolací na základě historie. Neříká nic o tom, zda určitá událost nastane. Všichni držitelé potvrzení na zlato, jichž je nyní 110 kg, si je jdou z jakéhokoliv důvodu vybrat. Ten, kdo přišel poslední, svých 10 kg zlata nedostane zpět a právě tato jediná osoba byla ta, jež ve skutečnosti poskytla úvěr, jehož jistina ještě není zpět.
    Snažíš se mě přesvědčit, že standardními penězi se mohou stát dluhopisy :-), tj. nároky na budoucí statky. Dluhopisy mohou být velmi obchodované, velmi likvidní, ale nestanou se standardními penězi.
    "Mj. vyvrací tvé tvrzení že se papírky na svobodném trhu nikdy v historii dobrovolně nestaly penězi."
    Tato má argumentace byla poněkud zavádějící, protože svobodný trh nikdy neexistoval ;-). Na svobodném trhu nejsou porušována majetková práva. Nemůže se tedy stát, že někdo disponuje s tvým majetkem, jehož splatnost je nulová, tj. v současnosti (jedná se o tvůj majetek a nikdo jiný nemá právo s ním disponovat bez tvého souhlasu). Tím, že majetková práva rozmělníš a socializuješ výše popsaným způsobem, tj. že do posledního okamžiku není jasné, kdo poskytnul úvěr, ekonomickou podstatu nezměníš.
    Také si přečtu odkazovanou knihu a doufám, že mě napadnou jasnější analogie. Ale můžeš si být jist, že tvůj pohled je široce sdílen :-). Jak píše profesor Jílek v Účetnictví bank a finančních institucí: Banky se i v současnosti snaží tvůrce účetních standardů s pomocí různých statistických a matematických modelů přesvědčit o tom, že mají právo část zůstatků běžných účtů odepsat do výnosů (udělat z jejich části vlastní kapitál). Tvůrci účetních standardů mají naštěstí zdravý rozum a chápou ekonomickou podstatu běžných účtů a na tyto apely nereagují. Bankovnictví a teorie financí je mimochodem podobnými chybnými matematickými a statistickými modely přesyceno. (Citace je volná).
    Další, neméně důležitý argument, je mnohem hlubší. Vklady na požádání nejsou skutečnými úsporami, nýbrž hotovostními zůstatky splatnými v současnosti. Pokud z nich budeš realizovat investiční projekt, nebude realizován ze skutečných úspor. Přesně takto dochází ke generaci ekonomického cyklu. Zatím konkrétně není jasné, které investice budou ty chybné. Protože však běžné účty nejsou směnou současného statku za budoucí, tj. transkací v čase, část projektů financovaných z tohoto zvýšení peněžní nabídky někdy později bude muset být zlikvidována v průběhu splasknutí bubliny. Běžný účet totiž není vyjádřením preference vzdát se současného statku ve prospěch budoucího.

  32. 32 Jaromír Skyba 09.09.08, 16:13:43
    FB

    [31]

    Tak. Myslím, že teď se debata posunula přesně tam, kam jsem ji chtěl posunout, a to do bodu ve kterém se principielně rozcházíme. Ty tvrdíš že dluhopisy se nemohou stát penězi, já tvrdim že mohou. Podle mě se totiž může stát platidlem cokoliv, i dluh. I samotný dluh totiž dnes má nějakou cenu nehledě na to, že je splatný až za rok a když má něco cenu, můžu to směnit a vykonává to tedy funkci peněz stejně tak, jako zlatá mince, nebo cokoliv jiného s vnitřní hodnotou.

    A co je socialistického na tom, když si člověk může svobodně vybrat zdali připustí, aby bylo s jeho penězi takto zacházeno nebo nikoliv? Pokud chce platit 100% krytými bankovkami, bude přijímat pouze ty peníze, které emitují banky se 100% rezervami, ale bude muset platit poplatky za jejich správu, kdežto klient mé banky nikoliv:-)

    Mě osobně rezervní bankovnictví nevadí a myslím si že má své místo za předpokladu, že mají všichni dostupené informace a mohou si vybrat kterými penězi budou platit. Trh poté sám nakonec rozhodne kteá banka přežije a která nikoliv. Co mi vadí je nucený oběh peněz, který uzákonily vlády, centrální bankovnictví s monopolem na peníze a fakt, že nyní platíme všichni a mnozí nedobrovolně bankovkami, které kryje dluh. Tohle je teprve socialistické. Na tomhle se ale myslím (doufám:-) shodneme oba dva.

    Vrhnu se čtení které si mi doporučil a uvidím, jestli změním názor. Díky za diskusi a těším se na další článek!

  33. 33 Ondřej Moravec 09.09.08, 17:29:12

    [32]
    "Podle mě se totiž může stát platidlem cokoliv, i dluh."
    Samozřejmě. Jak jsem zmiňoval v minulém článku, peníze odlišuje pouze charakter poptávky jako (téměř) ryze směnné. Když něco přijmeš, abys to směnil dále, používáš to v peněžní roli, ať je to cokoliv.
    Stále však přehlížíš čas a nevidíš, že peníze dnes >nejsou ekvivalentní< penězům za rok. Že jedna bankovka správně nemůže zastupovat jak současný, tak budoucí statek v nějakém >neidentifikovatelném< poměru.
    Pokud je tento poměr identifikovatelný, jedná se o nárok na současný statek + dluhopis, tj. nárok na budoucí statek a nevzniká tak žádný problém.
    Buď něco je tvůj majetek a ty s tím můžeš disponovat v současnosti, nebo jsi na někoho majetkové právo převedl a pokud se jedná o swap, bude v budoucnosti převedeno zase zpět.
    Nic mezi neexistuje a bankovnictví s částečnými rezervami je pokusem takový hybrid uvést do praxe.
    Fakt, že takovou banku může zruinovat realizace majetkových práv na současné statky ukazuje, že část těchto statků ve skutečnosti není současná a tebe uklidňuje jen fakt, že předem není možné identifikovat která část, resp. kdo je poskytovatelem úvěru.
    Bankovka, jíž každý věřitel vlastní, se tváří jako potvrzení na současné statky. Jenže jí může být jen do míry, v jaké tyto současné statky již opravdu existují! Není na ní napsáno, kolik, komu a na jakou dobu jsi půjčil. Opravňuje tě >v současnosti< si vybrat svůj majetek. Když každý zrealizuje své práv na >údajně< současné statky, banka je nebude moci vydat, protože ještě neexistují!
    Pořád nevidíš to přehlížení času, tj. smíchání současnosti a budoucnosti, a z toho vyplývající možnost nedostát nárokům na současné statky (která je při rozlišování současného a budoucího statku, tj. při rozpoznání ekonomické podstaty vkladů na požádání a jejich oddělení od poskytnutých úvěrů, nemyslitelná?)

  34. 34 Ondřej Moravec 09.09.08, 17:42:38

    [33]
    Možná budeš argumentovat, že tento poměr je identifikovatelný a že jím je poměr krytí bankovky. A to právě ten zádrhel. Kdyby tomu tak bylo, >každý< vkladatel banky by vlastnil současné statky ve výši poměru krytí bankovky a budoucí statky ve výši 1-poměr krytí bankovky. Jenže tak tomu není!
    Ti, kdo "přijdou dříve" v případě neočekávaného vývoje se stanou vlastníky současných statků a ti ostatní se stanou poskytovateli úvěru v celé výši svého vkladu, nikoliv ve výši 1-poměr krytí bankovky!!!
    V případě bankovnictví s částečnými rezervami prostě >není jasné, kdo co vlastní<, proto mluvím o rozmělnění či socializaci majetkových práv, která se nakonec objeví v nějaké jiné individuální podobě - dochází tedy k přerozdělování, nikoliv však pouze mezi současnými statky, nýbrž mezi >současnými a budoucími statky<. A čas je právě zde to nejsložitější na pochopení.

  35. 35 Martin Štěpaník 09.09.08, 20:14:14
    FB

    Já se v tomhle nevyznám, ale logika mi říká, že pokud je možné platit již dnes ještě nevyrobenými statky, tak jaký je problém v Zimbabwe? Vždyť jen vydali "trochu" více peněz krytých ještě nevyrobenými budoucími statky a těch je přece nekonečno. Dále, pokud mohu vydat bankovky na budoucí statky, kde je hranice? Když mohu vydat bankovku "krytou" statkem vyrobeným za rok, proč bych nemohl vydat bankovku krytou zbožím vyrobeným až za 100 let? Kde končí důvěra a začíná panika? Pokud na té mé myšlence něco je a důvěra je tedy zásadní, proč musel stát zakázat runy na banky, když vždy tu banku stát centrální bankou jako bankou poslední instance zachrání? To by lidé měli být klidní a důvěřivý, ne?

    Potom by mě zajímalo, proč když je tak perfektní mít bankovky kryté budoucími statky, se před zavedením centrálních bank takové peníze nevznikly? Selhání trhu?:)

  36. 36 Ondřej Moravec 09.09.08, 22:50:14

    [32]
    Ještě k tomu že "všichni mají dostupné informace a mohou si vybrat, čím platit".
    Máme tedy banku a 8 vkladatelů. Každý vkladatel vloží 10 kg zlata splatných na požádání (kdykoliv). Banka má 80 kg zlata vkladů a rozhodne se vydat poukázky na 100 kg, každou v nominální hodnotě 10 kg zlata. Všichni vkladatelé s tím souhlasí.
    Protože všichni musejí mít dostupné informace, na bankovce je uvedeno, že je kryta z 80% (80 kg zlata/100 kg poukázek). Teď si představ, že prodáváš 1 automobil za 10 kg zlata a někdo ti tuto bankovku nabídne v transakci. Budeš se bát ji přijmout? Ne. Prostě ji přijmeš a půjdeš si vybrat 10 kg zlata. Proč bys ji měl držet ve svém hotovostním zůstatku a čekat na černého petra? Proč bys měl čekat na budoucí statky, když je můžeš mít hned v celé výši?
    Nyní se stalo několik věcí. Zaprvé nominální hodnota potvrzení dané banky v držení nebankovních subjektů klesla na 90 kg. Zlaté rezervy banky klesly na 70 kg. Krytí bankovek tedy kleslo na 77,78% (70/90). Údaje na zbylých bankovkách jsou nepravdivé. Držitelé zbylých potvrzení jsou uvedeni v omyl.
    Předpokládajme, že nejsou uvedeni v omyl, protože bankovka je hi-tech a míra jejího krytí je neustále aktualizována na displeji, který obsahuje. Každý z nových držitelů bankovky ví, že má nárok na 10 kg >současného< zlata, tak proč by měl čekat na černého petra? Jde si vybrat 10 kg zlata a spirála pokračuje.
    Můžu tě ujistit, že tebou popisované skupiny lidí ochotné hrát černého petra by ze svobodného trhu i s celým bankovnictvím s částečným krytím vkladů na viděnou zmizely raz dva. Předstírají totiž, že mají více >současných< statků, než ve skutečnosti mají. Myslíš, že inteligentní jedinci by s nimi tuto hru také chtěli hrát, kdyby byli adekvátně informováni? Proč? Inteligentní jedinci jsou schopni odlišit svůj hotovostní zůstatek od poskytnutého úvěru a když budou chtít půjčit nějakému šikovnému podnikateli, tak mu půjčí.
    Důvodů, proč bankovnictví s částečným krytím vkladů na viděnou přežilo staletí, je několik. Zaprvé držitelé bankovek nebyli dokonale informováni. Za druhé bankám byly udělovány privilegia, bankovní prázdniny a nakonec politická záruka, "věřitel poslední instance" (CB) a vynucená měna, které jejich starosti s dostáním svým splatným závazkům srazily na nulu. Současné finanční systémy s centrálními bankami v čele jsou z velké části produktem bankovnictví s částečným krytí vkladů na viděnou. Nikdo je nechtěl nechat selhat. Bylo to politicky neúnosné, protože ti, kteří si vytáhli černého petra, ve skutečnosti nechtěli hrát a cítili se právem podvedeni. Ony samy chtěly "věřitele" poslední instance, který by jim zajistil ochranu v případě neschopnosti vyplatit vklady na požádání.
    Kdyby na trhu existovala adekvátní informovanost o částečném krytí bankovek, neexistovaly by. Proč by měl někdo čekat na budoucí statky, když má právo na současné?

  37. 37 Ondřej Moravec 10.09.08, 07:48:25

    [36] Omlouvám se za další prodloužení, ale pomůže ti v pochopení toho, co se snažím sdělit.
    Úspěch tebou nastíněného scénáře se tedy neodvíjí jen od kvality zmíněného podnikatelského plánu a důvěry v něj. Tak tomu je v případě poskytnutí úvěru. Odvíjí se zejména od >nepodložené víry<, že adekvátně informovaní držitelé bankovek nebudou chtít realizovat svá >současná práva<. Tvůj statistický model je nepodloženou vírou, subjektivním odhadem budoucnosti.
    Tvé částečně kryté bankovky >postrádají ekonomickou funkci<. Dávají držiteli nárok na x >současných< statků a zároveň ho informují o tom, že tyto statky v celkové výši (ještě) neexistují. Říkají mu: "Když budeš stejně hloupý jako ostatní, přijdeš pozdě a vytáhneš si černého petra. Máš nárok na x současných statků a tyto statky ve skutečnosti existují jen z poměrné části."
    Funkce tvého scénáře tak není založena na důvěře v konkrétního podnikatele, nýbrž na ignoraci a nepodložené víře. Předstírá, že existuje poskytnutý úvěr, který ve skutečnosti neexistuje. Předstírá, že se někdo vzdal současného statku ve prospěch budoucího. To se však nestalo, protože každý držitel bankovky má právo na >současné< statky >v celé její výši<. Předstírá, že statek, který by tvůj podnikatel měl >za určitý čas< vyprodukovat, již existuje!!! V tom spočívá nerozlišování současnosti a budoucnosti.
    Tvůj scénář je pouhým >dočasným< zvýšením peněžní nabídky, ničím jiným. Někdy později bude následovat nevyhnutelný krach a - pokud tomu nebude násilím bráněno - zmizení tohoto umělého zvýšení peněžní nabídky, tj. kontrakce falešné části nároků na současné statky.

  38. 38 Martin Koníček 10.09.08, 15:50:43
    FB

    [37] Předpokládáš, že jakmile krytí zlata bude klesat, lidi si půjdou ihned vybrat své vklady a půjdou do sestupné spirály.

    Reálně ovšem značnou roli hrají úroky. Řekněme, že si 10 lidí uloží do banky po 10 kg zlata a banka vydá 20 tiketů po 10 kg zlata a tikety úročí 100%. Po roce má každý člen 2 tikety své a 2 tikety na úrocích, celkem 4 tikety a může si vybrat 40 kg zlata. Ovšem nikdo z těch členů neví, kolik je v bance zlata. Předpokládejme, že se jedná o dobré známé. Všichni se jednou za týden v hospodě sejdou a všichni povídají jak strašně zbohatli, a že v bance nechají peníze ještě další rok a budou mít 80 kg zlata.

    Teď tam všichni sedí a jsou nervózní, protože vědí, že mohou mít příští rok 80kg zlata za dvou předpokladů, že přijdou první a že nikdo nevybere zlato před tím. Problém je v tom, že nikdo neví, jestli si už někdo vybral svých 40kg, protože pokuď ano, bylo by do banky lepší jít teď hned a vybrat dalších 40kg pro sebe. Jak tak sedí u stolu banda těch 10 chlapíků, nikdo z nich si nevybral ani jednu zlatou cihlu. Teď na sebe koukají a podezřívají jeden druhého, že lže až jeden z nich úplně z nervózní tak moc, že uvěří tomu, že někdo si svých 40kg už vybral, protože Franta se špatně zadíval. Tak Pepa potichu odejde jakoby na záchod a jde si vybrat svých 40kg. Zatímco znervózní další člověk a nervozita se začíná šířit. Takhle nastává ta panika a běh na banku. Lidi vědí, že banka nemá vše a dokonce i tak tam nechají peníze, protože věří, že to nebudou oni, kdo si vytáhne černého Petra.

  39. 39 Martin Koníček 10.09.08, 16:16:24
    FB

    Ještě trošku doplním svůj předchozí komentář s černým Petrem.

    V reálném světě jsou tikety bank směnitelné, předpokládejme že bance dojde zlato a úroveň rezerv klesne na 0%. Přesto tikety stále slouží jako prostředek směny, i když jejich hodnota je nulová. On totiž kovář z jiné banky tiket stále přijme od pekaře za předpokladu, že si za něj koupí chleba. Nicméně tikety už nemají úrok, jejich úrok je 0%.

    Nicméně předpokládejme, že tikety se dále směňují s tikety s jiných bank, které mají úrok. Je tedy jen otázkou času, než se i zbylé banky dostanou na úroveň rezerv 0%.

    Říkám to správně?

  40. 40 Jaromír Skyba 10.09.08, 16:24:00
    FB

    [37]

    To je dobrý příklad který si uvedl a vím přesně jak to myslíš. Podle mého názoru jsi ale opomenul jednu velmi podstatnou věc. Napsal jsi:

    "Každý z nových držitelů bankovky ví, že má nárok na 10 kg >současného< zlata, tak proč by měl čekat na černého petra?"

    Právě proto, že v mé bance nemusí platit žádné poplatky! Jak jsem uvedl v předchozím příspěvku, já ho za toto riziko odměňuji. Pokud by si to zlato ode mě vybral a umístil ho v bance se 100% rezervami, hodnota jeho majetku se bude chtě nechtě snižovat, a to o bankovní poplatky. Proč by se ale nemohla najít dostatečně velká skupina lidí, kteří věří mému podnikateli a nemají problém s tím, mít uložené peníze v mé bance? Jen tito lidi by přijímali mé bankovky a přijímali by je proto, že mají důvěru v to, že podnikatel uspěje.

    Navíc, a to je podstatná věc kterou jsme opomněli oba dva, černý petr není až tak uplně černý. Kdyby se uskutečnil run na mou banku, ten na koho peníze nevyšly má stále šanci že dostane za rok tyto peníze zpět přímo od podnikatele.

  41. 41 Vladimír Krupa 10.09.08, 17:24:09
    FB

    [40] Bych jen přispěl s pár poznámkami. Já si osobně nemyslím, (na rozdíl od Rothbarda a Reismana) že by bankovnictví na částečných rezervách muselo být nějak inherentně nemorální a muselo by být zakázáno.
    Co si ale myslí, že lidé by při přijímání peněz (a při neexistenci státního monopolu, který by je nutil přijímat legální měnu) přijímali ochotněji peníze od banky, která by nabízela vyšší krytí a vyšší jistotu - čili nakonec by to velmi pravděpodobně u toho 100% zlatého standardu skončilo. Čili já bych ti nezakazoval zařídit si banku s částečným krytím, ale její peníze a její šeky by byly v konkurenci znevýhodněny.

    Jinak je jasné, že i banka se 100% krytím by poskytovala úročené vklady - ovšem ne ty splatné "na viděnou." Spíše termínované nebo nějak podobně ošetřené, kde je klientovi jasné, že tyhle peníze bude banka dále půjčovat, že je s tím spojené jisté riziko a on se k nim nemusí dostat v tom okamžiku, kdy si je bude chtí vyzvednout.

  42. 42 Ondřej Moravec 10.09.08, 18:28:17

    [38] Přečti si (i Jay) znovu pozorně diskuzi. Má argumentace není odvislá od výše úrokové míry a když ji do svých úvah zahrneš, nic se nezmění.
    Zkus jasně zformulovat své předpoklady a potom se můžeme bavit o jejich důsledcích. Úročí banka zlato (vklady), nebo nominální hodnotu bankovky? Úročí snad "tikety" (tj. papír)? Kdo se stane vlastníkem bankovek emitovaných nad rámec vkladů? Má na úrok právo jen původní vkladatel, nebo držitel bankovky?
    Tvé předpoklady nejsou jasné a závěry poněkud úsměvné. Debata se točí okolo toho, zda se papír může stát standardními penězi (tj. pouze nezastupovat jiný majetek, ale být majetkem sám o sobě). Tvé podobenství končí tím, že emitované bankovky jsou stále v rukou původních vkladatelů, takže se v žádném případě penězi nestaly.

  43. 43 Ondřej Moravec 10.09.08, 18:51:13

    [40] Přečti si znovu diskuzi, zatím to nehodlám dále rozvádět.
    Stejná pointa jako u předchozího komentáře: bavíme se o tom, zda se papír může stát standardními penězi, tj. penězi sám o sobě, nikoliv pouze nárokem na jiný (ať již současný či budoucí) majetek. Myslím, že stále nejsi schopen rozlišovat mezi majetkem samotným, nárokem na současný majetek (potvrzení o vlastnictví) a nárokem na budoucí majetek (přijatý dluhopis, poskytnutý úvěr).
    To, že si skupinka pošetilců věřící tvému podnikateli a neschopná poskytnout konsolidovaný úvěr běžným způsobem chce zahrát na černého petra (aby zjistila, kdo je nejhloupější a nejdéle je schopen sám sebe obelhávat, že ještě neexistující statek je současným statkem), z jejich nesmyslných poukázek nedělá standardní peníze, tj. >všeobecně přijímaný prostředek směny<.
    "Jen tito lidi by přijímali mé bankovky a přijímali by je proto, že mají důvěru v to, že podnikatel uspěje." - toto by z tvých bankovek udělalo všeobecně přijímaný prostředek směny, tj. standardní peníze? :-D
    Mohu uznat jen to, že bankovnictví s částečnými rezervami může fungovat jen při neadekvátních informacích. A to jen delší dobu než při perfektních informacích (v takovém případě by okamžik jeho vzniku byl okamžikem jeho zániku). Nikoliv však dlouhodobě (pokud mu nebudou udělovány privilegia). Dříve či později přijde nevyhnutelná krize, která odhalí část investic, jež nebyly financovány ze skutečných úspor. Papírky se zhroutí.

  44. 44 Petr Michl 12.09.08, 10:44:55
    FB

    Svobodne vydavani penez
    Nemuzu se ubranit dojmu ze tu neco nehraje :-)

    v Nemecku vyda 6 subjektu penize ve zlate
    zlatoA
    zlatoB
    zlatoC
    zlatoD
    zlatoF
    zlatoG

    a ted se ptam - 1bude hodnota penez v Nemecku, zlatoA az G, ,vuci sobe, v kazdem casovem obdobi stejna ?(v pripade ze bude stejna vaha zlate mince )

    2 bude hodnota mince vyssi(nebo rovna ,nebo nizzsi) nez hodnota "cisteho" zlata [v pripade ze mince i "ciste" zlato maji stejnou vahu ?

    3jakym zpusobem si predstavujete, ze clovek ktery napr. vlastni pole- zacal podnikat,zacala zlata mena a on potrebuje ziskat zlate mince, aby mohl nakoupit naradi,osivo a dalsi veci, aby mohl mit urodu ?

    4myslite si, ze muzou pri zlate mene a naprosto svobodnemu trhu existovat Akcie ve stylu jak je zname dnes ?

    dekuji za odpovedi

  45. 45 Vladimír Krupa 12.09.08, 18:59:26
    FB

    [44] Řekl bych, že odpovědi na to jsou poměrně jasné

    1. Dlouhodobý trend jistě bude k tomu směřovat, ale krátkodobé výkyvy se mohou vyskytnout a to podle toho, čí peníze budou lidem připadat důvěryhodnější (jejich přijímání bude rozšířenější)

    2. V delším období určitě bude vyšší.

    3. Úplně stejně jako dneska - buď má našetřeno nebo mu někdo půjčí.

    4. Nevidím důvod, proč by nemohly.

  46. 46 Ondřej Moravec 12.09.08, 22:08:43

    [44] Otázky velmi kvalitně zodpověděl Finist, přidám jen pár doplňujících postřehů.

    1. Vzácné kovy se v tržní evoluci ukázaly jako nejvhodnější peníze i díky své vysoké homogenitě a dělitelnosti a z toho vyplývající (ceteris paribus) aditivitě hodnoty. Drahokamy například tuto vlastnost postrádají, proto se nikdy dlouhodobě penězi nestaly.
    Soukromá ražba mincí je stejně stará jako lidstvo samo. Například jméno "dolar" je odvozeno od Jáchymovského tolaru, stříbrné mince ražené českým hrabětem Schlickem v 16. století o váze jedné unce. Tyto mince byly vyhlášené svou kvalitou.
    Je smutné, že lidé díky neznalosti ekonomické historie považují za normál to, co ve své současné podobě není staré ani století.

    4. Samozřejmě že ano. Akcie je potvrzením o vlastnictví podílné části podniku. (Stejně tak bankovka kdysi byla potvrzením o vlastnictví určité hmotnosti zlata). Její existence či neexistence nemá nic společného s tím, co je standardními penězi. Akcie vznikly z potřeby získat větší množství kapitálu pro podnikatelský projekt. Jedná se o převoditelný nárok na podílnou část vlastního kapitálu podniku.
    Jejich vznik se datuje do doby, kdy standardními penězi >bylo< zlato a stříbro. Některé podniky pro svůj další vývoj potřebovaly kapitál, který nebylo možné získat v rámci tehdy běžných právních forem podniků. Stejně tak dnes mnoho společností začne jako osobní podnik či sro a z potřeby dalšího rozvoje svou právní formu postupně změní na akciovou společnost.
    To, co by v kvalitním (dodržovaném) zlatém standardu neexistovalo, jsou burzovní krachy způsobené předchozí úvěrovou expanzí a pumpováním likvidity na finanční trhy.

  47. 47 Vladimír Krupa 13.09.08, 01:01:26
    FB

    [46] Drugstare, ohledně těch krachů způsobených expanzí - narazil sem na podle mého soudu vynikající článek od Haberlera z roku 32, kde se snaží objasnit základy rakouské teorie cyklu.
    http://mises.org/tradcycl/monbuscy.asp...
    Podívejte se na to, jestli by to nestálo za překlad.

  48. 48 Martin Štěpaník 14.09.08, 15:18:18
    FB

    [47]

    Jednou mi Llanowar a jemu podobní řekli, že rakouský hospodářský cyklus je jediný přínos rakušáků. Což je prdel, protože mi potom vždy říkají jak jsou nekryté peníze správně a jediné dobré.::D

  49. 49 Martin Koníček 15.09.08, 16:57:34
    FB

    [46] "Vzácné kovy se v tržní evoluci ukázaly jako nejvhodnější peníze" - jaká jsou kritéria pro nejvhodnější peníze a kdo ty kritéria určuje? Stejně tak můžu říci, že elektronický převod je nejvhodnější forma peněz, protože

    a) vyšší bezpečnost
    b) nižší transakční náklady
    c) vyšší rychlost transakce

    samozřejmě pokuď si jako kritérium určím inflaci, vyhrává kov, ale položím ti zarážející otázku, podle čeho určíš, jestli je inflace dobrá nebo špatná? Inflace nahrává dlužníkům, ale nepřeje věřitelům. Kdo je nejčastěji věřitel - starší občané, kdo je nejčastěji dlužník - mladší občané. Z pohledu člověka, kterému je 20 let a koupí si byt na hypo, auto na leasing je inflace super věc. Z pohledu bankéře je inflace problém a z pohledu staršího člověka co celý život šetřil na důchod to není nic moc.

    Jenom chci říci, že bych to neviděl tak černobíle.

    Hlavní problém, který způsobuje inflaci je podle mě ve věkovém rozložení populace, ostatně ty dluhopisy co si stát jen tak tiskne jdou z většiny na důchody. Zlato by možná bylo ještě pro dané důchodce mnohem, mnohem horší. Řekněme, že máš 1 mil. důchodců a 1 mil. pracujících, přičemž 2 mil. důchodců má každý po 2 cihlách zlata a pracující má 0 cihel zlata. Vyprodukuje se 1 mil. bochníků chleba za 1 mil. cihel zlata. Další rok máš 1,5 mil. důchodců a 500.000 pracujících, vyprodukuje se 500.000 bochníků chleba, přičemž kupující dohromady mají nyní 1.000.000 zlatých cihel. Cena chleba se tento rok zvýšila z 1 zlaté cihly na 2 zlaté cihly, přičemž peněžní nabídka nebyla zvýšena. Všimni si, že i na zlatém standardu ti nastala inflace stárnutím populace.

  50. 50 Vladimír Krupa 15.09.08, 18:04:58
    FB

    [49] Bych radši rychle zaskočil, než se nad tímhle Drugstar znechuceně ušklíbne (a dodejme že celkem oprávněně - copak takhle se může ptát člověk, co podle vlastních slov četl Misese?)

    Kdo určuje kritéria? Kritéria si určili sami lidé, kteří začali kov jako peníze používat už někdy Xtisíc let před Kristem. Od té doby se prosadil v konkurenci oproti všem ostatním možným platidlům (skot, sůl, tabák, etc..) až se stal prakticky jedinou celosvětově přijímanou měnou na X století až do První svštové války. Pak byl kov zavržen, ale nikoliv z důvodů, že by se na trhu objevilo nějaké lepší platidlo, ale proto, aby mohly státy financovat válku pomocí peněžní inflace.

    Což nás přivádí k tvému "nečernobílému" vidění. Takže s mírnou úpravou bych tvůj argument viděl takto:
    "ale položím ti zarážející otázku, podle čeho určíš, jestli je krádež dobrá nebo špatná? Krádež je dobrá pro zloděje, ale špatná pro okradené. Kdo je nejčastěji okraden - starší občané, kdo je nejčastěji zlodějem - mladší občané."

    Čili krádež jsi ospravedlnil tím, že jsi poukázal na to, že nějaká skupina má z krádeže prospěch. Což je hmm pozoruhodné. A taky si maličko přehlédl, kdo je v tom systému tím největším dlužníkem. A ať se podíváš kamkoliv ve "vyspělém světě" tím největším dlužníkem jsou jednoznačně státy, dlužící značná procenta svých HDP.

    A k tomu tvému podivnému příkladu - nenastala inflace. Nastalo zdražení chleba v důsledku toho, že se omezila jeho nabídka.
    A kdyby z roku na rok poklesla produkce všeho o 50%, tak samozřejmě na tom budou všichni hůř a to zcela bez ohledu na to, jakou měnu by používali. Takže bych řekl, že ten příklad je k danému tématu zcela irelevantní.

  51. 51 Ondřej Moravec 15.09.08, 20:47:23

    [49] Ach jo.
    "Elektronický převod" je pouze formou převodu vlastnických práv. Dnes jsou ony účetní zápisy v bankách, tj. elektronické peníze, zároveň bohužel standardními penězi.
    Transakce je však fenomén právní a "elektronickému převodu" samozřejmě může podléhat cokoliv.
    Ve zlatém standardu by jednoduše ty účetní zápisy měly vztah ještě k něčemu jinému než jen samy k sobě (konkrétně ke zlatu či jiným standardním penězům). Mimochodem by nemohly jen tak "zmizet", jak se děje dnes při delfaci (kontrakci peněžní nabídky, tj. právě těch účetních zápisů).
    Pokud by fungoval zlatý či jiný komoditní standard, drtivá většina transakcí by dnes samozřejmě probíhala elektronicky. Představa, že se při transakci musí něco "hýbat", je vrcholem primitivnosti. "Transakce" je fenomén právní. Když chceš koupit kus podniku, taky si ho nejdeš někam oplotit, ale jsi zapsán v registru jako vlastník určitého množství akcií (tj. podílu na aktivech podniku krytých vlastním kapitálem).
    Jinak jestli chceš argumentovat tím, že krádež je dobrá pro zloděje, takže vlastně není špatná, zkus si najít jiný blog.

    "Jaká jsou kritéria pro nejvhodnější peníze a kdo ty kritéria určuje?"
    Na trhu nikdo konkrétní. Chtěl bys je určovat ty? Byly určeny v miliardách dobrovolných transakcích. Stejně jako nikdo neurčil, že 1 kg diamantů je běžně ceněno více než 1 kg vody.

  52. 52 Martin Koníček 17.09.08, 14:19:18
    FB

    [50] [51]
    Souhlasím s tím, že kritéria si určili sami lidé, v tom máte pánové pravdu. Dneska lidi používají takové ty plastové kartičky na placení, takže pokuď určují kritéria ideální měny lidé, je ideální měna elektronická.

    Co se týká krádeže, tak odcituji pana Finist "největším dlužníkem jsou jednoznačně státy" a když si projedete pánové rozpočet státu, tak nejvíc jde na důchody :) Ono bankovnictví je tak trošku socialismus a podle mě zloděj okradl zloděje. Ono morálka se v makroekonomii moc aplikovat nedá, jak tu už psal Drugstar, kolikrát vůbec není jasné kdo co vlastní.

    Co se týká právního pojmu transakce, tak zde zmíním základní princip práva, kterým je "veřejnost má vždy pravdu". Kamarád právník to vysvětluje tak, že kdyby se do USA dali zákony z Číny, nic by se nezměnilo, protože postoj veřejnosti by se nezměnil. Chci tím říci to, že měna nekrytá zlatem se uzákonila proto, že kdyby se bankéři co okradli veřejnost zavřeli, celý bankovní systém by padnul a veřejnost by se měla ihned hůř (veřejnost dlouhodobý horizont nezajímá). A proto se to uzákonilo, protože veřejnost pochopila, že se bude mít líp, nezavře-li ty bankéře. Co tím chci říci, že měna krytá libovolnou komoditou by prostě dlouhodobě nikdy nefungovala i kdybyste to uzákonili 100x, protože právo nefunguje podle papíru, ale podle názoru veřejnosti a minulost podle mě byla dost poučná.

  53. 53 Ondřej Moravec 17.09.08, 22:17:47

    [52]
    "Dneska lidi používají takové ty plastové kartičky na placení, takže pokuď určují kritéria ideální měny lidé, je ideální měna elektronická."
    Nic z mého komentáře jsi evidentně nepochopil.

    "A proto se to uzákonilo, protože veřejnost pochopila, že se bude mít líp, nezavře-li ty bankéře."
    Tvé znalosti ekonomické historie a přechodu od komoditních peněz k vynuceným jsou naprosto plytké. Demonstruješ pouze svou neznalost toho, jak to ve skutečnosti probíhalo. Veřejnost v tom žádnou roli nehrála. A těžko můžeš zavírat bankéře za něco, co jim bylo povoleno.

    "Co tím chci říci, že měna krytá libovolnou komoditou by prostě dlouhodobě nikdy nefungovala."
    Měna krytá komoditou fungovala staletí. Mnohem déle, než současné systémy, které ve své čisté podobě nejsou starší než 50 let. Fungovala sice s intervencemi, v porovnání s dneškem však zanedbatelnými.

    "Minulost podle mě byla dost poučná."
    Kdybys o ní opravdu něco věděl, nepsal bys takové bláboly. Tvůj komentář je (jako obvykle) snůška nepochopení, nesmyslů a ukázkou povrchní znalosti čehokoliv, o čem mluvíš (ať již ekonomická teorie/historie nebo teorie/historie práva).

    "Ono bankovnictví je tak trošku socialismus a podle mě zloděj okradl zloděje. Ono morálka se v makroekonomii moc aplikovat nedá."
    Příklad absolutních blábolů. Upozorňuji tě, že pokud nebudeš do diskuze přispívat něčím inteligentním, hodnotným a konzistentním, budou tvé komentáře v souladu s pravidly smazány. Zatím k tomu ještě nikdy nemuselo dojít a dělal bych to poměrně nerad. Nechci zde zavádět nějakou cenzuru, ale jak majitel této domény nejednou podotknul - kvalitní diskuze je základem úspěchu a občas je nutné odfiltrovat příspěvky, jež zjevně intelektově a znalostně za ostatními zaostávají, aby se z toho nestalo pokřikování zamindrákovaných pubescentů.
    Vedly se tu již sáhodlouhé diskuze na různá témata, omezenost zde však tolerovat nehodlám. Pokud některý tvůj další příspěvek opět prokáže jen nedostatek vzdělání a tvou neschopnost pochopit psaný text, budeš si muset najít jiné místo pro realizaci. Heslo "No respect for idiots" z této domény udělalo kvalitní web. Díky za pochopení.

  54. 54 Jaromír Skyba 21.09.08, 00:25:23
    FB

    Po krátké odmlce opět zdravím všechny čtenáře webu.

    Drugstare vzal jsem si tvé rady k srdci, prostudoval jsem si Rothbarda a teď pročítám de Sota. Zatímco Rothbard mne až tak neoslovil (ještě se k tomu vrátím) de Soto mne naprosto ohromil a hltám každou stránku. Je to skvělá knížka a všem ji vřele doporučuji!

    Nejprve bych rád vítězoslavně uznal, že jsi měl se 100% rezervami pravdu. Oddělení depozita na požádání od termínovaného vkladu je opravdu naprosto klíčovým a nyní již vím, v čem jsem se mýlil. Přesto s tebou stále nesouhlasím v jedné věci (po přečtení Rothbarda jsem se v tom ještě utvrdil) a tou je role zlata a zlatého standardu. I nadále jsem přesvědčen o tom, že papírky, nebo cokoliv jiného může být lepší než zlato a nyní dokáži proč.

    Představme si že je zde náš dokonalý model. 100% rezervní bankovnictví, žádná centrální banka, nikdo nemůže tisknout peníze a každá bankovka je 100% krytá zlatem. Banky mají zlaté rezervy, proti kterým vystavují své bankovky. Co když se ze dne na den všechno zlato vypaří? Zkolabuje snad svět protože nebude čím platit? Samozřejmě že ne. Po menším šoku začnou lidi platit stříbrem. Co když zmizí stříbro? Najde se jiný kov a když nebudou ani kovy, bude se platit třeba mušlemi, cigaretami (jako v Německu po II. Světové válce) atd atd.. Co tedy dělá peníze penězma? Je to víra v to, že je budou přijímat jako platidlo také ostatní lidé. Když si teď sundám svou fusekli a řeknu že má hodnotu miliardy dolarů a všichni ostatní lidé tomu budou věřit, budou mě o ni chtít okrást a třeba mě i zavraždí aby ji dostali, protože si za ni přece mohou koupit cokoliv. A když jim pak tu smradlavou fusekli někdo ukradne, budou mít pocit že přišli úplně o všechno a jejich život je v troskách. Peníze jsou iluze. Penězma může být cokoliv co budou ostatní lidé přijímat jako platidlo. Souhlasím s Rothbardem, že zlato se vyvinulo jako přirozené platidlo, přesto nesouhlasím s tím, že je nejlepší. Zlato je jako ta fusekle, je dobré proto, že jsem si jistý, že jej ostatní přijmou jako platidlo. Samo o sobě je mi ale k ničemu (opomeňme jeho hodnotu v průmyslu, umění apod.). Chci ho jen proto, protože vím, že si za něj mohu něco koupit. Tato monetární hodnota, která je přidána nad uměleckou a průmyslovou hodnotu zlata je to, co z něj dělá drahý kov.

    Proto tvrdím, že papírky mohou být stejně dobrým platidlem (ne-li lepším), pokud budou mít lidi jistotu, že je všichni přijímají a získá tedy monetární hodnotu. Tuto jistotu máme i dnes a proto mají papírky pro nás cenu, která je tím vyšší, čím víc nul je na nich nakresleno. Jediné co tuto cenu deformuje je to, že si je může někdo jako banky na náš úkor beztrestně tisknout. Pokud by však byla peněžní zásoba konstantní, byly by naprosto plnohodnotným a postačujícím prostředkem směny a dokonce lepším než je zlato. Zlato totiž může nějaký zlatokop někde najít a tím se obohatit na úkor společnosti. On je totiž ten kdo si "vytisknul peníze" a způsobuje inflaci. Toto by při konstantní papírové peněžní nabídce nebylo možné a proto by s růstem bohatství společnosti docházelo pouze k růstu kupní síly peněz.

    Papírky kryté kovem jsou pouhá iluze bohatství, berlička pro ty, kteří potřebují za prostředkem směny vidět nějakou reálnou věc. Pokud by jsme ze dne na den zrušili papírky kryté zlatem a začali platit přímo tímto kovem co se změní? Nezmění se nic. Stejně to zlato budeme muset za něco vyměnit pokud si chceme v obchodě nakoupit.

  55. 55 Vojtěch Rylko 21.09.08, 11:26:56
    FB

    Diskuze se Vám nějak rozmohla - až přešla chuť ji celou číst. Avšak výsledky by mě zajímaly. Nechcete ji shrnout v příštím článku?

  56. 56 Vladimír Krupa 21.09.08, 11:31:41
    FB

    [53] Drugstare - chtěl bych tě zkontaktovat s nějakou soukromou zprávičkou a nějak moc nechápu, jak to tady funguje a jestli je to vůbec možné. Když kliknu na tvůj nick, tak se mi ukáže tohle:http://myego.cz/member/Drugstar

    Bylo by možný ti napsat mejl?

  57. 57 Ondřej Moravec 22.09.08, 01:05:42

    [54] Ahoj Jayi, vítám tě zpět :-).
    Tu nejdůležitější lekci už jsi evidentně absolvoval, ale pár ti jich ještě chybí ;-).

    Jak už jsem napsal jinde, "zlatý standard" je běžně používáno jako synonynum pro svobodný finanční systém. Určitě by se používaly i jiné osvědčené peněžní komodity (stříbro atd.), klíčovým by muselo být zachování volné tvorby cen mezi peněžními komoditami (tj. nestanovování pevných směnných poměrů mezi >různými< komoditami, tzv. bimetalismus.)

    Další lekce, kterou musíš vstřebat, je že (svobodnými) penězi >nemůže být cokoliv<. Cokoliv se může objevit v peněžní roli (tj. být přijato proto, aby to někdy později bylo směněno za něco jiného), avšak cokoliv se nemůže stát >všeobecně přijímaným prostředkem směny<. Taková komodita musí mít jisté charaktersitické vlastnosti, které například papír nemá (zejména relativní vzácnost, trvanlivost). Papír by se na svobodném trhu v peněžní komoditu (dlouhodobě) >nikdy nevyvinul< (tvá smradlavá fusekle také ne, zřejmě ani krátkodobě :-)), byl by (a historicky také byl) používán pouze jako potvrzení o vlastnictví určitého množství standardních peněz. Stejně jako akcie je potvrzením o vlastnictví části vlastních aktiv podniku, tj. nárokem na současný majetek. Ale samotný papír tím kusem podniku není.

    Peníze >nejsou iluze<. Lidé je nepřijímají proto, že "věří", ale proto, že >vědí<, co si za ně mohou koupit. Každé jednání v sobě obsahuje nejistotu, držba peněz však minimální, protože je můžeš >kdykoliv< směnit za něco jiného.

    Souhlasím s tebou, že charakter hodnocení připisovaný měnovému kovu (zlatu, stříbru) a vynucené (papírové nebo jiné) měně je úplně stejný (už jsem to zmiňoval v jednom z předcházejícíh článků). To však neznamená, že (svobodnými) penězi může být cokoliv! Peněžní kovy nejsou "berličkou pro ty, kteří potřebují vidět něco reálného". Mohl bych se o tom podrobněji rozepsat v nějakém článku, abychom si porozuměli.

    Poslení pointa: "Zlato totiž může nějaký zlatokop někde najít a tím se obohatit na úkor společnosti. On je totiž ten kdo si "vytisknul peníze" a způsobuje inflaci."
    Na svobodném trhu produkce peněžní komodity (tj. měnových kovů a jejich uzpůsobování do vhodné peněžní podoby) >není dlouhodobě ziskovější než jakékoliv jiné podnikání<. Zlato ani stříbro si právě jen tak "nevytiskneš" a i proto se mohlo stát penězi svobodného trhu (to je ta relativní vzácnost) :-)! Producenti peněžních komodit mají náklady stejně jako jakýkoliv jiný podnik a jejich zisková marže na svobodném trhu dlouhodobě směřuje k převládající ziskové marži v ekonomickém systému. K tomuto vhledu je však nutné mít jisté hlubší makroekonomické znalosti.

  58. 58 Jaromír Skyba 23.09.08, 23:03:40
    FB

    [57]

    Drugstare tvé argumenty ve prospěch 100% rezervního bankovnictví byly opravdu nerozbitné:-) U obhajoby zlatého standardu se mi však zdají jako nedostatečné.

    Chápu tvou argumentaci, že papír by se nemohl stát svobodnýma penězma, ale přesto bych s ní rád trochu zapolemizoval. V případě, že by se proti zlatu vystavovaly bankovky, které budou za každých okolností 100% směnitelné, jaká by byla potřeba toto zlato vybírat ze sejfů? Dovoluji si tvrdit že naprosto nulová. Má-li společnost garance, že za své bankovky dostane zlato, nebude platit zlatem, ale papírkami, které jsou daleko pohodlnějším prostředkem směny. Nikdo by si tak zlato ze sejfů nevyzvedával, protože by mu bylo k ničemu a papírky kryté zlatem by se staly svobodnými penězi.

    U zlata je třeba rozlišovat jeho monetární a pravou hodnotu. Pravá hodnota je taková, která oceňuje zlato jako dobře vodivý kov, kov který se hodí na výrobu šperků, k umělecké tvorbě apod. Monetární je pak ta, kterou mu lidé přisuzují zlatu jako prostředku směny a ta je čistě iluzorní, protože vzniká z přesvědčení, že i ostatní lidé zlato budou přijímat. Protože má vedle monetární hodnoty také hodnotu pravou, není zlato nejlepším platidlem, protože jeho cenu ovlivňují výkyvy např. v průmyslové poptávce atp, což u pouhého prostředku směny není žádoucí jev. Ten by měl totiž reflektovat pouze vzájemné směnné relace. Nejlepším platidlem je tedy ten prostředek směny, kterému lidé přisuzují pouze monetární hodnotu. Nad tím se doufám shodneme:-)

    Je tedy možné vytvořit něco, co má pouze monetární hodnotu? Podle mého názoru ano a tím může být opravdu cokoliv (papírky, počítačové bajty..) Jaký je rozdíl mezi tím, když lidé platí 100% krytýma penězma a nekrytýma penězma jejichž nabídka je v obou případech konstantní? Na co je mi zlato, které si mohu v bance vyměnit, když jeho monetární hodnotu stejně použiji ke směně, protože jinak je úplně zbytečné? (opomeneme-li pravou hodnotu)

    Ano, zlato se stalo přirozeným platidlem, pořád je ale třeba rozlišovat to, že bez jeho monetární hodnoty by bylo pouze levným kovem. Proč mu tuto hodnotu společnost přidělila? Protože bylo poměrně vzácné, dobře dělitelné atp. Pořád se ale jedná o hodnotu, která je mu přisuzována a která může být násilně přisouzena i papírkům tak, jako se to děje nyní. Pokud by byla společnost dostatečně ekonomicky vzdělaná a byla tuto monetární hodnotu schopna rozlišit, nebyl by pro ni podle mého názoru žádný problém, aby ji přisoudila čemukoliv co uzná za vhodné a co bude pohodlnějším platidlem než kov. To samé se nakonec stalo právě se zlatem. Když byla objevena Amerika, indiáni se ochotně vzdávali svého zlata, protože mu nepřisuzovali žádnou monetární hodnotu. Tato civilizace si ho za platidlo vůbec nezvolila.

    Platidlo s čistě monetární hodnotou je pak tím nejlepším možným protože jej neovlivňují žádné další vlivy a reflektuje ceny všech statků v ekonomice. Není totiž racionální, aby růstem průmyslové poptávky po zlatě rostla kupní síla peněz. Peníze s čistě monetární hodnotou růst průmyslové poptávky po zlatě ohodnotí vyšší nominální cenou zlata, avšak jejich kupní síla zůstane beze změny a jedině takto by měly peníze fungovat.

  59. 59 Ondřej Moravec 24.09.08, 14:19:13

    [58]
    "Nikdo by si tak zlato ze sejfů nevyzvedával, protože by mu bylo k ničemu a papírky kryté zlatem by se staly svobodnými penězi."
    Ne!!! Nerozlišuješ mezi potvrzením o vlastnictví majektu a majetkem samotným. To, že by se většina zlata fyzicky nehýbala, neznamená, že transakce by neprobíhala s ním! Už jsem to párkrát komentoval - transakce je fenomén >právní<. Stejně jako když chceš získat majetkový podíl v určitém podniku, nejdeš si jej "oplotit" nebo fyzicky ohraničit svůj podíl na jeho aktivech. Koupíš si akcie, která je potvrzením o vlastnictví. Když ji někomu prodáš, převedl jsi vlastnictví nad částí podniku, nikoliv nad tím papírem nebo zápisem v registru! Žádná část podniku se fyzicky nehnula a přesto ji vlastní někdo jiný. To, že místo skutečných částí podniků se k převodu majetkových práv nad nimi používá papír/zápis v knize, z těchto papírů/zápisů nedělá část podniku samu o sobě!

    Rozlišovat mezi směnnou částí poptávky a poptávkou pro přímé užití či užití v produkci je korektní. NEkorektní je však nazývat tu směnnou část "iluzorní". Není iluzorní o nic méně či více než ostatní části. Když produkuješ auta, domy, rohlíky atd., také očekáváš, že je prodáš. Když si kupuješ něco pro spotřebu, také očekáváš, že ti to přinese určitou službu a dle toho daný statek hodnotíš. Když přijímáš peníze, očekáváš, že je později prodáš (to je jejich služba). Ve všech těchto případech se můžeš mýlit a podstata hodnocení přisuzovaná penězům není o nic více či méně "iluzorní" než podstata hodnocení čehokoliv jiného.

    "Je tedy možné vytvořit něco, co má pouze monetární hodnotu? Podle mého názoru ano."
    Jakékoliv peníze, kterým chceš dát přívlastek "svobodné" (tj. vybrané účastníky trhu v dobrovolných transakcích), musely mít >někdy v minulosti< i jinou než peněžní hodnotu. Poté, co se určitá komodita (přirozeně) ustaví jako peníze, své nepeněžní použití klidně může ztratit a její peněžní roli to nijak nenaruší. Proto, aby se stala penězi bez nutnosti donucení, však někdy v minulosti nepeněžní hodnocení mít >musela<. Pokud se budeme bavit o praxi, nepeněžní poptávka po peněžních kovech poté, co se staly penězi, byla vždy jen zanedbatelnou částí té peněžní.

    "Když byla objevena Amerika, indiáni se ochotně vzdávali svého zlata, protože mu nepřisuzovali žádnou monetární hodnotu."
    S tím bych nesouhlasil, zlato a stříbro určitě mělo peněžní roli i u Indiánů. Řekl bych, že rozdíl byl v tom, že poměr nabídky zlata a ostatních statků na trhu byl u indiánských společností jiný než v Evropě - zlata měli relativně mnohem více než v Evropě, jeho kupní síla tedy byla mnohem nižší než na evropských trzích, stejně jako rozmanitost statků, za něž jej bylo možno směnit.

    Jak už jsem říkal jinde, "zlatý standard" je pro mne synonymem svobodného finančního systému. Lišíme se evidentně jen v názoru, co může být svobodnými penězi. Tvrdím, že papír nebo účetní zápis >sám o sobě< (tj. jako nezastoupení něčeho jiného) jimi být nemůže.

  60. 60 Marťas 29.09.08, 19:45:06
    FB

    To je chytrá řeč! http://nalistuj.cz/novinky

Nový komentář

Pro přidání komentáře se musíte nejdříve  registrovat Facebookem

Banan.cz