Tak jsem seděl včera večer v Holliday Inn hotelu, ten naproti Kongresovému centru, kde
je nová pobočka firmy, vedle mě
sedí Tony, o deset let starší, a taky Otto, o 20 let starší, o všichni
si pochutnáváme na trojité dávce místního nejlepšího předkrmu, husí
játra.
Husí játra jsou výborná večeře, a toto je jedno z málo míst v Praze, kde je
umí dělat, jsou zde naprosto lahodná, jemná, prostě fantastická.
Na pití si dáváme Kubíka, což
je jediná ovocná šťáva, ve které nejsou mraky konzervačních látek. Já,
Tony, ba i Otto, pijeme jen Kubíka, pokud si tedy zrovna nedáváme Tarapaca
Merlot, jediné víno, co se dá kupovat a pít po paletách, a pořád nám chutná.
Husí játra nám nosí jedna sympatická slovenka, ve velkém sále restaurace,
s výhledem na tmavé sídlo BIS, nebo koho vlastně, za hotelem, jsme jen my tři,
a ji naše sešlost zjevně baví. Slovenky mají takovou veselou, přirozenou, vášnivou
povahu, mám je, kromě těch husích jater, Tarapacy Merlot, a Kubíka, moc rád.
Tento příběh dnešního dne je bez pointy, je to takový normální, spokojený,
letní den, s čerstvými květy na stole.