Proč demokracie nefunguje
Představte si, že byste měli schůzi bytového družstva, a přišlo by tam čtyřicet procent nezvaných nájemníků, bezdomovců žijících ve sklepu a neplatičů. A nyní by se mělo o něčem hlasovat, přičemž demokraticky bezdomovec žijící v daném objektu ve sklepě je také nájemník, neplatič nájemného je také nájemník, a každý z nich by měl stejné hlasovací právo jako ti, kteří platí chod celého družstva. Nehlasovalo by se o konkrétních věcech, ale pouze o zvolení zástupce bytového komplexu.
Představte si, co by takový zástupce lidu nabízel. Delší splátky pro neplatiče, ledničku s chlazenými pivy pro bezdomovce, to asi ne, protože by ho nezvolili ti, co do družstva přispívají. Musel by si na svoji stranu bezdomovce přiklonit jiným chytákem. Například by prohlásil, že ti co pracovali, ale z nenadálých příčin se stali bezdomovci mají právo na finanční výpomoc od ostatních v rámci solidarity (už mi to zní dobře v uších). Ti co neplatí nájemné, ale mají rodinu mají právo na odklad splátek v rámci podpory rodiny (no řekněte, nezní to úžasně). A takovýhle vyjímek bych nastavil celou řadu, aby ho absolutní většina lidí zvolila. V rámci administrativy – která by při tomto počtu vyjímek a nařízení vůbec nebyla jednoduchá, by najal pár lidí, kteří by mu s tím – samozřejmě ne zadarmo, pomáhali.
Dokážete si představit, jak by asi vypadalo hospodaření takového bytového fondu, a kolik by v takovém domě stál nájem? Asi si nikdo ani na minutu nepochybuje o tom, že by nechtěl být platícím členem takového družstva.
Jak to doopravdy funguje
V normálním bytovém družstvu má každý hlasovací právo založené na tom, podle toho, kolik platí – nebo spíše metrů čtverečních, které obývá a nikomu to nepřijde divné. Tak proč by v normálním státě nemohli mít hlasovací právo lidé přesně podle toho, kolik platí do státní kasy, včetně sociálního a zdravotního pojištění. Navíc kort v dnešní době by stát mohl přes internet pořádat referenda o tom, zda-li chceme raději nový objezd Prahy nebo přidat 100 Kč na důchodech.
40% lidí od státu jenom bere!
A nic do něj nedává. Je zřejmé, proč je státní kasa děravá a nefunguje to, jenomže to není o tom, koho zvolíme, ale o tom, jak špatný je aktuální systém, kdy lidé co jenom berou mají stejná volební práva, jako ti co dávají. Správný systém by měl být takový, podle toho co dáš do státní kasy budeš taky volit.
Důchody – jednoduché řešení
A tím je japonský vynález zpětné hypotéky. Místo toho, abysme platili státu na důchody a ten je pak přerozděloval, bysme přibližně v 60 letech dali do zástavy náš byt/dům, a banka by nám vyplácela měsíčně finanční obnos až do naší smrti, po které by danou nemovitost prodala, a tím by splatila náš dluh. Toto řešení je dobré v tom, že jej nikdo nerozkrade, protože v daném domě bydlíme, a když nám ho někdo vezme, tak si toho sakra všimneme. Když někdo ve vládě vezme 300 mld. Kč na důchody, a pak řekne peníze nejsou, kdo si toho včas všimne a co s tím udělá?
Solidarita
Nevím, jak hluboko je v lidech zakořeněn názor, že je potřeba být solidární, ale mě se toto příčí. Nechápu a nevidím důvod, proč by se každý nemohl povinně pojistit u libovolné pojištění pro případ invalidity apod. v případě problémů. Proč by takto nemohli být pojištěny už nenarozené děti? Proč potřebujeme stát k tomu, aby toto zajišťoval, když by úplně normálně každý mohl být stejně jako u povinného ručení pojištěný.
Hlavně je neskutečné, kolik administrativy stát dokáže s onou solidaritou vyprodukovat. Nikdy jsem neslyšel mojí pojišťovnu, aby mě žádala o to, abych doložil že jsem pojistné platil – to snad vědí oni sami! U sociálního pojištění ovšem musíte dokládat spoustu papírů, i když si jdete jenom pro pouhou podporu v nezaměstnanosti. Paradoxně – a to mám ověřené, všechny tyto údaje má počítačový systém správy sociálního zabezpečení v sobě evidovány.
Stát je a bude neefektivní
Už z jeho velikosti je to jasné. Další věc co hraje pro efektivitu je demokracie, která je absolutně nevhodná v případě, že stát dotuje 40% lidí. Mnohem lepší režim by byl plný kapitalismus, kde by o rozhodování kam peníze půjdou či nepůjdou rozhodovala masa platících občanů, nikoli masa lidí na sociálních dávkách. Pak by bylo jasné, kdo je prostý příživník a kdo platící občan.
Každý píše to co se mu hodí
Samozřejmě, i já toto píšu, protože jsem v pozici platícího občana, kdybych byl neplatič, ihned píšu jinak. Ó jak rád bych vlastně byl neplatič a stěžoval si na to, že tu není hloupý hejl co všechno za mě zaplatí. Nejraději mám keci typu „Až jednou budeš starý, tak pochopíš jak jsou důchody důležité“ – no ovšem, v tu dobu, kdy na mě bude někdo platit budu chtít, aby na mě platil co nejvíc, věřím tomu, že to pochopím. Nebo „až jednou budeš v nouzi, budeš si přát, aby ti někdo pomohl“ – sakra to víte, že si to budu přát. Ale já jsem v roli člověka, co to všechno platí, a tak si myslím, že místo toho, abych mé peníze na důchod dával státu, raději bych za stejné prachy splácel nemovitost (nezlobte se, ale přijde mi to jistější). Než abych platil zdravotní pojištění a dotoval i ty, kterým je za zle platit 30 Kč regulační poplatek, tak bych si raději zaplatil levnější pojištění u komerční pojišťovny, třeba i s vyšší spoluúčastí. Než abych se pojišťoval proti nezaměstnanosti, tak bych si raději odložil peníze do banky pro případ nouze.
Ale jak tohle všechno vlastně můžu udělat, když už mi stát vezme 45% z platu, dalších 20% na DPH, to je celkem 65%, a pak přede mě předstoupí Kalousek a ještě mi do očí řekne „vyšší zodpovědnost pro občany, plať si vše sám“. Kdyby mi stát nechal ty peníze v kapse, mile rád si vše zaplatím, ale takhle tu mám pro stát zprávu „státe, za tyhle prachy se o mě teda starej a hodně dobře!“.
Nakonec mě úplně dojímají zprávy o tom, jak člověk co měl milión na účtě si žádal o dávky v hmotné nouzi, jak drzý to jest člověk, co jen zneužívá systém. Kdyby ovšem večer před žádostí o hmotnou podporu ten milión prohrál v casinu, tak je to ten, co potřebuje naší pomoc. Zajímalo by mě, zda-li se již někdo nad tímto zamýšlel. Podle mého názoru by měl o dávky v nezaměstnanosti, nouzi apod... mít nárok každý nezávisle na výši svého majetku, neboť každý za to platíme jako za službu. Pokuď stát žádá zodpovědnost po svých občanech, měl by odměňovat ty zodpovědné a trestat ty nezodpovědné!
Ano, ve většině rozumný člověk musí souhlasit s napsaným... Další věc, kterou bych zavedl by bylo "Jednou a dost". Fungovalo by to tak, že pokud člověk zneužije v jakémkoliv smyslu jakoukoliv státní pomoc, půjde regulerně do vězení a automaticky ztratí nárok na jakoukoliv další podporu v budoucnu. Nebo rovnou do vězení. Systém vězení se pak musí změnit v tom smyslu, že práce bude povinná a vězení si tímto musí vydělat na svůj provoz.
Problém u vládnutí platicí většiny je zřejmý (mimo jiné) - systém by došel do stádia, kdy by monopoly a v tomto případě tedy jedinci měli obrovskou a legitimní moc. Vyústilo by to absolutistický systém. Pokud by se teda potom zbylá nevládnoucí masa nevzbouřila a systém nesvrhla. Potom by přišel na řadu zase nějaký socialistický nesmysl typu fašismus nebo komunismus.
ad prohrál v kasínu: Hodil by se zákon povinné registrace hráčů. Jednou by si člověk na podpoře zahrál, o dávky by přišel. Jak snadné, ale jak neprůchodné kvůli loby (...).
Tedy nevím, jak si představujete to volební právo., Že by jako někdo, kdo dává na dani z přijmů desetitisíce by měl dva hlasy a někdo kdo jenom tisíce by měl jeden hlas? Studenti by měli půl hlasu? To jste měl upřesnit.
Taky nevidím reálné zavedení těch japonských hypoték, o kterých jste psal. Mně by se moc nelíbilo, kdyby mi maminka s tatínkem dali za střechu nad hlavou za důchod, nutilo by mě to si vzít hypotéku a postavit si vlastní dům nebo koupit byt nebo dům po nebožtících, což by zákonitě vedle k většímu zadlužení obyvatelstva, což teda by v současné době bylo destruktivní. V současné době, kdy stačí, aby agentura přepsala jedno písmenko a investoři šílí, kde to žijeme?
Já osobně jsem zastánce utopie. Problém lidí jsou peníze. Lidé chtějí peníze v ideálních případech za svojí práci. Peníze jsou mříž, která dělí lidí od věcích, které potřebují - zdraví, jídlo, pití. Zrušit peníze a máme po problémech.
[1] Otázkou je co vlastně znamená absolutistický systém. Vláda jednoho člověka vs. vláda jedné koalice už vychází vesměs stejně. V té koaliční navíc přichází vnitřní spory. Jediné co voliče tak trochu uklidňuje je to, že když jednomu jedinci z koalice "hrkne ve vrbě", tak ho zbytek zklidné.Osvícenský absolutismus jsem stejně jako nikdy jiný, který přečetl článek nezažil, ale s ohledem na historická fakta nemusí být nutně zlem.
A ještě jedna věc, demokracie nefunguje kvůli volebnímu systému a touze lidí žít si dobře. Proto nikdo nezvolí toho, kdo prosazuje bolest, jako správnou cestu,
Plácáš blbosti, kámo. To by pak nejsilnější hlasovací právo měli IT odborníci a manažeři. A co např. takový málo placený, osvícený, univerzitní profesor ? Spíš bych to postavil tak, že pokud nepracuješ (ani nejsi matka na mateřské, invalida atd.) nevolíš, pracuješ volíš.
Myšlenka víceméně dobrá, ještě by to chtělo trochu vyladit stylistickou stránku (nicméně u takovéhoto článku ta není tou podstatnou částí). Já vidím ideální volbu v osvícené diktatuře. Žádný jiný systém než diktatura nemá moc šancí na to držet se toho svého směru a jít si za tím, co si stanoví (navíc bez vynucení změny na v článku popisovaná pravidla se k nim nikdy ani zbla nepřiblížíme), proč osvícená, to je asi zřejmé. Koneckonců bych řekl, že jediná diktatura jako státní zřízení prokázala, že je k něčemu, jelikož si zkrátka dokáže prosadit to svoje, i když se nakonec dostane do háje, protože si zkrátka prosazuje hlouposti.
Ideálně zkrátka zrušit všechna nepotřebná ministerstva a veškeré věci, do kterých státu nic není, nechat jim udržování pořádku (armáda/policie) a spravedlnost, zbytek co nejrychleji privatizovat a z toho doplatit běžící důchody a především cvaknout dluh. Pochopitelně zrušit veškeré státem provozované daně/pojištění (pak by nakonec vyplynulo, že nějaké minimální by asi musely být na chod zbylých státem obstarávaných věcí, budiž) a zbytek zkrátka přenechat soukromé sféře.
Jasná volba by pro mě také byla simplifikace zákonů a to pokud možno ve všech sférách (trestní, občanskoprávní a kdoví jaké ještě). Prostě začít z gruntu, ať to pokrývá to co teď (well, ořezané o zhovadilosti a právní konstrukty, které akorát všechny obtěžují), ale není to zákon A z roku B s dodatkem C podle úprav D a E a to vše nějakou vymatlanštinou "bylo li by lze"... Když bude zákon jasně daný, nebude tam padouch moci hledat kličky a přesmyčky jak ho obejít. Když nebude odporovat logice, lidé ho nebudou porušovat, ať již vědomě či nevědomě.
Stejně většina zákonů je (alespoň by měla být) nějakým způsobem zformulováno pravidlo "kde končí moje svoboda začíná svoboda ostatních" a když se má každý člověk zákonem řídit, tak by ho měl každý člověk chápat a měl by tak nějak vědět, oč v něm jde a, pochopitelně, těžko asi bude každý studovat mimo jiné práva.
To jsem ale trochu odběhl, chtěl jsem napsat na závěr akorát ještě jednu věc - standardní prvek diskuzí na toto téma se stočí k tomu, že komunisti (říkejme jim klidně socialisté či demokraté) začnou skuhrat, že to je přece blbost ten minimální stát, že to nebude fungovat, že kapitalismus je blbost, že vláda trhu akorát způsobí něčí monopol, že stát musí regulovat tohle a tuhle aby to bylo fér a kdoví co ještě.
Těší mne, že v tom milí soudruzi mají tak jasno, nicméně mi nejde do hlavy, proč proti tomu pořád tak povykují, brojí a tak moc se toho bojí? Takřka dennodenně lze někde zpozorovat skutečnost, že demokracie a socialismus jsou na houby, že zkrátka nefungují a fungovat ani nemohou (dlouhodobě), tak proč nedat těm kapitalistům šanci, ať se znemožní a všichni vidí, že zlatý socialismus? Buď jsou to akorát kecálkové a nebo se asi fakt bojí, že by to fungovalo.
No, je to pěkný sen, mám ještě jeden, abych byl nejhloupějším člověkem na téhle planetě, ale realita je jako obvykle proti...
Radek, v podstate s tebou súhlasim až na jeden bod.
Výška hlasu by sa nemala odvádzať v závislosti od toho, koľko daný jedinec do kasy prispieva. To by vytvorilo veľmi nebezpečné zoskupenia, ktoré by si vedeli presadzovať veci vďaka peniazom.
Oveľa lepší model sa mi javí akési vysvedčenie. Právo voliť by nemal nikto, len ten, kto o to požiada. Ak o to požiada, dostane priebežne testy a známku. Na základe toho sa určí sila jeho hlasu.
Je nemysliteľné aby spoluobčan, čo kradne, žobre a nevyzná sa, mal rovnaký hlas ako občan, ktorý má prehľad a nadhľad.
I commend your hard work on this and thank you for this information!
https://jiofi-local-html.mobi