O konspiračních teoriích obecně

Asi před půl rokem mi přišel odkaz na video, které zpochybňuje oficiálně známé události z 11.září. Podle komentáře v onom dokumentárním snímku obě věže WTC spadly ne kvůli roztavení konstrukce, ale z důvodu řízené demolice. Do Pentagonu prý žádné letadlo nenarazilo, šlo prý spíše o nějaký druh vojenské střely. Samozřejmě všechna tvrzení se snaží opírat o důkazy v podobě videozáběrů, očitých svědectví a názorů odborníků. Typická konspirační teorie.

Definovat tento pojem je poměrně obtížné, protože se těžko určují mantinely. Vzhledem k přídavnému jménu ve spojení se jedná o teorii, kde je eliminován faktor náhody a za absolutního hybatele se na rozdíl od oficiálního názoru považuje vlivná skupina lidí (organizace), která vyvolala inkriminovanou událost kvůli vlastnímu prospěchu. Zároveň platí, že ji předem naplánovala tak, aby v očích veřejnosti zůstal její podíl utajen. V širším slova smyslu jde o jakoukoli alternativní interpretaci, která je v přímém rozporu s veřejně známým názorem, ale stále platí, že v pozadí stojí někdo velmi mocný, byť mohou být jeho pohnutky nejasné.

Motivace ke tvoření konspiračních teorií jsou v zásadě dvě. Vůbec nejčastěji peníze. Šokující odhalení publikované v masových médiích zaujme a dobře prodá výtisk novin (únosy UFO), zvýší sledovanost (9/11 nepřistání na Měsíci) nebo prodá knihu (Šifra mistra Leonarda). Jindy konspirátorovi hledání možných zajímavých alternativ nebo jejich přijímání přináší vnitřní uspokojení a stane se druhem seberealizace (stránky zaměřené na toto téma). Výjimečně je zrod nápadu spontánní i u člověka, který se jinak podobné činnosti nevěnuje. Protože ve všech případech ze záměrné manipulace s fakty obviňují autoři někoho třetího, vytvářejí si paradoxně i vlastní aliby.

Teorie se opírají o nesoulad a shodu okolností. Na nesoulad se poukazuje v podobě časové či prostorové anebo v podobě nedodržení fyzikálních zákonů. Nesoulad se týká spíše přímo události a bývá demonstrován především na pořízených dostupných záznamech jakékoli kvality (často amatérské videozáběry, staré fotky, obrazy, texty). Vysvětlující argumentace se snaží lépe odpovídat konspirační teorii. Shoda okolnosti bývá informativního charakteru a dotýká se spíše období v čase před událostí. Zahrnuje děje alespoň vzdáleně příbuzné, které staví do přímé souvislosti, což napomáhá potlačit efekt náhody a navodit dojem plánové akce.

Stvořitel konspirační teorie, byť náhodný, není nikdy nestranný. Každý nový objev se dále snaží interpretovat pouze s ohledem na větší zpochybňování původní oficiální verze. A jelikož jsou lidská zkušenost a fantazie nesmírné, a zdroje informací díky internetu nebývale dostupné, konspirátor má relativně zjednodušenou úlohu. Trochu to připomíná pochody při psychických onemocněních, kdy vznikají bludy. Mozek se z části "vymkne kontrole", přiřadí určité události přílišnou váhu, chybně ji interpretuje, a za čas si vytvoří propracovaný systém na podporu oné alternativy. Vznikne blud, který může být třeba hned na první pohled zcela absurdně nepravdivý, ale dotyčnému se nedá vyvrátit. Tím netvrdím, že konspirátoři jsou psychicky nemocní, ale upozorňuji na mocný potenciál lidského myšlení.

Teorie spiknutí se týkají pouze významných událostí přesahujících lokální význam. Po napadení jejich průběhu nebo vzniku je možné zastřešit novou verzi i nějakým konečným vysvětlením motivace, sahajícím nejčastěji do nejvyšších pater politiky. Tato třešnička na dortu ale musí být umístěna na rozsáhlý základ, sama o sobě by vypadala příliš nepatřičně až divoce a mohla být rovnou zamítnuta. Může se spojit s teorií teprve po důkladné přípravě dílčích okolností. Pak bývá celá teorie nějakým způsobem publikována a podrobena zhodnocení veřejnosti. Čím více ze subjektivního hlediska na první pohled zaujmou nesoulady, a čím více nové informace poskytují zdánlivě (povrchně) logičtější vysvětlení, tím lépe je připravena půda pro její přijmutí. Může slavit až triumf v podobě značného zájmu, a to v případě, že se týká velmi významné události, a budí na první pohled zdání opravdu kvalitní logické soudržnosti. Neméně podstatné je, aby velká část nových argumentů stála v přímém rozporu proti oficiální verzi, tím ji napadala, a dodala punc nevěrohodnosti. Čtenář nebo divák totiž až na výjimky nepůsobí jako oponent, ale má tendenci novou teorii (samozřejmě mnohem bulvárněji atraktivnější) přijmout, případně i sám připojit nové spekulace, které ho při tom napadnou.

Konspirační teorie mají ohromnou výhodu. Nezainteresovaný člověk nemůže znát všechna fakta (čili skutečnost), ani si ji nemůže zpětně ověřit. Nebyl přímým účastníkem, svůj názor si buduje z mnoha informací přijímaných zprostředkovaně, nejčastěji skrze média. Pakliže si někdo dal tu práci, vytvořil a předložil propracovaný systém teorie, která zároveň činí původní verzi méně věrohodnou, musel by někdo jiný obětovat přinejmenším stejné množství času, aby ji v podobně podrobném duchu vyvrátil. Odborníci či přímí účastníci mají ale práh pro akceptování nových informací mnohem výše než nezainteresovaní, a proto nechávají pro ně zcela absurdní myšlenky plynout bez povšimnutí, zatímco řádově početnější násobky laiků konspirační síť více a více zdokonalují, a přímo zúčastněné pak zahrnou také, coby negativní element, který se snaží svým mlčením skandální poznatky ututlat. Konspirační teorie proto z podstaty svého vzniku sice nemůže být asi nikdy zcela potvrzena a konsensuálně přijata, to ji ale vytváří onu tajemnou, přitahující auru. Na druhá straně ze stejného důvodu je velmi obtížné ji do základů vyvrátit, což ji udržuje při životě.

Lidé vytvářející konspirační teorie kromě logicky soudržné kostry využívají i některé perličky mající za cíl dodat jejich argumentaci větší váhu. Často operují se základními odbornými pojmy, zákony a jednotkami, i když se striktně drží v populárně naučné linii. Cílem je sice oslovit co nejvíce lidí, kteří musí získat pocit odbornosti výkladu, ale zároveň všemu porozumět. Nezřídka jsou v textu přítomna odvolání na odborníky v probírané problematice. Vsází se na to, že si každý nezačne ověřovat, jestli pan inženýr XY PhD, expert na činnost Z, vůbec reálně existuje, jestli se opravdu vyjadřoval, a jestli skutečně vyslovil to, co je předkládáno. Navíc jde jen o ojedinělý zdroj. Také se módně využívá souhlasného názoru veřejně známých osobností, nehledě na jejich kvalifikaci. To vyvolává v konzumentech příjemný pocit identifikace, i když to samozřejmě neznamená vůbec nic. Vyjadřují se sice známí lidé, ale nevynikající v ničem, co by mohlo vést k osvětlení některé z nastolených otázek. Jsou pouze známými herci, sportovci či zpěváky, kteří můžou chovat zálibu v teoriích spiknutí jako kdokoli jiný.

99,9 procent teorií, hlavně těch velkých, spadá do kategorie spekulace, mystifikace a science fiction. Nevím o žádné, která by po čase získala nálepku ověřené skutečnosti. Přesto si nechávám desetinový manévrovací prostor, jelikož možná takový ojedinělý případ existuje nebo někdy nastane. Příště se podívám podrobněji právě na 9/11, zřejmě nejvýznamnější konspirační teorii současnosti. Měsíční teorie snad už v dnešní době nikoho neoslovuje.