NB - postřehy z používání » Postřehy a zkušenosti ze světa mobilní techniky

Vždycky mi přišlo lepení štítků s ověřením pravosti Windows na spodek notebooku jako hloupý nápad. Ukázalo se však, že při běžném používání má tento štítek šanci přežít mnoho let. To nejspíš lidem z MS nějak vadilo, a tak vymysleli další úplně stupidní prvek ověření na tomto štítku. V jeho prostředku je díra, kterou prochází neporušený stříbrný proužek. Já jsem si bohužel koupil notebook z doby, kdy s tím nově přišli a ty jejich díry rozhodně nebyly nejmenší. Nevýhodou pak je, že je štítek velmi náchylný na poškození. Při běžném používání po necelý rok pak může takový štítek vypadat následovně:

Docela by mě zajímalo, jak tohle MS řeší. Asi jim schválně na truc napíšu, abych zjistil, kde je pravda. Určitě by si nedovolili říct, že se tím stává instalace Windows nelegální, to by se dostali na šikmou plochu. Na druhou stranu pochybuji, že mi pošlou nový štítek. Za pokus to však stojí :-). Evidentně nejsem jediný, kdo řeší něco podobného. Možná i proto mají dnešní štítky pravosti podstatně menší díru.

Úhlopříčka 12" je jakási mez, při které lze sehnat jak plnohodnotný notebook, tak i subnotebook, který sice oplývá vyšší výdrží na baterie, ale zároveň má problém s nižším výkonem daným použitím speciálních součástek. Co mě vlastně přivedlo k napsání tohoto zápisku?

Právě teď jeden takový malýsubnotebook mám (HP Compaq 2510p) a provoz Windows Vista je občas neskutečným utrpením. Pojďme se podívat, kde je ten hlavní problém a jak je výkon postupně omezen s menší a menší úhlopříčkou.

• 17" notebook - možnost osadit nejvýkonnějšími součástkami, včetně dvou mobilních hi-end grafik a více disků v RAID
• 15" notebook - možnost osadit výkonnými součástkami, jednou grafikou (nižší hi-end) a zpravidla jedním diskem
• 14" notebook - stále ještě možné osadit výkonnými součástkami (disk i procesor), grafika je zpravidla low-end nebo nižší mainstream (z důvodu chlazení).
• 12/13" notebook - procesor i disk mohou být stále velmi výkonné pokud jde o notebook s větší vahou (1,8kg a více; 1,5kg u těch nejdražších notebooků), grafika je zpravidla integrovaná, u dražších NB pak nižší low-end (13"). V případě důrazu na váhu (<1,3kg) se používá zpravidla ULV procesor, pomalý 1,8" disk a integrovaná grafika (stejné je to pak i u nižších úhlopříček).

12" je ideální rozměr pro ještě pohodlnou práci a 100% přenositelnost. Vzhledem k tomu, že notebook nosím v batohu, tak holduji spíše těm větším kouskům s vahou kolem 1,8kg (v batohu se taková váha snadno ztratí). Tam je výhoda jednoznačně v použití stejných součástek jako u velkých notebooků. Člověk proti větším kouskům přijde pouze o dedikovanou grafiku (kterou stejně lidé používající NB na práci nechtějí bez ohledu na velikost z důvodu větších nároků na chlazení a výdrž na baterie). Někdo ovšem chce to nejlehčí, takže se musí ve svých požadavcích na výkon značně omezit.

Drtivá většina dnes prodávaných notebooků používá tří žilovou šňůru napájení. Přemýšlím, proč na ně vlastně všichni výrobci přešli z těch původních dvou žilových. Mám pocit, že je to záležitost nějakých nařízení. Ta možná vzešla z EU. Vážně netuším. Stejně tak ale nemůžu přijít ani na jedinou výhodu tří žilových šňůr. Za to výhod těch dvoužilových je dost:

• Jde o stejný kabel, jaký se používá u holících strojků, různé spotřební elektroniky a mnoha dalších běžných zařízení (a to i velmi starých). Lze tak tento kabel v nouzi koupit prakticky kdekoli.
• Vidlice je úzká, takže je mnohem skladnější v brašně/batohu. Hlavně u levných brašen si lze velmi snadno promáčknout displej. Stačí nějak „zmáčknout" brašnu (třeba když se na vás někdo natlačí v MHD), vidlice zatlačí na víko a je to.
• Do notebooku nejde zemnění ze zásuvky. V mnoha budovách se často setkávám s tím, že každá zásuvka má jinou zem. Pak lze od notebooku dostat šlupku. Já takhle dostanu ránu, když si opřu nohy o topení a sáhnu na nějaký z konektorů notebooku.

I dnes se dá najít několik výjimek, které ještě používají dvou žilové kabely. Je jich ale velmi málo a jde většinou o nějaké specialitky. Z poslední doby si pamatuji na nějaká úplně miniaturní Sony VAIO, Apple MacBook. Když jsem v Prosinci kupoval FS Amilo Pro V3205, tak tam byla k mému překvapení také taková šňůra. Škoda, že se k tomu nevrátí více výrobců.

EDIT: Třeba takový FS používá dvoužilové napájecí šňůry všude.

Trendem posledního roku je zkracovat přívodní šňůry k napájecím adaptérům. Nějak netuším, kolik je rozdíl ceny, kdyby byla šňůra o metr delší, ale to, co vidim u některých notebooků, už mi přijde jako extrém. Takhle to vypadá, když jsem se potřeboval připojit na napájení na chodbě v budově ČVUT na Karláku.

Když jsem přemýšlel, jak ztrávím dnešní večer, určitě mě nenapadlo, že se budu několik hodin mořit se zprovozněním jednoho nového notebooku, ke kterému výrobce zapomněl přibalit "driver cd". Pravděpodobně v minulé redakci ho někde zapomněli (místo toho nám v krabici nechali CD s linuxovou distribucí huh.gif ). Pokud je na notebooku systém už v nějakém "pokročilém" stavu, tak je většinou nejlepší možností obnovit systém pomocí recovery médií. Dělá se to tak celkem běžně. Hloupé je, když Recovery DVD doběhne a pořádá o driver disk, který ovšem v krabici nikde neni. Nakonec jsem se tedy snížil ke stahování driverů z netu.

Instalace podle ASUSu

Jde o notebook ASUS V2S. Stránky ASUSu jsou extrémně pomalé a stahování trvá neskutečně dlouho. Drivery jsou rozsekané na milióny samostatných balíčků, které jsou úplně nelogicky pojmenovány a nelogicky rozházeny do několika kategorií. Díky tomu mi teď trvalo asi dvě hodiny, než jsem rozchodil funkce Fn klávesy (nakonec utilita začala fungovat až ve chvíli, kdy jsem nainstaloval ovladač VGA). Bylo potřeba nainstalovat všechny moduly až na jeden a to ještě ve správném pořadí. ATK moduly jsou rozházeny do více kategorií (někdy i duplicitně), takže je v tom strašný bordel. Jeden z těch modulů, když byl nainstalovaný moc brzo, způsobil nefunkčnost průzkumníku, takže se nešlo dostat ani do ovládacích panelů. Jakou souvislost má VGA driver s ovládáním Fn kláves mi ale vážně není jasné. Když jsem se s tím musel já tak dlouho srát, tak se pak ani nedivím, že jsou fora plná dotazů spořivců (co nechtěj platit za systém), jak rozběhat ty které Windows na nějakém notebooku. Neni to žádná sranda.

Abych tedy nebyl zaujatý proti ASUSu, tohle je situace, která se objevuje u většiny výrobců (horší je to třeba u HP). Nějak mi vůbec nedochází, proč ty instalace výrobci vlastně dělají čím dál tím složitější.

Když jsem si poprvé vzal notebook do školy, což bylo ještě v době, kdy jsem byl malý capart a chodil jsem na základku, dívali se na mě všichni spíš jako na bytost z jiného světa. Tehda to byl subnotebook s procesorem 486 a barevným displejem s rozlišením VGA (640x480). Onehdy to budilo spíše rozruch a velkou pozornost všech, kteří notebook uzřeli. Dneska je situace po mnoha letech podstatně jinačí. Notebook má v podstatě skoro každý, kdo aspoň trochu přičichl technickému zaměření.

Jako jednu z největších předností mého vlastního notebooku beru jednoznačně DVI výstup. Doma si připojuji velmi kvalitní LCD s rozlišením, které už běžně notebooky nezobrazí se 100% ostrostí obrazu. Vždy to neslo jen samé výhody. Do batohu na notebook jsem si kdysi přibalil jednu redukci (mám jich doma spousty), pro případ, že budu muset připojovat externí zařízení přes VGA. Na většině pracovišť, kde si připojuji notebook, má LCD připravený DVI kabel, takže stačí jen zapojit. Na některých pracovištích se ale vyskytují počítače s integrovanou grafikou, která má jen VGA výstup, takže tak je připojen i monitor. Než abych si nosil vlastní DVI kabel, tak to si radši připojím tento kabel pomocí redukce.

Dneska jsem potřeboval něco odprezentovat a bylo nutné připojit projektor, který neměl DVI vstup. K mému zděšení jsem zjistil, že jsem redukci někde musel ztratit. Bylo mi dost hloupé ptát se ostatních, zda někdo takovou redukci nemá, takže nakonec posloužila redukce, kterou jsem si už několik měsíců zapomněl vyndat z báglu. Šlo ovšem o redukci S-Video miniDIN - CVBS cinch. Samotný TV výstup pomocí S-Videa není zas tak špatný. Projektory mají obvykle velmi citlivé vstupy a, pokud se vypnou vyhlazovací filtry v grafice a nastaví se rozlišení maximálně 800x600, výstup je i poměrně ostrý. Ohledně barev pak zpravidla nebývá problém. „S" na začátku názvu znamená separated - tedy barevná složka je oddělená od jasové. Redukce vlastně pouze přes pasivní součástky spojí oba signály.