Zásadně racionální blog

Dávat do blogu odkazy na jiné blogy je možná divné, ale chtěl bych na jeden upozornit. Nemá speciální název, je umístěný na idnes a svou kvalitou zašlapává ostatní do země. Alespoň mi to tak připadá, nemám o tamních autorech nějak široký přehled. Nahlédl jsem tam jednou za čas, jestli mě něco nezaujme, ale kromě filipik proti Paroubkovi nebo Topolánkovi se člověk stěží setkal s něčím originálním. Časem jsem se soustředil na tři tamní blogery a tím nejpřednějším z nich je Petr Chalupa. Zmíněný pán (na obrázku) velice vtipným způsobem vzpomíná na léta svého dětství a dospívání v padesátých letech. Doporučuji začít třeba cyklem příspěvků -Šedí baroni-, kde bez servítek popisuje svou "kariéru" učně v zařízení pro děti z třídně nespolehlivých rodin.

Upozornění: tento článek není nestranný, ba právě naopak.

Homeopatie je podvodný směr alternativní medicíny vycházející z naprosto scestné teorie. Ta říká, že malé množství nějaké látky dokáže léčit onemocnění, které stejná látka, ale ve vysokém množství, vyvolává. Čím méně látky se v preparátu nachází, tím větší by měl být účinek, což je v přímém rozporu se základy farmakodynamiky. Mechanismus účinku je odbyt tvrzením, že látka zanechala v roztoku otisk a působí tedy na organismus nějakým záhadným způsobem, který zaostalá věda zatím není schopna popsat. Podrobněji viz. relevantní položka ve skeptickém slovníku. Také ZDE..

Neschopnost přijatelně vysvětlit jak vlastně funguje se poté skrývá za rádobyvědecké studie a zejména tristní kazuistiky zrcadlící jakoby vynikající efekt. Homeopaté buď nehledají příčiny onemocnění nebo si vymýšlí nějaké svoje originální, absurdní (třetí odstavec), a podle nich nasazují léčbu. Funkčnost přípravků se posuzuje zejména na základě subjektivních zkušeností. Když si někdo koupí homeopatický lék a po nějaké době má pocit ústupu příznaků nemoci, posílí se jeho důvěra v tuto metodu, a co je horší, často ji doporučuje i přátelům a známým.

Coby milovník antiky budu muset občas upozornit na něco/někoho zajímavého z tohoto období...

V době, kdy Alexandr Veliký ovládl z pohledu obyvatel Středomoří většinu tehdy jim známého světa, vstupovalo na území dnešní Číny do poslední fáze tzv. Období válčících států. Na sklonku 4. století př.n.l., zatímco si Alexandrovi generálové rozdělují ohromnou říši, přichází na dalekém východě na svět vojevůdce, který stejně jako Alexandr nikdy nepozná porážku.

Jako Období válčících států se označuje čtvrt tisíciletí trvající válečný stav ve východní Asii, kde mezi sebou prakticky neustále bojovaly tehdejší státy (ve smyslu malých knížectví) ve snaze přemoci rivaly a zajistit si co největší vliv. Tato doba dala světu nejen unikátní dílo "O umění válečném" mistra Suna, ale také několik z největších vojevůdců dějin.

Pchaj Čchi se narodil v době, kdy z mnoha válčících států zbylo již jen sedm největších, které pohltily nebo zničily všechny ostatní. Územní rozloha a počet obyvatel každého z nich dosahovaly již takových čísel, že se jejich panovníci začali titulovat králi a uvažovali o nástupnictví po poslední padlé jednotné dynastii. Pchaj Čchi se narodil v království Čchin a svými schopnostmi zajistil, že vliv a moc tohoto státu během 50ti let výrazně převýšila své konkurenty. Dalo by se říci, že výrazně pomohl položit základ pozdějšímu sjednocení Podnebesí (staročínský pohled na svět) pod nadvládou svého státu.

Skoro v každém sci-fi, které se odehrává v době vzdálenější než cca 50 let od "současnosti" (datu, kdy byla kniha či scénář napsán) fungují jakési generátory gravitačního pole, které umožňují lidem přirozený pohyb po palubách vesmírných lodí. Zvlášť markantní je to ve filmech, z prostého důvodu, mnohem snadněji se natáčí. Většinou to není nijak zvlášť vysvětleno, bere se to už trochu jako samozřejmost, a nikdo se nediví. Nějaké to gravitační působení by rozhodně bylo při dlouhých vesmírných pobytech velice příznivé. Narodili jsme se na planetě, kde gravitační síla působí objektům zrychlení okolo 10 m.s^-2, a organizmus je tomu přizpůsoben. Zbytečné vznášení v prostoru ho naprosto deptá. Valerij Vladimirovič Poljakov sice pobýval ve stavu beztíže nepřetržitě 14 měsíců, ale podobné extrémní výkony mají na člověka silně negativní efekt.

Vlastní pohyb a manipulace s předměty v beztíži vyžadují minimum vykonané práce. Svalový aparát proto rychle atrofuje. Pouhá imobilizace končetiny v sádrovém obvazu vede během pár týdnů k viditelnému úbytku její svalové hmoty a co teprve podobný efekt najednou na celé tělo. Dochází také k demineralizaci kostí, neboť jejich neustálá přestavba se děje v koincidenci s velikostí působících tlakových sil. Není zátěž, převládá odbourávání kosti nad novotvorbou, vzniká osteoporóza, uvolněný vápník predisponuje k tvorbě močových kamenů. Ztrácí se voda a elektrolyty, klesá srdeční výdej. Stačí totiž menší práce na zajištění cirkulace a receptory registrující objem vody v těle vyhodnotí přebytek poté, co se tekutiny abnormálně redistribuují z dolních části těla výše. To vše vede ke snížení celkové výkonnosti, což je během pobytu v beztížném stavu skryto, ale po návratu na zem bývá astronaut vyřízený. Beztíže dále nejasným mechanismem negativně ovlivňuje hematokrit (počet červených krvinek) a imunitní odpověď. Benigním leč nepříjemným efektem je porušená funkce orgánu rovnováhy vedoucí k nevolnostem (obdoba mořské nemoci). A tak dále, dlouhodobý pobyt v beztíži zkrátka není žádná legrace, intenzivní cvičení tyto procesy oddálí, ale neeliminuje. Nahradit gravitační sílu lze několika variantami, ale všechny jsou materiálně respektive energeticky značně náročnější než současný vývoj co nejkompaktnějších modulů.

Všeobecně se ví, že v roce 1948 se u nás komunisté chopili moci. Co takhle si trochu shrnout jak k tomu došlo? To by měl vědět každý z nás, sám jsem si při přípravě uvědomil některé další souvislosti. Není mým cílem přinášet zbrusu nové poznatky nebo činit rozsáhlé rozbory, pouze krátce shrnout související události pro všechny, kdo by si je chtěli připomenout.

Pamatujete na skoromonolog Součka (Zdeňka Svěráka) v Obecné škole? Když jedou s Hnízdem a třídou na konci filmu na prohlídku opevnění. Hnízdo říká, že na vítěze voleb tipuje komunisty. Souček opáčí:"Já taky, a proto jim hlas nedám. Voni nemaj špatnej program. Koukněte. Jsme proti zavádění kolchozů a proti jakýmkoli formám násilného združstevňování. Komunisté jsou pro zdravý rozvoj řemesel, živnosti a maloobchodu".
Pak ještě vysvětlí, jak vždycky podporuje ty menší strany, aby měly víc hlasů, aby to bylo na politický scéně vyrovnaný, strany měly strach, že se to v příštích volbách přehoupne, a zbytečně se nenaparovaly. V kontextu se současností to získává nový vtipně absurdní rozměr, ale to Souček (Svěrák-scenárista) nemohl tušit.

Nadpis se dá vyložit dvěma způsoby.
A) Zbraň, která je schopna zabít nejvíce lidí najednou. Tam je situace jasná.
B) Typ zbraně, která zabila nejvíce lidí napříč časem.
Tady si to chce stanovit nějaká kritéria. Buď můžeme za jeden typ považovat množinu zbraní se stejným mechanismem účinku. Všechno co střílí malé jednotlivé projektily (pistole, puška, kulomet) do jednoho pytle, všechno co vybuchuje a zraňuje střepinami (ruční granát, dělostřelecká munice, tanková střela) do jiného atd. Nebo se to dá rozdělovat podrobněji a jako jeden typ brát zbraně i do vzhledu a rozměrů podobné. Takže pistole a puška by měly každá svou kategorii. Co myslíte, která zbraň by vyhrála "první cenu"?

Zatím jsem napsal tři články stylem "každý pes jiná ves". Tak si říkám, že se musím na něco zaměřit, aby tu nebyla akorát snůška všeho možného, ale vznikla taková nějaká blogová jistota.
Zkrátka jsem se rozhodl, že priority budou dvě.
1) Uvádění čehokoli na pravou míru
2) Významné události v dějinách, hlavně českých
Čili tu nečekejte nic o Paroubcích a Topoláncích, radarech a knihovnách, hardwaru, vlastní zážitky, recenze na filmy a tak dále.

I když...nikdy neříkej nikdy. Čili není to definitivní.

Poválečné období přineslo českému hokeji nejprve vynikající úspěchy na mezinárodní scéně. V roce 1947 naši hokejisté poprvé vyhráli mistrovství světa, tenkrát probíhající v Praze. V roce 1948 na olympijských hrách v St. Moritz získali stříbrné medaile, když v průběhu turnaje dokázali dokonce remizovat s Kanadou, tenkrát ještě bez výjimek světově dominujícím týmem. Téhož roku postihla hokej první strašlivá katastrofa, kdy se 8. listopadu nad průlivem La Manche ztratilo letadlo s reprezentanty cestujícími na mezistátní utkání do Londýna.
Zmizeli=zemřeli:

Zdeněk Jarkovský, Miloslav Pokorný, Vilibald Šťovík, Karel Stibor, Ladislav Troják a Zdeněk Švarc - pět z nich bylo mistry světa z roku 1947 a držitelé stříbra z OH 1948.

Přesto dokázali hned následující rok 1949 hokejisté znovu vyhrát švédské MS a vůbec poprvé v historii při tom porazit tým Kanady (3:2). Po příjezdu domů byli vítáni jako hrdinové. V roce 1950 se chystali na MS do Londýna a nic nenasvědčovalo nějakému problému. 11. března byl ale odlet zrušen, oficiálně kvůli nezískání víz pro dva z doprovodných novinářů. Jednalo se o lež, britská ambasáda vystavila víza pro všechny účastníky. Za dva dny se všichni hokejisté kromě Bohumila Modrého a Vladimíra Kobranova scházejí v hospodě a diskutují, co že to má znamenat, co se vlastně asi děje. Netuší, že je již sleduje a odposlouchává Státní bezpečnost. Trochu se napijí a ostrá kritika režimu jde ven. A je zaznamenána.

Každý určitě někdy slyšel nebo četl o tom, jak Český klub skeptiků Sisyfos opět udělil ceny "Bludný balvan". Sice se nejedná o zprávy, které by prodaly výtisk novin, ale redaktoři si to na druhou stranu nenechají ujít. Mám podezření, že ve skutečnosti jim je zdůvodnění ceny celkem ukradené, ale škodolibě očekávají jednak trochu ironie od členů spolku při proslovech a v návaznosti nevrlé komentáře laureátů.

Klub má své stránky, které obsahují vše podstatné z jeho činnosti, ale ZEJMÉNA krutě úderný Skeptický slovník. Když jsem ho našel, nemohl jsem se odtrhnout od monitoru snad hodiny. Jde o abecedně seřazená hesla základních směrů, technik a pojmů iracionálního světa. U každého z nich se v prvním odstavci nezaujatě popíše problém, ve druhém se několika základními argumenty smete ze stolu. Tedy v drtivé většině případů, je tam pár výjimek, kdy to není tak jednoznačné. Jelikož slovník obsahuje snad 200 položek, možná i víc, uvědomí si člověk jaké ohromné množství nesmyslů se šíří po světě, kolik lidí na nich participuje a ještě řádově více jim důvěřuje.

Velmi tristní je také fakt, že čtenář bude mít o většině pojmů dost slušnou představu, i když není jejich vyznavačem, ani členem spolku. I když ho vůbec nezajímají a nikdy o nich aktivně nic nevyhledával ani nediskutoval. Alespoň v mém případě to tak bylo. Proč vůbec k sakru vím, co si představit pod pojmy jako Kirliánův fenomén, reiki nebo chiropraxe? Napadá mě jediné vysvětlení. Jsme těmito bláboly doslova obklopeni a chtě nechtě se s nimi neustále setkáváme.

V některém z dalších článků se vybraným budu věnovat podrobněji. Ani ne tak proto, abych je vyvracel, to by bylo nošení dříví do lesa, ale zkusím doložit, do jaké míry a proč se tolik rozšířily.

Zatím tedy jen doporučuji slovník jako stručný, důvěryhodný a místy i velmi vtipný zdroj informací o nevysvětlitelných dějích a pochybných pseudovědách.

Jedná se sice o první článek, ale nehodlám zdržovat vítáním, a proto přejděme rovnou k věci. Kurzívou jsou psány doplňující a rozšiřující poznámky, nepodstatné pro ucelenost základní informace.

Vesmírná loď nebo stanice. V jeden moment dojde k nehodě s porušením její integrity. Nepřipravený člověk je náhle vystaven extrémním podmínkám volného prostoru, chcete-li vesmírného vakua. Co se s ním stane? Na takový dotaz lidé (ovlivněni vědecko-fantastickými filmy a literaturou) většinou reagují dvěma extrémy. Buď názorem, že se tělo roztrhne (rozprskne, vybuchne) nebo že okamžitě zmrzne. A to mě inspirovalo už dříve k napsání krátkého shrnutí této situace, které teď lehce rozvinu. Jak by to tedy proběhlo v reálu?

I. Tlak.
Lidské tělo sice není stavěno na odolání extrémním tlakům, ale zase nejde o balónek naplněný vzduchem. Atmosférický tlak na povrchu mořské hladiny je zhruba 100 kPa (1 atm).

Čistě pro přehled, převody základních tlakových jednotek jsou 1 atm = 101,325 kPa = 760 Torr (mmHg).

Když se člověk potopí ve vodě do hloubky deseti metrů a je vystaven dvěma atmosférám, samozřejmě mu nepopraskají žebra a hrudník není slisován na placku (nestane se to dokonce ani v několikanásobné hloubce). Když se člověk coby horolezec pohybuje v úrovni osmitisícovek, působí na něj naproti tomu tlak mezi 30-40 kPa a rovněž to přežívá bez úhony (vadí mu snížený parciální tlak kyslíku ve vzduchu, ale to je jiná otázka). Plus mínus jedna atmosféra není pro samotné tělo nic zásadního. Samozřejmě popsané situace představují postupnou změnu okolního tlaku při zachovalém dýchání, a rychlá událost typu nehody ve vesmíru je trochu něco jiného. Hlavním problémem jsou při ní tělní dutiny s obsahem vzduchu (plynu). Teoreticky jde o dva hlavní prostory. Plíce a dýchací cesty spolu s přilehlými dutinami v oblasti hlavy. A gastrointestinální trakt. Dále o působení tlaku viz. část IV.