Výstupy grafické karty – 3.díl: porovnání kvality
Jak jsem slíbil, tak v tomto díle se konečně budu věnovat srovnání kvality některý častých výstupů z grafických karet notebooků (ale platí to i obecně). Konkrétně jsem se vrhnul na srovnání kvality výstupu do televize a srovnání digitálního proti analogovému výstupu na monitor.
Čím připojit televizi?
Tento problém se řeší na forech poměrně často. Ne každý do problematiky vidí, a tak i to, co počítačově gramotnějším lidem přijde jako samozřejmost, může být pro někoho zapeklitou otázkou. Protože dnes není televize jako televize, budu se zabývat několika modelovými situacemi.
Stará klasická CRT televize (a levnější nové s obrazovkou 50Hz)
Taková televize je v mnoha českých rodinách stále běžným standardem. Zpravidla umí zpracovat z počítačových výstupů pouze kompozitní CVBS signál. Jak jsem zmínil v minulých dílech z běžného notebooku lze takový signál vyvést pomocí redukce z S-Video konektoru (taková redukce je velmi levnou záležitostí). Starší notebooky mají přímo CVBS cinch konektor. Ačkoli je CVBS signál velmi nekvalitní, na starých televizích to vůbec nevadí. Jejich obrazovky mají většinou 50Hz, takže musí mít dlouhý dosvit luminoforu. Obraz bývá většinou máznutý a díky „blikání obrazu" si mozek spoustu detailů radši domyslí. Taková obrazovka pak skryje i hodně nekvalitní signál (to se hodilo hlavně pro špatný příjem analogové antény).
„Novější" klasická CRT televize (100Hz)
Tyto novější televize mají většinou navíc i vstup s oddělenou barevnou složkou pro lepší kvalitu přenosu. Takovou televizi je možné propojit přímo S-Video kabelem. I když jsou CRT televize už dávno přežité, jsou poslední 100Hz více než dostatečně kvalitní na to, aby bylo vidět, že CVBS signál má opravdu děsivou kvalitu. Pořádná televize s kvalitními hřebenovými filtry (na odstranění prokládání) jasně ukáže, jak nevhodné je CVBS i S-VHS pro práci s textem. Rozlišení i principy přenosu jsou u obou podobné. Oddělení barevné složky však dokáže spravit aspoň některé z nejzávažnějších problémů, které budou ukázány ještě v tomto článku. Nejlepším řešením (z těch jednoduchých) je tedy přímé propojení pomocí S-Video (velmi kvalitní televize ovšem s takovým signálem počítají a je až k neuvěření, co z něj dokáži vykouzlit - i tak je to ale jen na sledování filmů a ne práci ve windows). Některé nejnovější CRT televize (například Philips takové měl) mají i HD vstupy. Pro takové je samozřejmě platnější další modelová situace...
HD plazmové/LCD televize
Tyto televize mívají stejné vstupy jako ty klasické. Jen nám přibylo navíc vždy něco z množiny HDMI, DVI, VGA a YUV (komponentní). YUV můžeme v podstatě vynechat, protože ho najdete jen na minimu notebooků. Optimální cestou pro tyto televize je samozřejmě použít HDMI. Pokud máte na notebooku „jen" DVI, tak lze použít i to (přes vhodný kabel). Z DVI ale samozřejmě nejde zvuk, takže ten je nutné vyvést extra. Kvalita obrazu zůstane ale stejná (digitální, bezchybná, přesná). V druhém díle jsem ale nastínil, že digitální výstupy je často stále ještě problém najít na dnešních noteboocích. Záchranou tedy může být VGA. Nemusí ho mít všechny televize a pokud ho nemají, tak je samozřejmě smůla. Ty, které ho mají, ho označují jako „PC vstup". VGA je samozřejmě podstatně lepší než standardní televizní vstupy. Problém může být v nemožnosti nastavení nativního rozlišení. To může být jednak problém některých televizí, které omezují vstup z VGA na maximální rozlišení 1024x768, a také některých grafických karet. Konkrétně tedy těch, které dělá Intel (tento problém je podstatně větších rozměrů a netýká se jen televizí - brzy o tom napíšu nějaký další článek). Pak může být problém, že grafika nemá definována různá širokoúhlá rozlišení a přes VGA si neumí to jedno konkrétní ani přidat. Pak stejně skončíte na nějakém 1024x768. Na běžné filmy to však i tak výborně stačí, ty jsou totiž (mimo těch HD) vždy v rozlišením nižším. Použití signálu CVBS a S-VHS je ale krajně nevhodné. Tyto televize jen zvýrazní každou nedokonalost a vy sami budete žasnout, jak hnusný obraz může být. Na to se ostatně můžete podívat i hned v následující kapitole.
Reálné porovnání obrazu
V obýváku sice mám velmi kvalitní televizi, ale ta je bohužel ještě 100Hz CRT a HD vstupy na ní prostě nejsou. I tak se ale musím podivit, jak kvalitní obraz její filtry jsou schopny vygenerovat z S-Video (nebo RGB) signálu. Obraz běžných filmů a DVB-T vysílání je na ní pak ostřejší a hezčí, než na většině HD televizí. To jsem ale hodně odbočil. Do pracovny bych si rád pořídil nějakou tu LCD TV s metrovou úhlopříčkou, ale dokud se v baráku neudělá rekonstrukce, tak tu na ni nemám místo. Pro testy tedy posloužil LCD panel, který používám při testování notebooků v recenzích. Jde o polo-profesionální (výrobce myslí, že profesionální, ale zas tak bych mu nefandil) 21" panel Samsung SyncMaster 215TW. Ten má na sobě možnost vstupu z DVI-D (s HDCP), VGA, YUV, CVBS i S-VHS a je tedy ideální na podobné testy, protože je možnost připojit skoro cokoli (chybí mi tu už jenom SCART s RGB).
Protože už bude končit dnešní díl Dr. House, tak tento díl utnu trochu dřív a budu se věnovat jen porovnání CVBS a S-VHS proti referenčnímu signálu. Jde mi tedy především o použití s televizí. Porovnání DVI a VGA udělám příště. Všechny obrázky jsou i odkazy. Z těch miniatur by toho člověk moc nepoznal.
Referenční signál
Panel má nativní rozlišení 1680x1050. Pro porovnání s TV výstupy je asi nejlepší použít 800x600, které je nejblíže tomu, co nám dává PAL norma. Tento referenční obrázek je tedy proveden ve stejném rozlišení. V podstatě jsem všechno nastavil stejně, připojil všechny kabely a jen přepínal vstup, abych dosáhl identické situace. Referenční signál je přiveden z DVI. Při takto nízkém rozlišení lze s klidem prohlásit, že VGA signál bude stejně kvalitní, protože u něj se objevují defekty až při podstatně vyšší horizontální frekvenci.
Za povšimnutí stojí především prokreslené detaily jehličnanů v dolní části obrázku, kontrast názvu „cinebench.txt" s tímto pozadím a ostrost textů v kontextové nabídce. Zde je vše v pořádku, ale na tyto detaily se zaměřím nejvíce při srovnání u dalších signálů.
S-VHS (S-Video)
Uf. Docela rozdíl, co? Bude ještě hůř :-). První výrazným prvkem je určitě přepočítávání z jiného rozlišení (i když není zas tak odlišné). Už jenom to znamená určitou ztrátu detailů. Použil jsem standardní nastavení NVIDIA grafiky (ve Vistách nějak vymizelo u standardní konfigurace nastavení TV). Dalo by se to zlepšit, kdyby se to trochu poladilo (overscan a obcházení filtrů). To se ovšem většiny lidí moc netýká (ale určitě se k tomu někdy ještě vrátím).
Obecně kvalita takto přenášeného přemodulovaného signálu za moc nestojí. Jehličí dole úplně ztratilo své detaily. Popisek zmíněné ikony sice jde přečíst, ale už to není žádná slast. Na kontextové nabídce je vidět, jak je kolem černých písmen duch nalevo i napravo. S ostrými přechody je holt trochu problém. Takhle vypadají tyto duchy jako prkotina, realita je ale taková, že jsou tak třetinou důvodů, proč je text špatně čitelný.
CVBS (kompozitní)
Modulace barev do jasu znehodnotila obě tyto složky. Obraz vypadá sice proti S-VHS živěji, ale i tak je to špatně. V podstatě chytá nádechy barev z velkých barevných ploch a zabíjí tak barvy, které okupují jen menší plochy, nebo tvoří jen detaily. Detaily jsou vůbec dost potlačené - jehličí už vypadá trochu jako bažina. Popisky ikonek splývají s pozadím a na kontextové nabídce jsou výraznější duchy. Ty mají však ještě jednu nevýhodu, kterou na fotkách nepoznáte. Díky způsobu modulace je totiž ovlivnění jasové složky proměnlivé, takže se tyto duchy „vlní".
Ubohá kvalita informace o barvě a neschopnost si poradit s ostrými přechody má nevýhodu, že některé vybrané barevné kombinace mohou udělat text nečitelný. Například tenké šedé písmo na modrém pozadí. Písmena se do pozadí úplně vpijí a ani nevíte, že tam nějaká mohla být.
Závěrem
Je jasné, že TV výstup dnes většina soudných lidí používá především na přehrávání filmů na starých televizích, kde se ledacos ztratí. Tady mi šlo o ukázaní, jak moc se takový signál liší od běžných výstupů, aby pak nebyli zklamáni majitelé HD televizí a vlastníci starších televizí, kteří je chtějí použít jako plnohodnotný monitor.
Příště se podívám na srovnání VGA a DVI signálu při běžném použití. Chtěl bych se dále zmínit o tom, jak v televizích funguje SCART konektor a co vše v sobě ukrývá. Mimo jiné jsem tu nakousl i pár dalších témat, která by se mohla dočkat zpracování i v rámci tohoto seriálu.