Sdílená paměť grafických karet – 2. díl: NVIDIA, ATI

V minulém díle jsme si vysvětlili, jak to je s plně sdílenou pamětí, která se výborně ukazuje právě na grafikách Intelu, který s tím vším přišel. Tentokrát bych se rád zaměřil na polosdílenou paměť, kterou určitě znáte z dedikovaný grafických karet NVIDIA a ATI. Podívejme se tedy jaké výhody a nevýhody tato technologie přináší.

Předchůdce: AGP

S příchodem AGP se u grafických karet objevila možnost využívat pro textury ve hrách systémovou paměť počítače. Tato paměť výtečně posloužila, když došla vlastní paměť grafické karty. Omezení bylo v tom, že nebylo možné nahrát do AGP vlastní buffery obrazu. V překladu jde o to, že vlastní obraz (část paměti, na kterou se sahá neustále) musí zůstat v hlavní paměti, takže pokud karta měla například 4MB, tak nemohla využívat ve hrách větší rozlišení jak 960x720x16bpp (=3,96MB).

Velikost paměti, kterou si mohla grafika vzít, se definovala v BIOSu. Tato paměť se použila až ve chvíli, kdy byla potřeba (do specifikací se ale nikdy neuváděla). Pro plné použití samozřejmě bylo potřeba, aby grafická karta podporovala DIME (Direct Memory Execute). Reálně ho podporovala téměř každá karta (s výjimkou především 3dfx karet). U notebooků se tato paměť osvědčila více než na stolních počítačích. Pak vznikaly podobné karty, jako jsem měl třeba já ve svém Toshiba Satellite 1410 - GeForce 4Go 420 16MB (DDR, 64bit). Onehda to byla ta jediná dedikovaná grafika, která se dala sehnat do notebooku za cenu do 40 tisíc. Na této kartě v notebooku z roku 2003 bylo možné plynule dohrát hry jako Half-life 2, NFS Underground 1 i 2, GTA:Vice City, SWAT 4 a mnoho dalších, které vyšly ještě po tom. Je jasné, že u této grafiky při hraní v rozlišení 1024x768x32bpp (=10MB) bylo nutné většinu textur tahat přes AGP a i přes to běžely hry plynule.

Magické slůvko „až"

U sdílených grafických karet se odjakživa sdělovala velikost paměti se slůvkem „až". Tím bylo jasně definované, že jde o sdílenou paměť a že jde tato paměť nastavit. U dedikovaných grafických karet bývala napsána přímo konkrétní hodnota. To se ovšem postupně změnilo, když masivně přišly karty pro sběrnici PCI Express, které už uměly konečně využít sdílenou paměť pro libovolná data. Konkrétně šlo o první karty GeForce 6200 TC a Radeon X300 HyperMemory. Tento způsob značení je velmi matoucí, a tak se ho samozřejmě většina prodejců a výrobců chytla a užívají ho, jak jen to jde (já třeba do svých recenzí uvádím pouze hodnotu vlastní paměti).

TurboCache a HyperMemory

Názvy to jsou velmi honosné a je to úsměvné, že čím je karta víc lowend, tím častěji má přídomky hyper, mega,... Pokud pominu název, tak jsou technologie přínosné. Konkrétně u TurboCache by se měla sčítat šířka sběrnice interní a systémové paměti a lze tak dosáhnout větší propustnosti, což je jednoznačně výhoda v případě použití lowend karet s 64bit sběrnicí, kde bývá šířka paměťové sběrnice úzkým hrdlem. TurboCache je technologie implementovaná na hardwarové úrovni a kvůli ní bylo nutné přidat do čipu „několik" tranzistorů navíc. HyperMemory je předpokládám i u nejnovějších karet řešené pomocí ovladačů. Vzpomínám, že kdysi vyšla verze Catalystů, která povolovala HyperMemory u všech karet (i těch, co ho oficiálně nemají) a zjistilo se, že určitý výkon navíc se projevil napříč celým spektrem karet.

Jak lze TC/HM vypnout? Lze omezit sdílenou paměť?

Ne, nejde to standardní cestou vypnout (TC konkrétně vůbec). Stejně tak paměť je přidělována automaticky. V případě, že není potřeba, tak ji čip nepoužívá. V případě potřeby by ji využil i bez těchto technologií, jenom by to znamenalo určité zpomalení. Svým způsobem nemají tyto technologie žádná negativa a není důvod se trápit tím, že prodejce uvádí grafiku se sdílenou pamětí až 750MB, když vy máte jen 1GB RAM. Tato teoretická maxima slouží jen, aby se lépe vyjímala v různých e-shopech.

Závěr

Ačkoli tyto technologie mají určitý přínos, ten je spíš menší, takže doporučuji sledovat u karet radši velikost vlastní paměti a šířku její sběrnice - tyto údaje mají totiž podstatně větší váhu na výsledném výkonu. Samozřejmě platí i zásada hledat výsledky výkonu grafických karet v konkrétních NB, protože i stejný čip může podávat diametrálně rozdílné hodnoty.