V posledních měsících prosakují zprávy o „receptech na krizi“ i k mediálním ignorantům mého kalibru. Příslušníci hlavních politických stran se všude na světě předhánějí v předkládání „záchranných balíků“ a „stimulačních opatření“ na „roztočení ekonomiky“ (tento obrat mi přijde obzvlášť úsměvný; znamená zřejmě „zvýšení agregátní poptávky“). Jejich obsah více či méně souvisí s proklamovanými hodnotami dané partaje a běžný občan tak může několikrát za den zaslechnout desítky kolidujících opatření, která by měla přinést stejný efekt. Celkem oprávněně tak nabývá dojmu, že ekonomové zřejmě vůbec nic nevědí a jen „střílí od boku“ různá dílčí opatření, jejichž opora v kvalitní teorii je nulová. Občas mají pravdu.
Dnes ponechám stranou hlubší analýzu vzniku ekonomických krizí a jejich „léčby“ všeobecně. Okomentuji jeden dílčí návrh na řešení ekonomické krize, a to konkrétně „nechat krizi ruce trhu“, „nechat trh, ať to vyřeší sám“. Mnoho jeho zastánců totiž pořádně neví, co říká. Tento přístup lze nejčastěji nalézt u jedinců zastávajících konzistentní postoj ke svobodné ekonomické spolupráci (trhu). Tito lidé, ať již z řad ekonomů, podnikatelů či jakýchkoliv jiných, zpravidla chápou zásadní roli instituce soukromého majetku při tvorbě bohatství (ekonomickém pokroku, zvyšování produktivity). Pokud máme majetková práva, máme následně i směnu (obchod), směnný poměr (cenu), prostředek směny (peníze), cenovou strukturu a všechny ostatní přirozené znaky kapitalismu. Všechny se vyvinou jakožto důsledek (osobních) majetkových práv.
Tito lidé vědí, že trh funguje lépe než centrální řízení. Zpravidla ze zkušenosti, méně potom z nějaké ucelené teorie. Něchtějí jej z fleku odepsat a ptají se: Proč by v krizi měly platit jiné ekonomické zákonitosti, snad nějaká „speciální ekonomie pro období krize“? Proč by opatření (znárodňování, vysoká inflace peněžní nabídky, omezování ekonomické svobody), která jsou běžně vnímána jako zátěž pro ekonomický rozvoj a produktivitu, najednou měla pomoci z krize ven a uspíšit růst produktivity? Opravdu je svět tak nešťastně mystický, nekonzistentní a ubohý jako minulý prezident USA, jenž byl „nucen opustit své svobodně-tržní principy, aby trh zachránil“?
Majetková práva opravdu jsou alfou a omegou svobodné ekonomické spolupráce. Jsou nutnou a postačující podmínkou pro kvalitní fungování trhu. „Kapitalismus“ je synonymem pro „konzistentní aplikaci a vynucování osobních majetkových práv“. Pokud dobře funguje majetkové právo, bude dobře fungovat trh. Trh je pouze realizací a manifestací majetkových práv jeho účastníků. Zničíte majetková práva, zničíte trh. Přesně o toto usiloval a usiluje socialismus ve všech svých formách. Ani v těch nejtvrdších formách socialismu se majetková práva (a trh) zcela zničit nepodařilo. A nikdy nepodaří. Vlastnictví začíná vlastní vůlí a tělem, které tato vůle ovládá. Pokračuje plody vlastního úsilí a je manifestováno ve směně těchto plodů s jinou produktivní osobou. (Svobodná) směna plodů vlastního úsilí je stejně přirozená jako možnost zvednout ruku bez souhlasu někoho jiného. Obojí jsou manifestací stejných majektových práv.
Pokud trh nefunguje, nefungují (někde) dobře majetková práva. Mohou být skvěle sepsaná na papíře, nefungují však v realitě jednání. Právě zmíněné je dle mého názoru nejdůležitější ekonomickou lekcí, jíž se komukoliv může dostat. Pokud vám někdy někdo bude tvrdit, že porušováním majetkových práv lze zlepšit fungování trhu, zvýšit produktivitu a zajistit pokrok, rychle utíkejte. Před vámi nestojí ani ekonom, ani právník, ale zloděj wanna-be, který by rád pro své (třeba jinak i ušlechtilé) cíle získal utilitaristické posvěcení ve formě „porušením majetkových práv osoby A se zvýší celkový užitek“. Zřejmě vás poté oslní kalkulací toho užitku, zejména užitku osoby A. Absurdita „kalkulace užitku“ a jeho porovnávání mezi osobami je snad zjevná každému, kdo na tom nehodlá založit svou akademickou nebo politickou kariéru.
Tvrzení, že porušováním majetkových práv lze zlepšit fungování trhu, (vynecháme-li fyzické násilí) znamená „budeme-li více krást, budeme celkově bohatší a produktivnější“. I pětileté děti chápou, že se jedná o cestu do pekla a nikoliv do nebe. Chápe to jistě drtivá většina dospělých, ať již rozumem, nebo jen na základě jim předané tradiční výchovy. Kde je tedy kámen úrazu? Kde je problém, když to je tak křišťálově jasné? Spočívá v neschopnosti (či záměrné neochotě) identifikace porušování majetkových práv nad rámec jeho nejzjevnějších podob.
Majetková práva nejsou statický ani jednoduchý koncept. Jejich pochopení u běžných lidí v lepším případě končí (správným) pocitem, že pokud jejich soused pálí pneumatiky a oni kvůli tomu nemůžou řádně užívat svůj majetek (např. sušit prádlo nebo jen být na zahradě), „není to dobře“ (jsou porušovány jejich majetková práva). Nejsou schopni rozlišit žádnou „sofistikovanější“ formu porušování majetkových práv přesahující situaci, když jim někdo přímo tahá něco z kapes. Dokonce i při tom dochází k rozdílnému vnímání na základě způsobu provedení. Zaměstnanec, který se setkává pouze se svým zdaněným výdělkem a ten skutečný (superhrubou mzdu) nikdy nepotká, zřejmě nepociťuje takový útok na svůj majetek jako někdo, kdo by měl zaplatit stejnou procentuální daň jednou ročně z majetku, který již „měl v kapse“. Přímý pocit pro spoustu lidí představuje mnohem zásadnější formu poznávání než abstraktní myšlenka a zřejmě tomu nikdy nebude jinak.
Po stručné rekapitulaci podstaty trhu (svobodné ekonomické spolupráce) a jeho nutného předpokladu ve formě kvalitní instituce osobních (majetkových) práv, již zřejmě bystřejším svitlo, kam dnes směřuji. Zastánci přístupu „nechat krizi ruce trhu“ dosud uvedené chápou více či méně hluboce a komplexně. Důkazem o velmi povrchním pochopení diskutovaného je potom názor, že „nechat krizi ruce trhu“ znamená „nedělat nic“. Opak je pravdou a pokud by vlády měly nechat krizi ruce trhu, měly by více práce, než s upřednostňovanou alternativou zvyšování státního vlivu na ekonomický život občanů. Ekvivalence „nechat krizi ruce trhu“ = „nedělat nic“ totiž vychází z bláhového předpokladu, že kolem sebe máme něco jako svobodný trh. Ha ha hi hi he he. A já myslel, že mé vtipy jsou špatné…
Podívejme se podrobněji, co kolem nás je v rozporu se svobodným trhem, tj. s (osobními) majetkovými právy. Pořadí též hrubě vyjadřuje relevanci pro vznik, případně léčbu ekonomických krizí:
- Existence vynucených peněz a kartelizovaného bankovního systému s centrální bankou v čele. Nejedná se o nic jiného než o slabší verzi centrálního řízení přímo v srdci ekonomiky – finančním systému. Právě ten by měl fungovat nejlépe a na co nejtvrdších tržních základech.
- Striktně vzato veškeré zdanění. Zdanění je porušením majetkových práv, dokud se nejedná o převod majetku, který by byl proveden i bez hrozby násilí. Nehodlám z toho dělat obecnou diskuzi na téma „společnost bez zdanění“, každopádně čím větší zdanění, tím méně trhu a naopak. Výše zdanění se tedy počítá a trhu není jedno, zda to je dnes obvyklých agregátních 40 - 50% anebo 10 – 20%. Jakékoliv snížení zdanění je tak krokem k trhu, zvýšení potom od něj.
- Drtivá většina pracovněprávní legislativy, zákony o minimální mzdě a odborových organizacích. Stručně řečeno vše nad rámec smluvní svobody plus všeobecných zvyklostí v pracovních vztazích (například určitá doba mezi výpovědí a skutečným odchodem zaměstnance, ať již z popudu zaměstnance či zaměstnavatele – pokud se nejedná o odchod z nestandardních důvodů). U odborových organizací není problém jejich samotná existence, nýbrž jim delegované prostředky prosazování zájmu, které nezřídka porušují majetková práva zaměstnavatelů.
- Zásadní účast státu ve „strategických“ odvětvích, tj. zejména energetika a komunikace. Fakt, že tato odvětví se ve srovnání s ostatními vyznačují neustálými „nedostatky“ a nízkou kvalitou poskytovaných služeb, není náhoda. Snad nikdo netrpí představou, že když jsou energetické společnosti oficiálně soukromé, tak působí na svobodném trhu. Kdo ovládá energie nám nedávno v přímém přenosu předvedli političtí sympaťáci z východu. Ti ze západu na tom nejsou o moc jinak. Do tohoto bodu lze přidat i školství a zdravotnictví.
- Většina antimonopolního zákonodárství a zákonů na ochranu hospodářské soutěže. Ve své aplikaci jsou zpravidla více než cokoliv jiného zvýhodňováním méně schopných (produktivních) na úkor schopnějších (produktivnějších), buď prostřednictvím dotací těm méně produktivním, či prostřednictvím pokut těm více produktivním. Ochrana hospodářské soutěže má spočívat v zamezení situacím, kdy jeden subjekt jinému brání v realizaci jeho majetkových práv (např. vstupu do odvětví), nikoliv v přerážení rukou těm, kteří jsou schopni vyrábět lépe, kvalitněji a levněji než ostatní. To je podstatou hospodářské soutěže a taková společnost může a bude mít „dominantní postavení na trhu“. Dokud však neporušuje něčí majetková práva, neporušuje hospodářskou soutěž.
- Celá patentová legislativa.
Ano, mí snílci o ruce trhu, tento výčet alespoň zhruba zachycuje vliv státu na ekonomický život občanů (trh). Ruka trhu vyrůstá ze státního těla. „Nechat krizi ruce trhu“ by tak znamenalo mnoho aktivních zásahů ze strany vlády – likvidace centrálních bank a vynucených měn, postupné snižování zdanění (ruku v ruce se snižováním příjmů musí jít snižování výdajů, bohužel nelze lusknout prsty a ze dne na den demontovat práci socialistů za posledních sto let), smluvní svoboda jakožto základ pracovněprávních vztahů, odstup státu ze strategických odvětví, zrušení většiny antimonopolní legislativy, patentové legislativy a dalších předpisů a nařízení, jejichž podstatou není ochrana, nýbrž porušování majetkových práv.
„Nedělat nic“ dnes znamená „nechat podlomenou a svázanou ruku trhu dále se přetahovat s rukou státu“. Neznamená to nechat trh vyřešit krizi. Udržování statu quo dnes není udržováním laissez-faire kapitalismu (trhu), ale „smíšené ekonomiky“, kde je stav zápasu „trh versus stát“ s přimhouřením oka přibližně jedna jedna. Je to jako pít pivo a chtít střízlivět „neděláním nic“. Tělo má schopnost střízlivět, „nedělání nic“ však znamená pokračování v pití piva…
Kapitalismus je velmi špatný a lehce zneužitelný systém (Jak zabránit sousedovic svobodnému pálení gum? Budu sušit prádlo a stěžovat si...), proto je bezpodmínečně nutné, garantuje-li nám stát svobody, vytvářet proti-svobody (omezení trhu). Zakazuje-li mi stát vyhrožovat a napadnout fyzicky prodejce, jako protihodnotu tedy musím požadovat xletou záruční dobu na zboží. Atd.
[1]
Evidentně jsi nic nepochopil. Zkus si pro začátek přečíst odkazovanou literaturu (má dohromady cca 2000 stran), abys vůbec tušil, co to ten kapitalismus je. V jedné větě jsi schopen dokonale demonstrovat svou zmatenost. "Omezení trhu" , tj. "omezení svobod" jsou právě ona majetková práva. Svobodný jsi pouze na svém majetku, nikde jinde.
"Jak zabránit sousedovic svobodnému pálení gum?" - jedná se o porušení tvého majetkového práva, takže to řeší právní/donucovací systém, stejně jako vraždu/krádež/porušení kupní smlouvy apod.
"Zakazuje-li mi stát vyhrožovat a napadnout fyzicky prodejce, jako protihodnotu tedy musím požadovat xletou záruční dobu na zboží."
Co je tohle? Prosím čtenáře o smysluplné komentáře...
[2] myslím, že s rozpuštěním spodiny na Novinky.cz se jich část přesouvá na jiné weby, počínaje iDNES.cz, přes Root.cz až sem 😉
Pěkně sepsáno!
Víra v neviditelnou ruku trhu (a jeji prozřetelnost) je stejně zábavná a absurdní jako víra v boha, protože přece věci musí mít účel smysl a směr a pokud věci mají směr něco je musí řídit... umyslná záměna příčiny a důsledku, která se vždy stává nástrojem v rukou lidí toužících po moci.
[4]
"Neviditelná ruka trhu" je metafora, která popisuje podstatu fungování ekonomické spolupráce v rámci majetkových práv. Ta "ruka" je neviditelná proto, že není pouze jedna jediná a snadno identifikovatelná. Trh je decentralizovaná struktura, v níž každý subjekt provádní vlastní ekonomické plánování a všechny tyto plány jsou harmonizovány cenovým systémem a kalkulací výnosů a nákladů, která umožňuje zjistit smysluplnost ekonomické činnosti. Stejně jako třeba internet tak trh postrádá centrální autoritu vydávající konkrétní příkazy (tvorba standardů jakožto obecných pravidel je něco jiného; viz článek Internet je spontánní řád). Na trhu tak probíhá mnohem podrobnější a efektivnější plánování ekonomické činnosti, cenová struktura (interakce nabídky a poptávky) koordinuje bezpočet plánů dohromady a výsledkem je obdivuhodně pružný a funkční systém produkce, který díky neustálé kalkulaci zisku bohatství vytváří, nikoliv spotřebovává.
"Viditelnou ruku" lze potom nalézt v centralizovaném/autoritářském řízení ekonomických vztahů, kdy původcem ekonomického plánování je velmi omezená a ze své podstaty nepružná skupina jedinců seskupená okolo svrchovaného diktátora.
Předně: máš velmi dobré a osvětové články, škoda, že lidí jako ty není víc 🙂
Jen kdybys prosím mohl trochu rozvést tu patentovou legislativu. Mně se právě spíš jeví jako prostředek ochrany majetkových práv na vynález, jehož vývoj logicky není zadarmo.
Díky.
[5]
Nesouhlasím s Vámi.
Domnívám se, že kapitalismus došel tak daleko, že se bez nějaké formy centrálního řízení neobejde. Možná ovšem, že se už nebude moci nazývat kapitalismem. Rozhodně půjde o zbyrokratizovanou společnost.
Vlastnictví jako takové je zřejmě v krizi. Klasické římské pojetí (ius possidendi, disponendi, utendi et fruendi) lze použít už jen v klasických občanskoprávních vztazích. Ovšem jinak se poněkud rozplývá. Musíme totiž rozlišit majetková práva, o kterých hovoříte, a předmět vlatnictví. Vlastnictví věci či pohledávky se nezměnilo. Ovšem rozšiřuje se předmět vlastnictví, které je těžce definovatelné, koneckonců i ono je symptomem oné krize. Jde o vlastnictví práv či "práv".
Občan (a o něm hovořím) už těžko rozezná, co vlastně vlastní. Pokud jste držitelem akcie společnosti, která vlastní podíl na jiné společnosti, která vlastní podíl na fondu, který vlastní podíl na jiném fondu, který vlastní podíl na společnosti, jejíž akcii vlastníte, co vlastně vlastníte? Jistě, lze odpovědět, že vlastníte akcii, tedy papír, nárok.
Ve skutečnosti vlastníte pouze naději. Od disposice se svým vlastnictvím jste odtržen (s výjimkou prodeje), neboť o ní rozhoduje někdo jiný. A to vynechávám různé opce, apod.
To vše, dle mého, bylo založeno vznikem akciových společností, které na druhé straně byly nutným produktem vývoje - bylo nutno akumulovat kapitál.
A tuto deformaci (nebo změnu) vlastnictví žádnou státní regulací neodstraníte, naopak, objektivní vývoj ji bude posilovat. Bude se zvyšovat její ochrana, lhostejno, zda to budou zákony či ekonomický tlak velkých společností.
Société anonyme = propriété anonyme.
Vlastníkovi zůstává z onech klasických vlastnickýc práv pouze ius possidendi a fruendi. Disposici prováději "odborníci". A pak to dopadá, jak to dopadlo.
Je to nutný vývoj vedoucí k centralizaci, ať chcete nebo ne.
Ochrana tohoto vlastnictví je něco jiného než ochrana vlastnických práv majitele domu před výpary ze sousedova kompostu.
Osobně se mi zdá, že základní problém spočívá v termínech, které se mezi ekonomy ustálily a pro běžného člověka jsou nesrozumitelné, takové klasické zmatení pojmů - viz. ta "neviditelná ruka trhu" i to, že necháme trh "aby se řídil sám" to podle mě nejsou termíny adekvátní tomu, co chtějí liberálové realizovat a pokud tím chtějí oslovit majoritu, měli by je přestat používat.
Mnohem srozumitelnější se mi zdá označení, které používal třeba Mieses tzn. centrálně řízená ekonomika vs. ekonomika řízená poptávkou spotřebitelů (spotřebitel řídí vývoj jednotlivých odvětví poptáváním toho, co mu přináší největší užitek). Technicky zaměřeným lidem by zase dle mého názoru byl blíž termín "decentralizované řízení", protože většina z nich ví, že decentralizované systémy jsou mnohem stabilnější, než centralizované.
Samozřejmě existují i lidé, na které žádné teoretické přesvědčovací metody platit nebudou - vsadím se, že každý zná aspoň jednoho člověka, do kterého můžete opakovaně hučet jak nelépe umíte měsíce a on se prostě nechytí vůbec ničeho. Na takové lidi se musí přes jejich peníze. Pokud by si každý spočítal, jaké sumy se za něj odvádí státu a co za to dostane zpátky, tak prostě není možné, aby majorita volila levici.
[8] "Domnívám se, že kapitalismus došel tak daleko, že se bez nějaké formy centrálního řízení neobejde. Možná ovšem, že se už nebude moci nazývat kapitalismem."
Přesně o tomhle článek pojednává. V kapitalismu nedochází k systematickému porušování majetkových práv. V článku můžete najít (neúplný) výčet oblastí, v nichž k tomuto systematickému porušování dnes dochází. Kolem sebe dnes opravdu nemáte kapitalismus, ale smíšenou ekonomiku.
Trh (realizace majetkových práv jeho účastníků) centrální řízení nepotřebuje. Potřebuje jen ta majetková práva a jejich korekní vynucování. Každá intervence do trhu poté přináší "vedlejší efekt" (+snížení celkové produktivity), který "vyžaduje" další intervenci. Intervence do trhu je "samoživící se" proces, říká se tomu dynamika státních intervencí - každý zásah přináší nezamýšlený efekt, který je řešen dalším zásahem. Tento proces se vrací zpět, když je produktivita příliš podlomená (pravicové reformy v současných smíšených ekonomikách) nebo když politická reprezentace již není schopna násilím občany zdržovat od jejich přirozených majetkových práv (případ pádu socialistických režimů na přelomu 80. a 90. let 20. století, včetně ČR a SR).
Vznik akciových společností apod. opravdu není zdrojem problémů. Akcie je potvrzením o vlastnictví podílné části vlastního majetku podniku (s případným nárokem na pravidelné vyplácení části tohoto podílu - dividendu). Je pouze na vlastníkovi, zda se stará o způsob řízení společnosti, jejíž akcie vlastní. Vlastnictví jedné společnosti druhou není odlišné od vlastnictví jiného majetku. Vše vidíte v konsolidované účetní rozvaze, detaily vlastnických vztahů poté v příloze účetní uzávěrky. A navíc je nepotřebujete znát k tomu, abyste zjistil, zda vaše investice dává smysl. K tomu vám stačí čísla z konsolidované rozvahy/výsledovky. Je to podobné pronajímání domu či auta, kdy vlastník svůj majetek neužívá, ale pronajímá. Též se neúčastní jeho každodenního užívání a je jen na něm, jakou tomuto užívání bude věnovat pozornost. Minortní podílníci v akciových společnostech snad ani neočekávají aktivní účast na řízení (často k ní ani nejsou kvalifikovaní, pokud se domnívají, že ano, mohou založit vlastní a akcie držet neveřejně) a jedná se tak často jen o pasivní investici z jejich rozhodnutí. Mohou ji prodat, pokud s její výkonností nebudou spokojení, stejně jako majitel nájemního domu jej může prodat, pokud to uvidí jako lepší alternativu než jeho pronájem (třeba proto, že se již nechce zatěžovat s řešením konfliktů s uživateli jeho majetku - nájemníky).
[10] Má státní byrokracie jakoukoliv motivaci zmenšit tlak na omezování vlastnických práv občanů? Jakou?
Má podniková byrokracie, tzv. management, čili odborníci, jakýkoliv motiv ke zprůhledňování svého rozhodování o majetku společnosti? Jejich setrvání ve funkci závisí na rozhodování akcionářů, velkých akcionářů, což jsou povětšinou opět velké společnosti, zastoupené jinými byrokraty.
Vlastnictví samo, jeho výkon, je omezováno, a ním i možnost vstupu na trh. Domnívám se, že je to v zájmu obou výše uvedených skupin. Vytváří se totiž pozvolna jednoduchá struktura - byrokracie na straně jedné, zaměstnanci na straně druhé.
Velmi pěkně jste popsal disposici občana s investicí ve formě akcie. Tak jak je pozvolna ztěžován vstup na trh, má občan možnost pouze někam svěřit své prostředky, jeho jediné rozhodování je komu, sám o jejich použití již nerozhoduje.
Relativně svobodná disposice mu zustává, pokud disponuje se svou pracovní silou. Jako bychom se obloukem vraceli k Marxovi ....
Zaměstnanec, který svěří někomu prostředky, aby je na konci utratil. Vzpomínáte na "odcizení"?
[6] Patenty jsou pouze udělením monopolního práva státem. Nejsou "prostředek ochrany majetkových práv na vynález, jehož vývoj logicky není zadarmo". Jsou zdrojem >monopolních zisků za vynález, které by vynálezce neinkasoval bez porušování majetkových práv ostatních<.
Produkce čehokoliv není zadarmo. Každý producent musí prvně vyrobit, než prodá - a nikdo mu prodej negarantuje. Neměl by producent jablek dostat patent (tj. monopolní právo) na jablka, která prodává (tj. být kompenzován ostatními prodejci jablek)? Jejich produkce též nebyla zdarma...
Patentová legislativa neobstojí ani před právní analýzou (jakožto ochrana majetkových práv), ani před utilitaristickou analýzou (jakožto prostředek pro vyšší produktivitu).
Kdybychom patent přijali jakožto součást majetkových práv, určitě bychom požadovali konzistentní aplikaci patentování. Pokud se skutečně jedná o majetkové právo, proč je časově omezené na pár desítek let? Proč vlastnictví tvého domu není omezeno na pár desítek let a potom se každému nepovolí, aby jej užíval stejně jako ty?
Patentují se nejčastěji různá odhalení přírodních zákonů. Patent platí bez ohledu na to, zda ty daný objev učiníš nezávisle na tom, kdo ho nechal patentovat. Dle zákona mu musíš platit držiteli patentu, i když k patentovanému objevu dojdeš nezávisle na něm - jedná se o útok na tvůj majetek, aniž bys ty útočil na majetek držitele patentu.
Utilitaristické hledisko, že patenty "podporují vědecký vývoj", též nemá žádné důkazy. Existují spíše důkazy o opaku. Nedávno vyšla kniha Against intellectual monopoly od dvou ekonomů z Washington University (M. Boldrin a D.K. Levine), kteří se zaměřili právě na empirické posouzení této obhajoby. Vzali si na mušku i Jamese Watta a jeho parní stroj. Výsledek je následující:
Watt na svou myšlenku přišel roku 1764. Patent dostal 1769. V roce 1775 byl patent prodloužen do roku 1800. Po obdržení patentu se Watt soustředil na pronásledování všech vylepšovatelů jeho nápadu a žil z těchto poplatků. Mnoho vylepšení parního stroje od jiných vynálezců (W. Bull, R. Trevithick, A. Woolf) bylo drženo v tajnosti až do vypršení Wattova patentu, protože nechtěli skončit jako několik před nimi. Ve 31 letech během Wattova patentu se každý rok v průměru vyprodukovaly stroje v celkovém výkonu 750 koní. Ve 30 letech po zrušení patentu to bylo v průměru více než 4000 koní ročně. A nejlepší na celém příběhu? Po vypršení Wattova patentu vyráběl více než předtím za stejnou cenu. Zaprvé se konečně začal soustředit na produkci a vylepšování místo sbírání poplatků, zadruhé byl znám svou kvalitou, takže měl stále dostatek zákazníků (Thompson, 1847; Lord 1923).
Na závěr pro pobavení uvedu pár US patentů 🙂:
“Method of Exercising a Cat,” U.S. Pat. No.
5,443,036, Aug. 22, 1995 (shining a laser light
onto the floor to fascinate a cat and cause it to
chase the light);
“Method of Preserving the Dead,” U.S. Pat. No.
748,284, Dec. 29, 1903 (preserving dead person’s
head in block of glass).
Takže doufám, že jestli si někdo z vás hraje s kočkou s laserem nebo má doma něčí hlavu zalitou ve skle (i když ten už asi vypršel), tak držitelům těchto patentů řádně platí poplatky!!! 😄DD
[11]
Management společnosti je odměňován dle dosažených výsledků v podobě zvýšení vlastního majetku společnosti (akcionářů). To je onen zájem na korektním rozhodování o majetku společnosti.
Konflikty mezi vlastníky a managementem samozřejmě existují, stejně jako ve všech ostatních vztazích. Je úlohou vlastníků, aby se starali, jak s jejich majetkem je nakládáno - ti, kteří to dělají dobře, vlastníky zůstanou (a jejich majetek bude růst), ti kteří to dělají špatně, jimi být přestanou. Jinak snad nikdo, kdo se kdy dostal do blízkosti top managementu opravdu velké a úspěšné společnosti, v souvislosti s ním nepoužije termín "podniková byrokracie". Alespoň pokud můžu mluvit z vlastní zkušenosti. Mezi řízením v soukromém a státním sektoru je opravdu velký rozdíl...
A hlavně: výkon vašeho vlastnictví vám nikdo neomezuje. Nikdo vás nenutí kupovat si akcie a mít pocit, že se "dostatečně nepodílíte na řízení společnosti". Můžete svůj majetek spravovat sám, pokud se domníváte, že vaše schopnosti nejsou dostatečně oceněny a že to dovedete lépe než najatí manažeři. Brání vám někdo, abyste založil svou společnost a řídil ji, jak nejlépe umíte? Abyste si místo akcie pořídil pár uncí zlata a schoval je do trezoru? Není trochu naivní očekávat, že pokud se váš podíl v nějaké společnosti počítá na setiny procenta, že o ní budete rozhodovat?
Každý člověk má právo na produkt svého vlastního úsilí, tj. i produkt své mysli. Řečeno jinak - stejně jako nikdo nemá právo na můj materiální majetek, nemá ani právo na můj duchovní majetek. Patenty jsou tedy nezbytné pro ochranu práva na majetek.
Je evidentní, že jistý vynález by byl dříve či později objeven někým jiným, proto by měla být ochrana vynálezce časově omezená.
[14] Mýlíš se. Opravdu to není tak jednoduché. Patentová legislativa nespadá do majetkových práv a není slučitelná se svobodným trhem. V tom se mimochodem všichni teoretici svobodného trhu shodnou, stačí si přečíst pár monografií tomu tématu věnovaných... Patentová legislativa je porušením majetkových práv, nikoliv jejich ochranou.
"Je evidentní, že jistý vynález by byl dříve či později objeven někým jiným"
Čím je to evidentní? Jak stanovíš správně ono "období platnosti" toho "majetkového práva" (ve skutečnosti monopolního privilegia) v podobě patentu? Křišťálovou koulí?
Trh je odvozen od slova trhat? A to je blízko slovu brát, rvát? Dlouhé pojednání o čemkoliv ať už správné, částečně správné nebo zcela nesprávné je možno psát a psát a diskutovat. Nevím pro kolik nás lidí je šance pro probuzení ocitnout se v N.W.O. a dobrovolně si vybrat zotročení, aby se jim konečně ulevilo a byli "šťastni" nebo ještě se vzpamatovávat z poblouznění a uvědomovat si "centrální" autoritu podle které, když nenasměrujeme své bádání, tak se budeme točit v kruhu. Tato autorita jsou přírodní, vesmírné či jinak nazvané zákonitosti fungující miliony let. (samozřejmě s vědomím, že nejsme jen toto tělo (bez ohledu na členství v církvi=nepodstatné!)). A proto není možné se řídit zákonem trhu(pokud se míní hlavně zisk bez svědomí), ale zákonem dávání a braní, jehož úplné pochopení je nám teď hodně vzdáleno, natož jeho plné žití. Celý vesmír je protkán "nervy" = zákony a pokud nějaká i malá jeho část by se chtěla osamostatnit ve smyslu, jít zcela mimo tyto dokonalé zákony, potom musí počítat dříve či později, že celé toto dokonalé soustrojí začne pracovat na změně, která kdyby nenastala, zatlačí rušivou část ke sféře rozkladu (dnes poznané jako černé díry). S poznáním zákona dávaní a braní je potom možné i správné nastavení pozemských záležitostí včetně finančnictví. Intuitivně nebo i rozumově se tomu může někdo blížit či vzdalovat.
[16] Přeji ti, abys někdy našel (nějaké kvalitní vzdělání). Off-topic komentáře budou mazány.
[14] Ještě k těm patentům.
"Je evidentní, že jistý vynález by byl dříve či později objeven někým jiným, proto by měla být ochrana vynálezce časově omezená."
Tenhle argument je úplně nesmyslný. Zaprvé to evidentní není. Dle této teorie jsou narušiteli majetkového práva držitele patentu všichni krom těch, kteří daný objev učiní nezávisle na někom jiném. Proč tak hloupě a paušálně rušit toto majetkové právo vůči všem? (Mimochodem, >majetková práva by měla platit pro všechny bez výjimky.<😉. Proč jej nerušit jen vůči těm, kteří skutečně nezávisle objeví daný kauzální vztah/přírodní zákon?
99% lidí nikdy nepochopí kvantovou teorii, natož aby ji nezávile vymyslela. Bez kvantové teorie se dnes neobejdou výrobní postupy pro jakoukoliv komplexnější elektroniku (procesor, lcd atd.). Porušují lidé používající produkty nevyrobitelné bez kvantové teorie majetková práva Maxe Plancka a ostatních fyziků podílejících se na její formulaci? Proč rušit patent vůči nim, když je mnohem více evidentní, že nic takového nikdy nevymyslí?
A co děti učící se/aplikující Pythagorovu větu? Porušují snad majetková práva Pythagora, protože nezávisle nedošli ke zjištění, že součet druhých mocnin délek odvěsen je v pravoúhlém trojúhelníku roven druhé mocnině délky přepony?
Velmi vtipně to popisuje fyzik R.P.Feynman ve své autobiografii "To nemyslíte vážně, pane Feynmane!", str. 157 - 160, nazváno "Chci svůj dolar". Vláda USA rozeslala všem fyzikům pracujícím v Los Alamos (na vývoji jaderné bomby) dotazník s tím, aby sepsali všechny své nápady okolo využití jaderné energie (za účelem jejich patentu pro vládu USA).
Feynman: To je trochu šílená myšlenka, abychom vám říkali o každém svém nápadu. Takových využití je milion...
Důstojník: Jako třeba?
Feynman: ponorka, letadlo, raketa...
"Za tři měsíce se důstojník ozval a povídá: Ponorka už je obsazená, ale ostatní je vaše. A za pár let mi volá chlapík z leteckých závodů, jestli bych nechtěl být ředitelem jejich laboratoře. Prý našel mé jméno na patentu letadla s jaderným pohonem..."
Vtipné též je, že ty nápady si nechala patentovat vláda USA ;-D.
Patentová legislativa nemá na (svobodném) trhu co dělat, je útokem na majetek subjektů donucených platit držiteli patentu za jeho monopolní právo udělené státem. Nemůže být součástí právního systému laissez-faire kapitalismu.
... díky za upozornění. Věty typu: Majetková práva opravdu jsou alfou a omegou svobodné ekonomické spolupráce. , se mi líbí a připomenou mi, že jsme všichni a vše okolo nás MAJETKEM a správci majetku(dobří nebo špatní) a snažím se hledat vůli Majitele. Na o něco nižší pozemské rovině potom musím obdivovat superkvalitní mozky typu Drugstara se vzděláním, ne lépe, majitele(duše) těch mozků, jak to pěkně píší a snažím se chápat, jestli mi vůli Majitele přežvýkávají správně i když o žádném Majiteli třeba nepřemýšlejí ... Myslím, že jsem právě popsal Nejvyšší majetkové právo a všechna další následují. Přeji mnoho zdaru k dalším článkům, protože i ty předchozí se mi líbily.
[13] Samozřejmě, že výraz "byrokracie" se nepoužívá. Užívají se jiné, dynamičtější, modernější výrazy. Ale to je jen terminologie. Nechtěl jsem Vás jím pobouřit.
Také jsem stál při vedení jak velkých státních, tak mezinárodních společností. Zdá se mně ovšem, že Parkinsonovy zákony platí obecně. Hlavní charakteristikou byrokrata je, že rozhoduje o majetku a postavení jiných, snaží se minimalizovat svou odpovědnost a postupovat výše po služebním (podnikovém) žebříčku. To je hlavní rozdíl mezi členem dozorční rady a majitelem fabriky, která mu opravdu patří.
Výkon vlastnictví nikdo neomezuje? To je stejná fikce, jako že jsme si všichni rovni. Přístup na trh neomezují jen velké firmy, ale též desetisíce správních norem, které neustále přibývají, nejen národní, ale i nadnárodní.
Jako člověk znající poměry ve velkých firmách jistě víte např., že EU tiše po roce 2000 začala měnit zákonodárství antimonoponí v promonopolní. A že se tiše uvažuje, a začíná se lobovat pro předpisy proti tzv. outsiders. Atd.
Nepsal jsem o tom, že mám pocit, že se dostatečně nepodílím na řízení. Chtěl jsem vyjádřit mínění, že vývoj spěje k tomu, že lidé ztratí zájem o to, podílet se na řízení, protože byrokratizací a ztížením přístupu na trh jim nezbude než stát se drobnými investory.
Asi mně chybí optimismus.
[19] S tímhle vaším komentářem zcela souhlasím.
Vždyť článek právě konkrétně pojednává o porušování majetkových práv/výkonu vlastnictví v současných smíšených ekonomikách. Proto je v žádném případě nelze nazývat laissez-faire kapitalismem. Je to v "lepších případech" státní kapitalismus.
Nesouhlasím s tím, že by akciová společnost byla nějakou "problémovou formou vlastnictví", která by (sama o sobě) omezovala výkon vlastnických práv. Minoritní vlastníci nemohou očekávat a snad ani neočekávají aktivní účast na řízení. Nikdo vás nenutí svěřovat svůj majetek do řízení někomu jinému formou nákupu akcií. Můžete investovat způsobem, při němž budete mít 100% kontrolu (z hlediska řízení) nad svým majetkem. Nikdo vás nenutí realizovat nákup akcií, který by vám přinesl přílišný pocit "bezmoci" a "odcizení" od svého majetku. Ale jako minoritní vlastník prostě nemůžete očekávat velký vliv na řízení společnosti a >víte to před nákupem<. Nikdo vás ani implicitně nepodvedl, takže neomezuje vaše majetková práva.
Ohledně byrokracie to vypadá, že tento fenomén považujete za osobní charakteristiku, čistě osobnostní rys. To je dle mého názoru z větší části omyl. Jedná se o rozdíl mezi státním a soukromým sektorem, který vychází ze samotných principů jejich fungování. Pokud se soukromý podnik začne "byrokratizovat", je to začátek jeho konce, když zároveň nebude po ochrannou rukou státu. Na (svobodném) trhu takový podnik rychle skončí nebo bude převzat jiným. Zatímco ve státním sektoru neexistuje skutečná majetková odpovědnost a majetek je získáván prostřednictvím zdanění od produktivní části obyvatel, na trhu je majetková odpovědnost prvním a posledním kritériem rozhodování. Toto kritérium může být oslabeno a tak vést k "byrokratizaci", nemůže však být oslabeno institucemi samotného (svobodného) trhu.
Pro kvalitní a komplexní analýzu fenoménu byrokracie viz L. von Mises: Bureaucracy (http://mises.org/books/bureaucracy.pdf...), vyšlo i v češtině (http://www.libinst.cz/etexts/mises_byrokracie.pdf...).
Ad patenty - přiznám se, že jsem s protipatentovým postojem některých lidí na mises.org dlouho vnitřně bojoval, teď už se k němu začínám přiklánět, ačkoli si pořád myslím, že zastánci bezpatentové společnosti jsou trochu příliš optimističtí, když tvrdí, jak krásně by nám bez patentů bylo. Ve skutečnosti nemá nikdo nejmenšího tucha, jak by takové uspořádání vypadalo. Možná by šel vývoj opravdu podstatně rychleji kupředu, ale možná taky ne.
Je třeba si uvědomit, že nemalé procento soukromé vědeckovýzkumné aktivity je motivováno právě vidinou návratu nákladů díky budoucím patentům a licencím. Takže pokud někdo přirovnává současný technologický vývoj k mohutné řece rdoušené nejrůznějšími přehradami a překážkami, které kdyby se odstranily, tak by se řeka začala valit vpřed svobodně a bez zábran, odpovídám na to, že je klidně možné, že by pak sice řeka tekla svobodně, ale místo mohutné Amazonky by z ní byla jen obyčejná Dyje. Dnešní výzkum a vývoj je příšerně drahý, hnacím motorem už nejsou nadšenci, kteří ve sklepě dělají pokusy za pár drobných, jako na začátku průmyslové revoluce. Bez možnosti "monopolizovat" si výsledky svého výzkumu, na kterém se často podílí stovky lidí během mnoha let a za stamilionových nákladů, by se motivace rozjíždět nové výzkumné projekty podstatně snížila.
Takže shrnuto a podtrženo - jsem víceméně příznivcem zrušení státních patentů, ale jen velice opatrným. Nemyslím, že ti, kteří tuto myšlenku prosazují s extrémním nadšením, jsou dnes schopni dohlédnout do všech důsledků.