Co nám VBI přineslo tak skvělého – díl 1.

Intel ohlásil, že už bude s projektem VBI končit, tak mi to nedá, abych se nepodělil o své dojmy z toho, co nám vlastně tak skvělého tento projekt přinesl. Pokud se budu zabývat čistě jejich notebooky, tak asi vůbec nic. Levné výkonné notebooky na trhu byly a stále jsou i od podstatně „zvučnějších“ jmen výrobců. Stejně tak konfigurovat si lze dnes i notebooky HP, Fujitsu-Siemens a DELL. V tomto ohledu tedy nic navíc.

Někteří uživatelé hovoří o standardizovaných komponentách. To je čistě marketingový tah, na který především méně počítačově gramotní uživatelé rádi slyší. Jestli si myslíte, že v tomto ohledu je nějaký rozdíl proti ostatním výrobcům, tak jste úplně na omylu. Procesor, RAM, disk, wifi a další součásti jsou normálně standardizované a lze je vyměňovat i mezi notebooky různých značek (nebo normálně koupit v obchodě samostatně). Když se vám ale pokazí něco v šasi, tak je naopak situace horší v tom, že pokud už notebook není v záruce, tak vám bude nabídnuto maximálně koupit celou novou šasi (tedy celý komplet s displejem, touchpadem, klouby a klávesnicí). Jestli je tohle ta výhoda unifikovaných dílů, tak já ji teda nevidím. Pokud pak jde o neautorizovaný servis, tak tam vám dneska stejně dobře vymění samotný displej do notebooku VBI jako do jiných. Opět žádná výhra.

Něco nám ale VBI přineslo…

Ano je to tak. Něco s VBI přišlo – nová komunita lidí. Obecně na internetových forech platí, že čím je něco levnější, tím hloupější dotazy lze v diskuzi najít. Stačí se podívat třeba na grafické karty, tam lze najít tolik hloupých příspěvků, až to není hezké. Taky aby ne – nejlevnější grafickou kartu seženete za „tisícovku“.

U notebooků byla diskuze dlouhou dobu poměrně na úrovni, ale ceny jdou dolů, takže se situace mění. Dneska má notebook nemalá část školou povinných a na střední škole je to pak dle slov studentů „skoro nutnost“. Hlavně u mladších lidí, kteří ještě nemají schopnost nahlédnout na nějakou situaci z jiného než svého pohledu, bývá potřeba říct něco v každé diskuzi (prdnout si v každém threadu). Díky tomu, že notebook dnes pořídíte za 10 tisíc a za 20 už je v něm i nějaká lepší grafická karta, diskuze jsou podobnými lidmi zaplněné. Nejde vlastně tak úplně o mladé lidi – týká se to prostě lidí, co nemají moc znalostí, ale sami sebe vidí jako mistry světa. Díky domnělé možnosti větší volnosti a pocitu „ano tenhle notebook jsem si postavil sám“ pociťují to samé, jako když si ve velkoobchodě koupí součástky a složí si stolní počítač.

Když se pak podívám na diskusní fora, tak vidím, že v sekci o VBI jsou často ty úplně nejhloupější dotazy. Skupina lidí kolem VBI je pak ještě specifická tím, že jede úplně maximálně na papírové parametry (rychlost procesoru, počet GB RAM, paměť na grafice, velikost a rychlost disku,…) a na cenu. Díky tomu je na jednu stranu ochotna překousnout jakékoli ostatní prohřešky, ale v kombinaci s tím, co jsem psal předtím, není schopna pochopit, že pro někoho je důležitá třeba i záruka (u zákazníka do druhého dne,…), odolnost, ergonomie apod. V diskuzích tak vidím slepé doporučování VBI notebooků za každou cenu s ohranou písničkou: „přece nebudeš platit za hi-end notebook 50 tisíc, když u VBI ho můžeš mít za 30“.

Kdo jsou nejčastěji uživatelé VBI

Z velké části jde o uživatele, jenž si koupili svůj první notebook, nebo zkusili štěstí po problémech s minulým (prvním) notebookem (ACER nebo ASUS). Že by někdo přešel na VBI z HP, DELLu, či Lenova, s tím jsem se ještě vážně nesetkal ani jednou.

Není to jen o uživatelích

U VBI to funguje tak, že sem součásti dováží jedna firma (Kvazar-Micro) a různí prodejci pak mají své konfigurátory, přes které si zákazník „navrhne“ svůj notebook. Prodejce si nechá poslat součásti, sestaví je a notebook prodá zákazníkovi. V souvislosti s prodejci jsem si proti VBI vytvořil velkou averzi, když jsem musel jako moderátor neustále na forech mazat reklamy „tvářící se jako zkušenosti extrémně spokojených zákazníků“ nebo nenápadné vsazování odkazů na vlastní konfigurátory. Bylo toho tolik, že mi zůstává rozum stát nad tím, kam až dokáží někteří lidé klesnout. Ono je to dáno i tím, že to může dělat kde kdo, takže jsem se setkal i s tím, že to prodávali třeba podnikaví studenti bez skutečných prostor kanceláře atd.

Závěrem

Je složité říct, jestli jsou notebooky VBI dobré nebo špatné. Pod VBI se prodávají různé šasi různých výrobců a ke každé je potřeba přistupovat samostatně. Je však jisté, že se jede hodně na cenu a to se vždycky někde projeví, protože nikdo vám nic nedá zadarmo. Pokud jde o mě, tak já bych si nic VBI nekoupil. Nelíbí se mi lidé, kteří za tím tady stojí (ostatně já jim také ne), a i na takové věci jsem citlivý. Na druhou stranu pro mě VBI stejně nic nemá, protože já se orientuji na úplně jiné parametry notebooku, než procesor, RAM a grafika.

Pod čarou

Tento článek už je vlastně staršího data, ale pak se nějak založil a došla na něj řada až nyní, kdy se mi VBI krásným způsobem zase připomnělo. Po konzultaci s pár dalšími lidmi jsem nasbíral spoustu materiálů, o které by byla škoda se nepodělit. Protože jsem však nechtěl zasahovat do původního článku, tak z toho udělám seriál.