Teorie odpovědnosti
Má dnešní story jest příkladem nadpisu dnešního příspěvku.
Včera večer jsme si vyrazili do města na večeři. Auto jsem nechal zaparkované na místě, na kterém nebylo patrné, že by se jednalo o privátní zónu či něco podobného. Avšak zdání klame a po příjemně stráveném večeru nastalo nemilé překvapení v podobě botičky. Další dění snad nemusím ani šířeji popisovat, nebo-li každý si dokáže představit jak to asi probíhalo. Auto jsem měl až druhý den ráno.
Na co jsem však chtěl poukázat je, že člověk jest odpovědný svých činů. Avšak jak hledám tak hledám, tak nikde nevidím žádnou odpovědnost našich politiků za své činy. Korupce, bratříčkaření, pletichaření, nezodpovědné zadlužování.
Politici jsou vlastně jen manažeři. Ukončeme jejich neodpovědnost za jejich činy. Stanovit kritéria je přece tak jednoduché, alespoň ty prvotní. Hospodaříš v dluhu, neplníš zadané cíle, máš padáka a ještě dostaneš minimální plat. Teda žádné zlaté padáky, prémie. My jsme přece ti, kteří to platí a tedy rozhodují. Politici jsou tu od toho, aby rozhodli co má prioritu a začali měnit naše přání v realitu.
Zdá sa mi, že žijete trocha mimo realitu. Politici a ich strany ak chcú byť zvolené, tak potrebujú sa dostať do povedomia a to urobia pomocou rozsiahlej mediálnej kampane - tú musí niekto zaplatiť. Ten niekto sa nazýva sponzor politickej strany. A sponzor politickej strany, či už je to politik samotný alebo iná organizácia má svoje záujmy, ktoré sa nie vždy zhodujú s najlepšími záujmami štátu a politik je nútený sa tomuto sponzorovi revanšovať, inak ďalšie peniaze nedostane. Tým nám vzniká začarovaný kruh. A predstava poslancov, ktorí robia prácu, pri ktorej sú stále monitorovaní médiami (a škandalizovaní za všetko) len za obyčajný, síce na naše pomery nadštandardný plat je tiež smiešna. Nehovorím že nejakých povedzme 100 000 kč mesačne nie je fajn, ale zarobí toľko aj obyčajný stredný manažér v priemernej firme a rozhodne nemusí mať toľko nervov. Takže Váš článok predostrel krásnu myšlienku, len nejako nechápem, ako ju plánujete realizovať. Alebo teda ktorá je tá strana, ktorej ide iba o dobro štátu (a jediná odmena za vykonanú prácu im bude ich plat) a nie o vlastné záujmy?
[1] Nebo si až příliš uvědomuji realitu a odhodlal jsem se vyjádřit svůj názor.
A co takhle strany dotovat jen dle členské základny a výsledků voleb a zakázat veřejnou podporu, která je většinou stejně anonymní, ale s dobře cílenými úmysly, jež akorát vedou k závazkům, očekávání a případně i ke korupci.
Ale jsem vděčen, že jste zmínil, že jde o pěknou myšlenku, sic v dnešní době těžko proveditelnou. Někde se ale začít musí.
Jde o to jestli chceme skončit jako součást organismu nebo jako součást stáda.
Tenhle problém je poměrně široký - totiž naše společnost má zažito nadávat - potažmo potom i na politiky - v novinách se objevují články typu "který politik nejvíc prolétal" apod. Tahle fabulace se ještě dále podporuje (zleva, kdy "někteří" analyzují svoje příjmy, aby jim někdo náhodou nezáviděl, nebo chtějí čistě populisticky rozdávat svůj druhý plat apod.) místo toho, aby se odstraňovala.
Ve zdravé demokracii (resp. v moderní společnosti) jsou politici top jednotlivci a společensky velmi prestižní a uznávaní lidé - dělají svou (především společensky manažerskou) práci zcela profesionálně, svědomitě a zodpovědně, mají za to veškeré benefity a blahobyt (nutný k potlačení možné korupce) a nikdo jim to nezávidí.
Co dělat, aby tomu tak bylo? Odporný komunismus opravdu zcela rozkopal veškerý zdravý rozum společnosti - a dát jej dohromady rozhodně není jen tak.
[3] Vy děláte, jako by byla amerika bez skandálů. Byl jste někdy vůbec mimo českou republiku, nebo jenom parafrázujete teorie malých lidí ? Máme dvacet let po komunismu, opravdu jste přesvědčen, že všichni ti "tam nahoře" tu dobu ještě pamatují jako dospělí ?
Problém je někde úplně jinde. Co asi chce mocný muž ? Přece více moci.
O Americe se říká, že je to svobodná země, nebo říkalo. Ale pod povrchem se skrývá spousta věcí, která může až mrazit. Například záznam hovorů nebo to, že děti pod 13 let si prý nemohou čist diskuzní fóra.
[4] [5]
Proč vytahujete Ameriku, když o ní v předchozí diskuzi nepadlo ani slovo? Nebo reagujete na něco, co jste si ani nepřečetli?
[3] hlavním problémem ČR je závist. Neuvěřitelná sžíravá choroba, která postihuje tak polovinu populace.
V USA jsem žil a pracoval skoro rok a je to fantastická země. Lidé mají zodpovědnost, mají úctu k těm co něco dokázali, snaží se, nesvalují své nedostatky na jiné, nechtějí po státu aby řešil jejich problémy.
V ČR stačí málo - člověk napíše že má novou TV a jen s úžasem sleduje ultrasocky jak se mohou doslova posrat závistí, kape z nich ten hnusný komunistický sopel.
Bohužel, tato závistivá a nezodpovědná nátura je čechům vrozená, proto se nikdy nebudeme mít tak dobře, jako svobodní američané.
Nebo jiný příklad - Facebook zavedl "palec nahoru", hlasování, že něco se člověku líbí. Všichni to uvítali, kromě toho, že .... okamžitě vznikly dvě skupiny na podporu "palce dolů", tedy obdoba závisti a nenávisti. Jedna je česká, druhá slovenská... Stydím se za tu komunistickou polovinu negativistického českého národa.
Česko je z poloviny národ hnusných kreatur, a to formuje i naši politiku. Levice tak sází na závist a nenávist, a vychází jí to. Je to totiž v ČR sázka na jistotu.
Princip zodpovědnosti nefunguje, protože následky přichází opožděně - bonus je za hypotéky prodané a ne splacené, pravice odchází a plody sklízí levice v dalším volebním období, my si půjčíme, ale děti to musí splatit.
[8] Jo Radku, to ještě bohužel chvíli potrvá, než přestane platit "v Čechách se úspěch neodpouští"... Po 40 letech rudovlády bylo celkem jasné, že český národ asi trochu "zdegeneroval", ale leckdo si možná myslel, že to půjde rychleji napravit... Ale zase bych neříkal, že ty vlastnosti jsou našim lidem "vrozené", co vím, tak za první republiky atd. bylo líp, jenže těžko můžeš od lidí, kteří strávili většinu svého života v režimu, který v podstatě přímo hlásal, že být lepší, úspěšnější bohatší ... whatever ... je špatné a je třeba to "trestat"...
Osobně dokážu pochopit, když s levicí sympatizují dnešní padesátníci a starší... Třicet a více let prožili v komunismu, pak přišel plyšák a po porevolučním nadšení taky porevoluční vystřízlivění v podobě kuponovky a podobných megap...serů... Ale mě docela šokuje, že třeba KSČM nevolí zdaleka jen zaprdění dědkové co s láskou doma v šuplíku opatrují rudou knížku, ale i čím dál víc mladých lidí, a to je průšvih...