Takovej život je blbej... Můj život je zajímavej!

Nadpis nedává smysl? Hmm. Mě je to jedno.

Pravé umění se rodí z.... bolesti... Poznáváme svět kolem sebe, trpíme, radujeme se, prožíváme city, máme představy, nesplněné sny, touhy. Dokud je máme, je smysluplné žít. Poté, co si je splníme, musíme rychle nalézat nové sny, nový smysl žití. Když jsme ještě nebyli na Kanárských ostrovech, nejezdili S-klasou, máme pocit, že se jedná o něco mimořádného, jedeme ve Felicii a koukáme na lidi kolem, co se vznášejí v luxusních autech, ale přitom vůbec netušíme, že je to ... nuda. Na luxus se dá tak snadno a rychle zvyknout. Je pak obyčejný, nudný, všední, nezajímavý.

Netušíte o čem mluvím? O tom, že člověk, tím jak poznává, vydělává peníze, konzumuje, masturbuje, píchá, stává se více svobodným, může si více věcí dovolit, může si dělat skoro vše, co se mu zlíbí. Ale jak ho to dlouho baví? Jaký to vlastně má smysl? Co tu ještě je jiného, nového, co nezkusil, co jej vzruší zítra? Složitá otázka. Pár psychopatů, třeba i Kurt Cobain, si ji zodpověděli tak, že si prohnali kulku hlavou. Stupidní. Neměl dost intelektu na to, aby si našel nové zájmy, nové neprobádané oblasti. Nové inspirace. Touhu žít.

Jaká je ta Vaše touha žít? Chodíte denně do práce, jako lopaty, makáte na chleba, ráno vstanete, najíte se, pracujete, obědváte, pracujete, jdete domů, nakupujete, koukáte na televizi, večeříte, koukáte na televizi, spíte, vstáváte, snídáte, jdete do práce, pracujete, obědváte, pracujete, jdete domů, ... Někdo pracuje za víc peněz, obklopuje se požitkem, ale ten jej přestane za chvíli vzrušovat, někdo si kupuje housky s máslem i na oběd, aby nějak přežil. Není v tom ale moc velký rozdíl. Každý jen akumuluje a hromadí a utrácí a posunuje se pomalu dopředu a pak zase dozadu, stojí na místě. Bez velkých skoků. Bez velkých vzrušení.

Nechápu, jak může někdo takto žít. Takovej život je blbej. Můj život je zajímavej :)