Ve světě » Jak to vidí OnNe

Už je to osm a půl let, kdy na svět přišel nejoblíbenější operační systém Windows XP a nyní už jen posledních pár dnů či týdnů zbývá k poslednímu nákupu tohoto systému, dokud nevymizí ze skladů. Já sám již dlouho čekal na ty dny, kdy ten 8 let starý systém konečně „umře“. Lidé si ho stále pořád žádali, aniž by věděli proč. Windows XP jel svižně na všem, co mělo alespoň 512 MB RAM a 1 GHz procesor. Kdo si koupil v letech 2001-2005 počítač podobné a vyšší konfigurace a nainstaloval Windows XP, tak na něm pracuje snad bez problému ještě dodnes. Windows XP byl nenáročný systém, a tak nebylo potřeba postupem času upgradovat hardware. Windows XP měl stejné ovládání a možnosti nastavení jako předchozí verze Windows a byl tady téměř šest let jako jediný dostupný operační systém, takže si na něj všichni zvykli.

Když se v ČR začal na jaře roku 2007 prodávat operační systém Windows Vista, neváhal jsem a pořídil si nový notebook s předinstalovanou OEM verzí Windows Vista Business. Po pár dnech používání jsem byl naprosto nadšen dokonalostí systému. Vše fungovalo naprosto rychle. Například nové vyhledávání ve Startu. Stačilo napsat název dokumentu, který jsem chtěl otevřít a během vteřiny byl ve výsledcích hledání. Ve Windows XP bych daný soubor raději hledal ručně, protože vyhledávání bylo nekonečně dlouhé. Grafické prostředí Aero přinášelo něco úplně nového, celé uživatelské prostředí bylo nové a přehledné. Windows Vista daleko lépe pracoval s notebooky díky centru pro mobilní zařízení. Nastavení sítě a připojení k wifi zabralo jen zlomek času. Většina lidí ale stále používala v té době „stará XPéčka“.

Když se však někoho zeptám, proč nepoužívá Windows Vista místo zastaralých XP, odpoví mi:

„Někdo mi říkal, že to padá.“

„Někde jsem četl, že to je mnohem pomalejší než XP.“

„Četl jsem, že na Vistu nejsou ovladače.“

„Někdo mi říkal, že je to šmejd k ničemu.“

„Kamarád má ve Vistě v Counter Strike o 10 fps méně“

Jen tak pomlouvat kvalitní operační systém umí každý, ale pořídit si po pěti letech výkonnější počítač a Windows licenci si koupit (tak se zabrání pádům systému a virům) každý neumí. Pokud si uživatel nainstaloval na svůj počítač s 1 GHz procesorem a 512 MB RAM nějakou verzi Windows.Vista.Activated.By.CrAcKeR_HaCkEr bylo jisté, že systém za pár dnů spadne a on bude pomlouvat Microsoft, jak udělal nekvalitní produkt. Časem se situace uklidnila, ale Microsoft nebyl spokojen. Revoluční Windows Vista měly špatnou prodejnost oproti Windows XP. Windows Vista byl neoblíbený operační systém i těch, kteří jej viděli jen na obrázku. Microsoft začal pracovat na další verzi.

Před deseti lety bylo normální, když uživatel používal 17" nebo 19" CRT monitor s maximálním rozlišením 1280x1024 px. Jenže v dnešní době je standardem mít LCD, nejlépe širokoúhlé. Za posledních pár let se cena počítačů dostala na tak nízké ceny, že si jej může dovolit i ten, kdo počítačům vůbec nerozumí a pořizuje si jej jen tak pro zábavu. Většina těchto lidí, kteří neví co je to pixel a operační paměť RAM, prostě jen koupí to, co je levné a nebo na první pohled pěkné. U počítačů to jsou předražené krabice s jednojádrovým Sempronem a integrovanou grafickou kartou ATI za 10 tisíc korun, které se prodávají v Tescu jako "hyper super digitální domácí pokojíček" a k tomu krásný celolesklý monitor 16:9 za pár tisícovek. Takový člověk přijde domů, podle návodu zapojí všechny konektory, jak mají být, a je nadšen z nového počítače a LCD monitoru. Bohužel ne každý se raduje nad novými HD monitory jako obyčejné "BFU".

Není widescreen jako widescreen

V dnešní době se všude uvádí pojem HD. Ti zdatnější si to dovedou přeložit a zjistí, že monitor má vysoké rozlišení, což v nich vyvolává dojem kvalitního a moderního monitoru, takže si jej koupí. Samotný formát 16:9 není nic nového, jelikož filmy se v něm natáčí již několik let. Film ve formátu 4:3 jsem už v kině nezažil. Jenže není jen jeden širokoúhlý formát. Několik let se vyráběly LCD monitory s praktickými širokoúhlými rozlišeními 1280x800, 1440x900, 1680x1050, 1920x1200 a 2560x1600 v poměru 16:10 a teď je začínají vytlačovat právě monitory s nálepkou HD a 16:9 (1366x768, 1600x900, 1920x1080 a 2048x1152). Většina lidí, co se rozhodla po pár letech vyměnit staré CRT za nový moderní LCD monitor, vůbec neví, že existují dva širokoúhlé formáty, takže koupí to, co je zrovna v akci nebo jim poradil prodavač, protože mu sdělili, že na něm budou hrát především jen filmy a hry. Výroba 16:9 monitorů vychází levněji, takže se i levněji prodávají, a to je ten důvod, proč 16:10 mizí. Obyčejnému uživateli je jedno jaké má rozlišení. Ale co my, kteří potřebujeme dělat na počítači i něco jiného, než jen zírat na filmy?

Rozdíly jsou malé i velké

1280x800 vs. 1366x768

Tyto dvě notebookové „nehádé a hádé“ rozlišení si jsou ze všech nejvíce podobná. Na výšku v případě HD formátu ubyde pouze 33px, což je stále zanedbatelné. Při běžné práci, jakou je například prohlížení internetu nebo psaní dokumentů, vůbec nepoznáte, že nějaké HD rozlišení máte. Zpravidla však bývají HD notebooky o trochu delší, než klasické 15,4“ a mají i numerický blok. Bohužel se mi zdá klávesnice mnohem méně pohodlnější, než kdybych čísla vyťukával přes Shift.

V posledních letech se stále konají nějaké pěvecké soutěže pro mladé talenty, které vůbec nesleduju. Vyjímkou snad byl jen první díl superstar, který byl v ČR něčím novým. Celé tyto soutěže fungují na tom principu, že se sjede několik tisíc lidí na castingy po velkých městech v republice a porota časem vybere ty, pro které pak budou diváci hlasovat, a vyhraje ten nejlepší. Většinou ale vítěz zažívá slávu pouze pár měsíců, kdy je ještě alespoň trochu známý, vydá svou první, někdy i poslední, desku a udělá turné po celé republice, kde si ho přijde pár fanoušků poslechnout. Z minulých výherců těchto soutěží snad dosáhla nejvýše Aneta Langerová, která se pyšní i nějakým českým slavíkem.

Na letošní Superstar, která probíhá v rámci „Československa“, je snad dobrý jen ten nápad, spojit dva státy v jeden. Doufal jsem tedy, že se z toho potencionálně velkého seskupení najde alespoň 10 lidí, kteří budou ve finále oprávněně a jejich pěvecké výkony by mě mohly zase po letech usadit v neděli večer k televizi a zapnout si skutečný „kanál“ TV Nova. Bohužel více než ty prapodivné skřeky, které vydávají někteří finalisté, mi vadí celé zpracování soutěže. Léty okoukaný Leoš Mareš se mi do role moderátora vůbec nehodí. Zrušili mu Eso, na které se nikdo nedíval, tak se nacpal opět do Superstar. Velice se mi líbí Adela Banášová, která není v ČR tak známá a drží celé soutěži alespoň trochu úroveň.

Největším hnusem celé soutěže jsou kostyméři a choreografové. Finalisti jsou každý díl oblečení do něčeho, co mi připomíná vydání posledního čísla časopisu Bravo. Čím víc růžové, pestré a třpytivé, tím víc „cool“. Jen Ondřej Hejma nedá na své košile dopustit. Tanečky taneční skupiny působí lacině, nedomyšleně a nudně. Celá ta československá soutěž vypadá jako skvělá zábava pro patnáctileté děti, které se právě platonicky zamilovaly do své hvězdy z obrazovky.

Když jsem se ale jednoho dne nudil, tak jsem na internetu zjistil, že ve Velké Británii probíhá soutěž X-Factor, a jelikož miluji britskou hudbu a považuju ji za kolébku všeho dobrého na zemi, neváhal jsem si na youtube najít videa z přenosů. Například na tomto profilu můžete najít všechna vystoupení i vyřazovací večery.

Celá série britského X-Factoru na mě působí daleko profesionálněji. Finalisté nezpívají písničky z posledního žebříčku MTV hitparády, ale snaží se zaujmout zpěvem náročných písní, tancem. Nepotřebují k tomu křičet do mikrofonu, pobíhat po pódiu a skákat do obecenstva. Celá soutěž má jakousi prestiž. Porota je konzervativně oblečená, decentně nalíčená a učesaná. Nikde nejsou vidět žádné ústřelky poslední módy a snaha o zviditelnění. Soutěž nezajímá jen patnáctileté děti, ale na X-Factor se dívají i dospělí lidé, protože jsou k vidění a slyšení skvělé hlasy. Nejblíže se tomuto britskému ideálu v československé superstar přibližuje Martin Chodúr, kterému přeji vítězství.

Pokud se tedy nechcete dívat na otřesné skřehotání českých finalistů za řevu patnáctiletých holčiček, zkuste se sejít v sobotu večer s přáteli u někoho, kdo má přístup k britským televizním stanicím a podívat se na velké finále X-Factoru, kde vystoupí opravdu výborní zpěváci.

Každého půl roku se necelé 1 procento lidí těší, že vyjde nová distribuce operačního systému Ubuntu, který se prezentuje všemi „linux odborníky“ jako nejlepší volba pro začátečníky v těchto open-source vodách. Většinou jsem si tento systém nainstaloval pouze jako virtuální a vyzkoušel si, co nového se za půl roku může změnit. Nyní jsem se ale rozhodl úplně jinak a Ubuntu 9.10 se tak stalo společníkem Windows Vista Business. Je to moje vůbec první takto ostré setkání s tímto operačním systémem, protože jsem předchozích 10 let používal jen Windows. Vše začalo mým prvním počítačem s Windows 3.11, který jsem "podědil" po strejdovi, a poté se postupem času učil pracovat s okýnkovým systémem. Myslím, že jsem v celé té Windows sérii vynechal jen edici Millenium a Server, tudíž pro mě byl přesun do jiného prostředí velkou neznámou.

Gnome je podle mě přesnou ukázkou toho, jak by systém neměl vypadat, protože 2 panely jsou úplná zbytečnost. S tím novým masovým prosazováním HD monitorů se přichází o cenné pixely na výšku a práce s internetem vyžaduje mnohem více scrollování. Tento rozdíl jde nejvíce poznat na nově prodávaných noteboocích s rozlišením 1366x768. Horní panel obsahuje 3 nabídky – Aplikace, Místa a Systém, vpravo hodiny a tray ikony. Spodní panel již obsahuje pouze aktuálně spuštěné aplikace (Firefox, Pidgin, …) a lze je jen maximalizovat, minimalizovat a vypínat, žádných pokročilých funkcí, jako jsou například náhledy ve Windows 7, se nedočkáme.  Navíc se vývojáři zasekli i v čase a celé toto uživatelské prostředí mi připomíná staré časy s Windows 98.

Velmi nepříjemnou vlastností je již od verze 9.04 vyskakovací panel vpravo nahoře, který oznamuje připojení k síti, připojení či odhlášení některého uživatele z IM klientů. V Ubuntu zcela nesmyslně vyskočí až několik desítek pixelů od horní lišty a není možnost ho nijak zrušit. Žádný křížek se nikde neobjeví a je třeba čekat, než si systém sám uráčí své oznámení schovat. Pokud zrovna potřebujete v dané oblasti něco dělat, vyskakovací panel i po najetí kurzoru myši nijak výrazně nezprůhlední a po kliknutí na něj se nic nestane

.

Tento rok jsem jel již potřetí v řadě na brněnské výstaviště navštívit veletetrh věnovaný IT. Poslední 2 roky jsem jezdil se školou, takže jsem to bral jako takovou ulívárnu a pak se půl dne znuděně poflakoval po výstavišti. Jenže tento rok škola žádný výlet nekonala a já se musel sám rozhodnout, jestli má cenu na digitex jet. Po minulém roce jsem byl jasně přesvědčený, že další ročník už nenavštívím, protože bylo výstaviště přeplněné školami a program bídný. Přečetl jsem si tedy letošní program a neviděl v něm nic zajímavého, ale když jsem spočítal, že cena za takový menší sobotní výlet Opava -> Brno a zpět i se vstupenkou vyjde na ani ne 300,- KČ, tak jsem neváhal a jel. Je jedno, jestli se člověk nudí doma nebo na Digitexu.

Krize pro Digitex

Každým rokem ubývá vystavovatelů a tento rok tomu nebylo jinak. Digitex, který byl spojený tento rok s Interkamerou, se vešel do pouhého jednoho pavilonu. Následoval již jen jeden další pavilon, který byl zasvěcen hrám. Pokaždé jsem byl na výstavišti ve všední den a se školou, což pro mě znamenalo prodírání se davy, abych něco viděl. O víkendovém dni, který byl přístupný široké veřejnosti, tento problém vůbec nehrozil.

Veletrhem Sport life byl v několika pavilonech a byl problém se tam hnout, tak jako kdysi před roky na Invexu. Sport life se týkal fitness, cyklistiky a také jachtingu a karavanů. Možná se tomuto spojení Digitex a Sport life ani nedivím, protože na samotný Digitex by o víkendu přišlo možná o polovinu míň návštěvníků.

Přežili ti nejsilnější

Málo vystavovatelů a málo návštěvníků, tak se dá popsat letošní Digitex/Interkamera. Mi osobně to tolik nevadilo, protože jsem bez problémů našel místo k sezení na přednáškách Cpress Show, které měli redaktoři ze serveru Živě.cz a časopisu Computer. Vlastně ona samotná CPress Show byla na letošním Digitexu něco, kde se něco dělo, a celkově jsem tam strávil něco přes 2 hodiny. Dopoledne jsem se byl podívat na natáčení pořadu Týden živě, který rád sleduji, a odpoledne šel na velmi zajímavou přednášku na téma Windows x Apple, kterou uváděl David Polesný a nějaký mentálně narušený člověk z apcom.cz, který neustálě vyzdvihoval Apple k nebesům. Jeho věčné vychvalování Mac OS a věcí, které fungují na Windows již od dob Windows XP, ve mně vytvářely nutkavou potřebu se ho zeptat, kolik má roků, že si potřebuje tvořit hudbu již po základní instalaci systému, třídit fotografie v primitivním apple prostředí podle obličejů a dívat se na grafické efektíky. Strašně se mi líbilo, jak vyzdvihoval jednoduchost a možnost vše dělat dvěmi tlačítky nebo jedním prstem. Zřejmě má asi malou paměť a inteligenci, takže by nevěděl, k čemu jiné tlačítka a možnosti programů slouží. Třešničkou na dortu byly hlášky o 64-bitových aplikacích a skvělé podpoře, které David Polesný komentoval vtipným zvoláním: "To kdyby tak slyšel Radek Hulán ..."

Natáčení pořadu Týden živě

Existují programy dobré a vedle nich programy méně dobré. Po základní instalaci operačního systému Windows vždy potřebujete nějaký další software třetích stran, který vám usnadní práci. Vždy máte možnost si zvolit nějaký bezplatný program, který nejčastěji bývá open source, nebo kvalitní a miliony uživateli ověřený komerční produkt. Jenže jak se rozhodnout? Mnozí při rozhodování vůbec nevědí, na kterou stranu se přiklonit, jelikož některé ceny jsou poměrně vysoké, avšak po vyzkoušení 30ti denní verze nebo omezené verze programu mají jasno a jdou si koupit licenci či krabicovou verzi produktu. Což je nejlepší možné řešení, když si uživatel vyzkouší, co všechno program umí a poté si ho koupí nebo v případě nespokojenosti odinstaluje. Ovšem nejhorší uživatelé jsou ti, kteří zarytě tvrdí, že open source je nejlepší možná varianta a je zbytečné podporovat již zbohatlé společnosti. Něco takového dokonce přednáší v hodinách středoškolský učitel studentům ve škole, kterou navštěvuji.

Hlavní důvod, proč nevolit open source, je především slabá podpora. Je tady i jiný problém, který by měl všechny uživatele trápit - otevřený kód. Existuje tedy vždy nějaké riziko, že může být váš prohlížeč, redakční systém, IM klient a další nějak napadnut a je potřeba stále aktualizovat a aktualizovat. Avšak aby vycházely aktualizace, musí je někdo dělat. To je v případě open source velmi nejisté, že ještě nějaké příště bude. Takto bezplatný projekt může kdykoliv skončit a budete muset hledat jiný open source program. Především se to týká operačních systémů založených na linuxu, které nikdy nenabídnou pohodlí a komfort operačního systému Windows.

V poslední době vidíme reklamu skoro všude. 3x za 5 minut vidíme v televizi skvělé prací prášky, které jsou lepší než jiné běžné prací prášky, a novou skvělou bělící zubní pastu, která je lepší než jiné běžné bělící zubní pasty. Bohužel, i když si vypneme televizi či rozhlas, tak na nás reklama číhá na každém kroku. Ačkoliv patřím mezi lidi, kteří se nenechají zlákat reklamou, a spoléhají se na vyzkoušené a ověřené věci, tak i já jsem jedné reklamní kampani neodolal. Nejmladší mobilní operátor přichystal skvělou nabídku. Pro nové i stávající zákazníky nabízela 6 měsíců mobilní internet zdarma. Můj notebook a já se nacházíme především v oblastech, kde je wifi již standardem, a proto jsem nikdy nepotřeboval další jiné prostředky k připojení na internet. Ale jako zkouška zadarmo jsem to neodmítl.

Používám již zhruba 5 let přeplacenou službu od T-Mobile. Patřím mezi skupinu uživatelů, kteří mají mobil spíše pro zábavu než komunikaci. Moje měsíční útrata nepřevýší částku 200,- KČ a je tedy zbytečné používat paušální službu. Nikdy mě nenapadlo si aktivovat datové balíčky, jelikož 50 MB za 150,- KČ mi přišlo velmi sprosté. Avšak před pár týdny mi nabídka internetu na 6 měsíců zdarma přišla velice zajímavá, a proto jsem si zašel koupit Vodafone kartu. Ochotný prodavač mi vše s radostí aktivoval a nastavil. Bohužel po pár hodinách mi bylo z neznámého důvodu strženo 177,- KČ (měsíční cena za internet v mobilu). Na zákaznické lince mi operátorka vysvětlila, že se jednalo o nějakou jejich technickou chybu a kredit mi během 5 minut navýšila zpět.

Nyní se pojďme podívat, jak služba funguje.

Tak jako každý rok, jsem se se školou účastnil jednodenního výletu na brněnské výstaviště. Tento rok jsem si nikde nečetl žádný program předem a nechal se překvapit, co uvidím. Jen jsem někde zahlédl reklamu na soutěž o Apple Macbook Air, které jsem nijak nevěnoval pozornost. Odjel jsem tedy na Invex neinformován a těšil se, že mě alespoň něco zaujme a dovím se informace o novinkách, které teprve přijdou.

Nikde nic a nikdo

Hned po vystoupení z autobusu na brněnském výstavišti jsem hledal vstup. Trošku jsem se divil, kam až musím jít. Tam kde minule praskal pavilon ve švech, tak dnes byla prázdná hala a na konci pokladna. Další překvapení byl plánek z výstaviště. Oproti minulému roku zde bylo minimálně o 2-3 pavilony méně. Kam se vystavovatelé poděli?

Možná je to způsobeno tím, že o Invex není v kruhu široké veřejnosti zájem. Když jsem se tak díval na složení návštěvníků, viděl jsem především studenty, kteří museli jet na Invex tak jako já se školou. Kdyby neorganizovaly školy tyto výlety, tak se může Invex pro veřejnost zrušit a byl by z něj jen takový malý veletrh pro novináře.

Tuto větu naštěstí městský strážník nemůže vyslovit, jelikož je to jen obyčejný pochůzkář, který by nám měl především pomoct v nesnázích, chránit před zločinci a dohlížet na skupinky feťáků a bezdomovců na lavičkách v parcích, kde se pak bojí jezdit maminky s kočárky. Místo toho je ale v noci vidím spát v autech, ve kterých mají objíždět město a konat pořádek. Například rušení nočního klidu vyřeší blokovými pokutami a pak vám jen řeknou, že na víc nemají pravomoce. Je tedy vůbec k něčemu městká policie dobrá?

Co se stalo mi?

Již druhým školním rokem chodím na obědy do školní jídelny. Nachází se ale 300m od školy a jsem nucen přejít jeden přechod se světly. Je to jen krátká silnice, ve které je zákaz vjezdu motorovým vozidlům a smí tama projet jen městská hromadná doprava, která jezdí 6x do hodiny. Jelikož vím kdy trolejbusy jezdí a nechce se mi čekat zbytečně 2 minuty než naskočí zelená, tak se jen rozhlédnu jestli něco nejede a přejdu silnici. Není to nic nebezpečného a nikomu tím nezpůsobím škodu. To by ale nesměli být poblíž dva městští strážníci. Ten menší a akčnější na mě začal volat: Chlapče, chlapče, stůjte. Tak jsem se tedy na něj podíval a bylo mi do smíchu. Modrá košile, černé brýle, modrá kšiltovka a malé PDA v ruce. O koho se jedná jsem si všiml až při pohledu na černou kšiltovku s nápisem Městská policie Opava.

Pan městký policista mi tedy vysvětlil, jak strašný přestupek jsem provedl. Poté jsem byl tázán, jestli mám občanský průkaz. Dnes jsem si ale vzal kraťasy ve kterých zrovna nemám moc kapes a dal jsem si do nich jen kapesník, klíče, mobil a čipovou kartu MHD. Netušil jsem že bych jí zrovna dnes potřeboval. Pan strážník si tedy ověřil moji totožnost přes své PDA. Vystavil mi pokutu 300,- KČ a řekl že bych se měl vzpamatovat. Na tuto větu bych mu mile rád odpověděl, ale určitě bych jen porušil další paragraf a vyhlášku, kterou by použil proti mě a já musel místo 300,- KČ platit ještě za urážku veřejného činitele 500,- KČ (odhaduji) a agresivita 600,- KČ (odhaduji). Raději jsem jen odešel s blokovou pokutou za 300,- KČ.

Každý z nás určitě někdy viděl někoho v kraťasech, ale s ponožkami vytáhnutými skoro ke kolenům. Je to dnešní prohřešek společnosti nebo jen životní styl? Před pár dny jsem si zapl rádio a tento problém tam řešili. Jeden pán tam zavolal a řekl, že lepší je se podívat na ponožky v sandálích, než na velký zadek v minisukni. Na serveru DejteSbohemFuseklím je celá galerie této módy.