Sbohem 21“ CRT monitore od SGI
Díky tomu, že počítače byly nedílnou součástí naší domácnosti už od roku 1989, není divu, když je dům zanesen spoustou počítačového harampádí. Občas je ale potřeba trochu uklidit, protože existují věci, ke kterým už se člověk nikdy vracet nebude, a jen zabírají místo. Jednou takovou asi nejobjemnější byl 21“ profesionální monitor určený k pracovním stanicím Silicon Graphics, Inc.
Jeho výroba je datována do roku 1995. Protože neměl klasický VGA vstup, tak ho bylo nutné používat jen s vybranými grafickými kartami. Mně na jeho obsluhu posloužil legendární Matrox Millennium PCI (4 MB velmi rychlé paměti WRAM) s upravenými ovladači. Pro ty, kdo netuší, o jakou kartu vlastně jde – Matrox Millennium byla první grafická karta Matroxu pro tehdy nastupující sběrnici schopná akcelerovat 3D grafiku ve hrách a v profesionálních CAD programech. Jednalo se tedy o 3D akcelerátor. V tehdejší době ovšem platilo, že půl roku v 3D průmyslu je pro produkty smrtelných. Dodal bych jen, že grafická karta ještě neuměla ani vyhlazování textur a nedisponovala žádnými funkcemi pro akceleraci videa.
Měla však neskutečně rychlé 2D vykreslování a i při rozlišení 1600x1200 poskytovala takový výkon, jakým konkurovala o mnoho let novějším grafikám. Pro použití s takto velkým monitorem byla tedy přímo ideální. Já jsem používal ve Windows rozlišení 1280x960 při 32bit barevné hloubce a vertikální frekvenci 95Hz. Při 1024x768 šla nastavit frekvence 140Hz. Kombinace takového monitoru s touto grafickou kartou byla prostě ideální pro pořádný workstation.
Takhle si možná říkáte, že nejde o nic zajímavého. Musíte si ovšem uvědomit, co tu v roce 1995 bylo. Ti nejlepší měli počítače s prvními Pentium procesory, 16MB RAM, grafickými kartami s 1MB pamětí (to dělá rozlišení 800x600 jen při 16bit barvách a 1024x768 při 256) a 15“ monitory. Většinou jste však okolo mohli vidět 386 a 486 s grafickými kartami ještě do ISA slotu a 14“ obrazovkami. Ty samozřejmě neměly ani základní akceleraci a všechno počítal pixel po pixelu procesor. Víc jak 60Hz byl luxus a 256 barev bylo maximum. V této době byla prostě výše zmíněná technika jak z jiného světa.
Dnes však již nemá žádné užití. Před lety jsem monitor nahradil LCD panelem (cena 35 tisíc) a ten jsem nahradil minulý rok dalším. Stará více jak 50kg těžká potvora šla tedy konečně z domu. Grafickou kartu si však nechám, protože jde o sběratelský kousek :-).
na tu kartu si spominam, ako sme sa o nej s kamaratom rozpravali, ze take nieco mat, to boli casy :) a presne som sa chcel opytat, co ides urobit s tou kartou, skoda, ocka mi zasvietili, hodila by sa do mojej malej zbierky starych komponentov, ale je mi jasne, ze to len tak z ruky nepustis...stastny to clovek ;)
Taky jsem se nedávno (půl roku zpět) zbavoval starého HW, avšak z důvodu stěhování... jediné čeho lituji je, že jsem se zbavil své VooDoo II, doteď mlátim hlavou o stůl :(
[1] Myslim, že by se tu doma našly i lepší kousky. Tuhle jsem vlastně dostal tak jako pozornost za mnou darovanou grafiku s úplně prvním (!!) NVIDIA 3D čipem NV1 (1995), který fungoval na úplně jiném principu, než dnešní 3D karty. Nepracoval s polygony, ale s NURBS křivkami, takže bylo vše vyhlazené. Těch karet se do ČR dostalo tak do 10ti. Myslim, že mimo mě tu v ČR budeš mít dost problém najít někoho, kdo tuhle kartu viděl v akci ve 3D :-).
Co se s touhle stane jsem ještě nedomyslel. Určitě chci nejdřív vyhrabat všechno, co tu je... možná o tom i napíšu na blog. Něco si asi nechám, zbytek pak rozdám. Rozběhat některé tyhle karty bývá někdy fakt problém (hlavně 3D).
[2] Svou Voodoo3 SGR PCI si stále šetřím v šuplíku. Možná bych jí mohl věnovat nějaký ten zápisek za celou 3Dfx :).
možná bych u tety ještě našel starý černo-oranžový monitor, který jsme jí dávali spolu s 286tkou