Organizéry, komunikátory - evoluce, nebo degradace...?

MyEgo.cz

home foto blogy mywindows.cz kontakt

Organizéry, komunikátory - evoluce, nebo degradace...?

Chytla mě nedávno taková sentimentální nálada a krapet jsem se ohlížel do minulosti osobních organizérů, resp. komunikátorů. Už před mnoha a mnoha lety jsem začal používat malou databanku velikosti kreditní karty (tlustá asi milimetr) pro ukládání kontaktů a krátkých poznámek. Bylo to jednoduché zařízení s pamětí několika málo kilobajtů poháněné malou kulatou baterkou. I přes své miniaturní rozměry a velké stáří (1994? 1995?) to ale skrývalo qwerty klávesnici, takže nebyl problém rychle zapisovat poznámky a kontakty na miniaturní dvouřádkový displej. Zařízení bylo rychlé, pohodlné, účelné, malé a mělo velkou výdrž na baterie. To jsou asi nejzákladnější předpoklady podobných zařízení.

Onehda se tu ještě o nějakých palmech moc nemluvilo, takže se dalo oslnit některých individuí i něčím takovým. Chodil jsem do školy a spolužákům se líbila tato vychytávka a tak si někteří koupili také "databanky", i když jim byly k ničemu a nikdy ani neměli potřebu si do nich něco psát. Ale co, tak už to ve světě chodí. Chtěl jsem po letech víc funkcí, než kolik mi jich bylo původní zařízení schopno poskytnout, takže jsem si koupil nové. Šlo o nějakou trochu pokročilejší databanku s plně grafickým třířádkovým displejem a lepší klávesnicí. Byla už ale o něco větší a těžší. Stále ale nic závažného. Tou dobou jsem se ovšem jako správný nadšenec zajímal o ty nejvychytanější moderní zařízení. Tady tomu vládly především Palmy a PSIONy. Narazit na podobné věcičky bylo v našich postsocialistických končinách těžší. Díky vytříbené společnosti, v jaké jsem se odjakživa vyskytoval, jsem je měl naštěstí na dosah.

První handheldy

Velmi pokročilé organizéry tu byly dávno před tím, než jsem vůbec zjistil, že něco takového existuje. Byla tu spousta zminiaturizovaných verzí skutečných počítačů, založených na nějaké mini verzi Intel nebo Zilog (Z80) procesoru. Na těchto organizérech často běžely podobné verze operačních systémů jako na velkých počítačích. Šlo o různé klony DOSu, CP/M, atd. Měly v sobě programovací jazyky (basic), uměly často spouštět normální programy a dělala se k nim rozsáhla řada periferií (různé čtečky, páskové/disketové mechaniky, paměti i tiskárny). Od velkých počítačů se lišily především v omezenějším displeji (často jen pár řádek), ztísněnější klávesnici, menší rychlosti/paměti.

Jako takový top jsem považoval tou dobou HP 200lx - univerzální organizér s 80186 procesorem, 2MB RAM, rozšířením pomocí PCMCIA (možnost přidat modem, RAM, flash,...), infraportem, RS-232 sériovým portem a 640x200 (4 stupně šedé) displejem řízeným CGA grafickou kartou. Díky tomu, že na něm běžel upravený DOS 5.0, bylo možné nahrávat a spouštět aplikace napsané pro PC. Nešlo tedy o žádné náhrady - člověk si mohl psát v plnohodnotných textových/tabulkových editorech, programovat v C/Pascalu, spravovat si kontakty/kalendář/poštu a hrát hry. Kdo nevyžadoval nějaké extrémní pohodlí, tak mohl 200lx používat klidně i místo normálního počítače. Díky 30ti hodinám provozu na baterie byla mobilita tohoto zařízení daleko před jakýmkoli tehdejším notebookem. Druhým významným představitelem byl jednoznačně Psion 3. Opět organizér postavený na x86 procesoru, tentokrát ovšem s úplně vlastním systémem EPOC16. Tento velmi pokročilý systém sice neumožňoval spouštět PC programy, na druhou stranu v sobě ale měl velmi pokročilý kancelářský balík sahající stále ještě mnohem dál, než to, co se dá najít v dnešních mobilních zařízeních. Systém byl velmi propracovaný a stabilní. Pro většinu běžných pokročilých uživatelů byl díky integrovanému software lepší volbou než zmíněné HP.

 

HP 200lx

HP 200lx - kultovní handheld běžící na DOSu

Handheldy s qwerty klávesnicí tehda hrály prim a nějaké palmy byly spíše v ústraní. Na konci 90. let jsem se začal zajímat i o ně a tou dobou přichází moje první zkušenosti s PDA Palm V. Ačkoli mě to vždycky táhlo spíše k těm plnohodnotným handheldům, tento Palm si mě učaroval. Měl sice jen pomalý 16MHz procesor od Motoroly, 2MB RAM a velmi jednoduchý operační systém. Stejně jako u Psionu, kolem Palmů byla obrovská komunita a velké množství software. Konkrétně tento malý kovový miláček působil podstatně stylověji než kterýkoli z výše jmenovaných. Na přelomu přelomu tisíciletí dochází k malému úpadku handheldů. Opustily se x86 procesory, univerzální AA(A) články se vyměnily se Niklové/Lithiové akumulátory, omezila se kompatibilita s PC (programy,...), zjednodušily se integrované aplikace a omezily se schopnosti rozšíření. Levné modely vládnou světu, a tak ty dražší byly velmi podobné a zpravidla se lišily jen lepším displejem, větší RAM/ROM a rychlejším procesorem.

Windows CE

Největší zhoubou mnoha handheldů/PDA z let 1998-2001 byly... ano, někdo možná tuší - Windows. Konkrétně Windows CE. Systém, jehož jedinou výhodou byla podobnost s nejrozšířenějším OS klasických PC. Jaké byly jeho zápory? Skoro všechno ostatní. Jím osazené první handheldy měly procesory sotva dosahující rychlosti 50MHz a několik málo MB paměti. Na takových procesorech se Windows skoro nehýbaly. Zařízení byla úplně umrtvená, posouvání stránek bylo trhané a programy se spouštěly extrémně dlouho. Díky tomu, že se procesor dost zapotil, tak byla i podstatně nižší výdrž na baterie. Odměnou za to byl Pocket Office, který neuměl vlastně vůbec nic. Takový Word byl sotva schopen používat základní formátování textu a mezi nejpokročilejší funkce Excelu patřila tak možná změna velikosti buněk. Tady výčet programů z Pocket Office končí. Do zařízení většinou šla doinstalovat jakási "pocket" verze Internet Exploreru. Ta byla ovšem tak problematická, že z mnoha zařízení se vlastně vůbec nešlo připojit na internet. Windows CE verze 1 a 2 byly v podstatě nepoužitelným systémem. Tyto systémy používali nástupci zmíněného HP 200lx a "díky" tomu byly vlastně mnohem méně použitelní. Na 200lx si dneska člověk díky rozsáhlému výběru software klidně přečte web, anebo stáhne poštu (POP3, IMAP).

PSION

V roce 1997 vyšel Psion 5, který byl nástupcem modelu 3. Jeho operační systém doznal mnohých změn. Šlo o EPOC32, tedy plně grafický 32bit systém s rozsáhlým geniálním setem kancelářských aplikací, úžasnou rychlostí (Windows se moc nechytají ani dnes) a stabilitou. S výbornou klávesnicí si ho ještě dnes nemůže mnoho profesionálů vynachválit. Znám mezi svými přáteli několik velmi majetných lidí, kteří stále používají Psion 5MX a když ho náhodou ztratí/rozbijí, tak si jdou na ebay koupit další. Právě díky klávesnici, která je podobná notebookům, je tento handheld stále nepřekonaný.

 

psion

Psion 5MX - 8 let staré zařízení, které se ještě stále nedočkalo náhrady

Handheld bez klávesnice? PDA

V roce 2003 jsem dostal (tehdy hi-end) PDA HP iPAQ h4150. Proti jiným tehdejším PDA bylo znatelně menší a šlo o jedno z těch nejtenčích a nejmenších na trhu. Mimo to měl top výbavu v podobě mobilních Windows ve verzi 2003, 32MB ROM a 64MB RAM, Intel XScale procesoru na frekvenci 400MHz, SD IO, bluetooth, wifi a infraportu. V této verzi by se dalo říct, že už je "Windows CE" poměrně použitelná platforma. Zklamáním však zůstal Pocket Office, který se na konkrétním PDA skládal opět jen ze dvou základních aplikací a jeho funkčnost zůstala od prvních verzí nezměněna. Další zklamání bylo v degradaci používaných procesorů. Zatímco klasické StrongARM procesory (206MHz) v sobě měly integrovaný koprocesor, XScale nic takového nemá. V mnoha aplikacích se tak ukázal pomalejší než jeho předchůdce. Extrémním případem pak byly 3D hry, kde byl několikrát pomalejší. 3D hry jsou totiž silně založené na počítaní právě reálných čísel. Na druhou stranu jsem (pro PDA) odvrátil své sympatie od Palmu a uznal, že barevný displej a zvuková karta mají něco do sebe a možnost otevřít v podstatě kdejaký soubor (včetně audia a i videa) se může občas hodit. Bohužel PDA touto dobou úplně zatlačila klasické handheldy a sehnat něco nového a vyhovujícího, co má navíc klávesnici, se začalo jevit jako nadlidský úkol. Nevýhoda PDA tedy byla především taková, že jeho použití je vhodné spíše na čtení už vytvořeného obsahu. Na tvorbu se ho moc neužije. Připojitelná klávesnice je řešení dobré tak maximálně, když je možné zařízení položit na stůl. Od roku 2003 si ale nosím s sebou každý den i notebook, takže když je stůl, tak není důvod používat PDA.

Handheld + mobil v podání Nokie

Psion bohužel s výrobou handheldů skončil a EPOC32 se změnil v Symbian. Ten doznal dalších zjedodušení a začaly ho v jeho plné podobě používat například komunikátory Nokia 9xxx. Nokia se více méně přiblížila nejvíce tomu, co by se mi líbilo. Telefon (není pak nutné kvůli internetu spojovat přes BT), klávesnice a pokročilejší systém. Ideální náhrada, když se mi nechce brát notebook. Bohužel narozdíl od Psionů je klávesnice podstatně horší a na takové rychlopsaní už to taky neni. Když už jsem ale odbočil k Nokii, tak tam je zajímavý fakt, že Nokia 9000 měla v sobě procesor 386 (speciální mini verze od AMD) a 9110 dokonce 486. Jejich GeOS byl založen na osekaném DOSu a s trochou práce tam šly spustit některé aplikace pro PC. Cesta k Symbianu tak byla také částečně krokem zpět.

 

N9300

Nokia 9300 - několikátá generace série, která v podstatě ukázala směr komunikátorů

Závěrem

Jak je to vlastně v posledních letech? Mám doma mimo zmíněného PDA, které jsem daroval bratrovi, ještě Nokii 9300 (Symbian) a HP iPAQ 514 Voice Messenger (Windows Mobile 6). Po tolika letech evoluce by člověk čekal bezchybnou funkčnost (i konceptu) základních aplikací. A hle - spousta věcí se za ty roky vůbec nezměnila. Stále tu ještě není žádné rozumné zařízení s pořádnou klávesnicí a Windows trpí stále podobnými problémy jako kdysi. N9300 má například úplně zásadní nedostatek v nemožnosti synchronizovat poznámky s Outlookem. Poznámky jsou velmi užitečná věc a ani by mě nenapadlo, že něco tak důležitého Nokia prostě nenaimplementovala. U Voice Messengeru bych musel být ještě kritičtější. Toto zařízení ve své holé podobě nenabízí ani polovinu funkcí, co telefon za 2 tisíce. Velmi špatný budík, žádné stopky a dokonce (!!) žádná možnost psaní poznámek. Aby člověk mohl psát a synchronizovat poznámky, tak si je nutné koupit komerční aplikaci třetí strany. Tohle je vůbec trochu problém mobilní Windowsí platformy, která je prostě v základu většinou dost nepoužitelná. Pro člověka, který nemá náladu trávit hodiny laděním a zkoušením dalších programů, bych telefon s Windows Mobile určitě nedoporučil. Smutným faktem je i to, že na nějakém 200MHz procesoru nejsou schopné nabídnout Windows dostatečnou rychlost, aby člověk nečekal sekundu při spuštění libovolného programu. Tady je jasně vidět, že jsou ještě stále velké rezervy ve vývoji.

Koncept podobný prvním handheldům se nám naštěstí opět vrací. Tentokrát v podobě UMPC. Testoval jsem například 4,5" UMPC od Sony, které bylo nabité 1,3GHz Core Solo procesorem, 1GB RAM, 32GB solid-state diskem a displejem s rozlišením 1024x768. Nevýhoda podobných zařízení je zatím většinou stále v menší výdrži na baterie. Při použití nějakých speciálních řešení od AMD/Intelu, by se dalo docílit prodloužení výdrže a snížení hmotnosti. Rázem bychom se dostali opět k PC kompatibilnímu zařízení s různými možnostmi připojení (USB, VGA,...) a malými rozměry. Pokud někdo udělá něco takového v rozměrech podobných Psion 5MX, tak si to nejspíš půjdu hned koupit.


Komentáře

  1. 1 Vladimír Štill 17.12.07, 20:39:05
    FB

    A co HTC Shift?

  2. 2 Diagon Swarm 18.12.07, 19:59:50
    FB

    [1] Ten vypadá hodně pěkně. Zkusil jsem si zažádat o zápůjčku, tak uvidim jestli se po novém roce zadaří.

Nový komentář

Pro přidání komentáře se musíte nejdříve  registrovat Facebookem

Banan.cz