Webová samota

Najednou přijde myšlenka a poleká tě
Jak nečekané zazvonění telefonu
Napadne tě že všichni tihle týpkové z chatu
Jsou možná stejně sami a když žhaví procesory a natahují elektrotykadla
Volají že už to nemůžou dál snášet
A dojde ti že nevíš kdo z nich je škaredý kdo na vozíku a koho vylili z práce
Komu utekla manželka komu umřel brácha a komu právě rakovina žere plíce
Že nevíš co všechno si odskákali a kolikrát jim beztrestně rozkopali hubu

a možná hůř než tobě

A pak si znova přečteš co ti který z těch kokotů kdy napsal
A prchavý dojem soucitu vyvane z tvé hlavy
Jako cár mlhy z ranního náměstí
Po kterém kráčíš s divnou kocovinou

verš © Filip Sklenář