MyEgo.cz „Drugstar's blog on man, economy and state“

Svátek práce a ostatní státní svátky s jasnou politickou konotací jsou již tradičně doprovázeny žabomyšími válkami mezi příslušníky „ultrapravice“ a „levicových anarchistů“. Dnes zcela ponechám stranou pomýlenost a nedostatečnost běžného rozdělování politického spektra na „levici“ a „pravici“, ve skutečnosti obecně nulovou souvislost mezi pojmy „pravice“ a „nacionalismus“ a analýzu utopického oxymóronu „levicový anarchista“. V článku na jednom zpravodajském serveru mne totiž zaujala jiná věc.

Pod jednou fotografií s hromadou docela hezkých dětských hraček bylo napsáno, že „sociální demokraté zanechali nacionalistům na místě hračky.“ Tímto gestem zřejmě sociální demokraté chtěli vyjádřit opovržení nad nacionalistickou ideologií, opovržení a zároveň jasný náznak reálné slabosti a přežitku nacionalistické ideologie v současné společnosti. Chtěli nacionalistům prostě sdělit „běžte zpátky na píseček, dnes už jste každému jen k smíchu“. Někomu to může přijít vtipné a trefné.

O tom, jak vznikají peníze na (svobodném) trhu, jsem již několikrát více či méně podrobně popisoval. Jedna nebo více směnovaných komodit začne být poptávána více jako prostředek směny než pro spotřebu či produkci. V průběhu tohoto procesu začnou účastníci ekonomické spolupráce (trhu) kótovat své prodejní a nákupní ceny směnným poměrem k této komoditě. To dále posiluje pozici této komodity jako prostředku směny a umožňuje rychlé a jednoduché srovnání cen napříč ekonomickým systémem a ekonomickou kalkulaci.

Ve všech vyspělejších společnostech zaujaly v průběhu společenské evoluce výsadní místo prostředků směny vzácné kovy, zejména zlato a stříbro. Předurčují je pro to jejich v tomto ohledu až překvapivě dokonalé vlastnosti – relativní vzácnost, homogenita a ryzost, snadná dělitelnost až na atomickou úroveň a trvanlivost daleko přesahující běžné lidské obzory. Prostě peníze „bohem stvořené“.

Dnes je penězi něco jiného. Něco, co nevybrali sami lidé metodou pokusu, omylu a učení se v miliardách dobrovolných transakcí. Bylo jim to nařízeno vládami pod pohrůžkou trestu při odmítnutí. Bylo jim to vnuceno. Dnešní peníze se tedy nazývají vynucené peníze (fiat money). Samotný průběh vnucení, jeho důvody a historii proberu v jiném článku. Jen zmíním, že vlády se v průběhu historie vždy pokoušeli nutit občanům bezcenné věci jakožto peníze a vždy se snažili zvýšit svou kontrolu nad trhem - s penězi a finančním systémem na prvním místě.

Proč a jak v tomto vnucení vlády ve 20. století uspěly, zatím nechám stranou, včetně jeho důsledků. Dnešní článek se však stane startovacím bodem pro několik dalších, které budou zevrubnou kritikou současného finančního systému z hlediska ekonomického, právního a morálního a nenechají na něm nit suchou. Aktuální krize zejména v USA bude vhodným pomocným materiálem. Vše bych rád zakončil článkem „Svět zasahuje proti krizi aneb propaganda finančního socialismu“.

Dnešní příspěvek bude zajímavý i pro ty, kteří se domnívají, že ekonomie je to poslední, čemu by chtěli věnovat svůj čas a intelektovou kapacitu. (Do této kategorie jsem kdysi patřil i já sám; trochu se to změnilo při studiích na VŠE a poté, co jsem potkal „rakušany“, vstoupil v platnost pravý opak).

Účelem bude vyvrátit dva všeobecně zakořeněné mýty, konkrétně:

1. Že kvalitní ekonomická teorie předpokládá racionálně jednající jedince, a protože tomu tak často není, její postuláty mají omezenou platnost
2. Že se ekonomie zabývá pouze „sobeckými zájmy“ a tedy opět nedostatečně postihuje společenskou realitu, jejíž součástí jsou ve velkém měřítku i zájmy „nesobecké“

Ještě bych dodal, že dále prezentované názory spadají do okruhu „rakouské teorie“, jejíž prominentní představitele již asi každý čtenář tohoto blogu důvěrně zná (Ludwig von Mises, F. A. von Hayek, M. N. Rothbard, G. Reisman).

Kvalitní ekonomická teorie nepředpokládá racionálně jednající jedince – už pro samotnou vágnost termínu „racionálně“. Předpokládá pouze, že lidé jednají. Jednáním se rozumí jakékoliv použití prostředků k dosažení cílů. Takováto aktivita se nutně musí dít v bdělém stavu, nemusí být ovšem „aktivitou“ ve striktním smyslu. Jednáním je tedy jak mluva, tak mlčení, pokud nechceme nic říci. Je jím pohyb i tělesný klid, pokud nechceme měnit polohu svého těla. Není jím pád z postele ve spánku. Není jím náhodné zakopnutí při chůzi.

Před několika dny jsem si v jednom časopisu zabývajícím se popularizací vědy přečetl takový malinkatý sloupek, spíše jen poznámku, s názvem „Neandrtálci zanedbali obchod“. Seznamoval čtenáře s posledními objevy na poli antropologie, mezi něž patří i závěr, že Neandrtálci – na rozdíl od moderního člověka – vyhynuli zřejmě proto, že zanedbali obchod. „Nebyli schopni zorganizovat výměnu se vzdálenějšími oblastmi.“ Stručně řečeno, neměli podnikatele a obchodníky.

Jsem samozřejmě ten poslední, koho by toto zjištění nějak překvapilo, a těší mne, že se na poli antropologie odvádí kvalitní práce, dávno už snad prostá od socialistických blábolů. Dnes již každý s průměrným vzděláním ví, že nic socialistického nefunguje. Sice téměř nikdy pořádně neví, proč to nefunguje, ale též ví, že desítky milionů mrtvých hladem v socialistických režimech po celém světě nebyla náhoda.

Fakt, že neví proč, je však téměř stejně nebezpečný jako otevřená podpora masových vražd v podobě socialistického světonázoru na základě subjektivních hodnot. Mezi tyto hodnoty může patřit například přesvědčení „Je lepší, aby všichni byli stejně chudí než různě bohatí.“ Proč? Zřejmě proto, že lidé jsou ze své podstaty „špatní a závistiví“. A když má někdo více, mají pocit, že to musel ukrást nebo získat nečestně, protože jinak by to oni přeci museli mít též, ne? Oni, takoví dobří a slušní občané.

Dnešním článkem se pokusím objasnit můj názor na péči o životní prostředí, hysterii kolem globálního oteplování a environmentalistické politické hnutí. Bude kvalitnější syntézou předchozích článků na toto téma a přidá několik nových postřehů, zřejmě tedy nebude nejkratší. Vezmu to totiž dosti zeširoka.

Všechny zarputilé environmentalisty předem upozorňuji, že jsem vyrostl na venkově, miluji čistý vzduch, lesy, vodu, hvězdné nebe a klid na přemýšlení. V Praze pracuji a i když je to relativně čisté velkoměsto, nežil bych tam ani za zlaté prase, jezdím každý den zpět do lesa. Tyto mé hodnoty mne však neopravňují k přehlížení jistých souvislostí ve společenské interakci a bezhlavému diktátu těchto hodnot ostatním, jehož nevyhnutelné důsledky jsou mnohými v rámci jejich propocených trenek v očekávání nadcházející apokalypsy nekriticky přehlíženy.

Termín „enivronmentalismus“ a „environmentalista“ si vyhrazuji pro organizované politické hnutí a jeho zastánce, jejichž konečným cílem je řízení životního prostředí na globální úrovni stanovováním limitů na vše, co uznají za vhodné, a jejich následné prosazování politickým násilím. Nemíním tím nikoho jen proto, že má dobrý pocit z třídění odpadu, že preferuje čistší technologie a energetické zdroje, že si kupuje bio produkty a nejezdí autem.

[George Reisman]

Kapitál ve formě úvěru je by běžně a také správně měl být získán z předtím naakumulovaných úspor. V ostrém kontrastu stojí úvěrová expanze, která je vytvořením nových, dodatečných peněz „ze vzduchu“, tyto peníze jsou napůjčovány podnikům a jedincům, jako kdyby se jednalo o dodatečnou nabídku uspořených kapitálových fondů. Její existence snižuje úrokové míry a umožňuje existenci úvěrů a dluhů, které by jinak nemohly existovat. Kdekoliv a kdykoliv se obchodní banky podílejí na úvěrové expanzi, dělají tak s posvěcením a všeobecně i aktivní podporou ze strany státu.

Ekonomové, zejména Ludwig von Mises, ukázali, jak taková úvěrová expanze vede k ekonomickým cyklům a že její existence je dovolena záměrnou vládní politikou. Mnoho lidí však stále věří, že ekonomické cykly jsou přirozenou součástí kapitalismu a že role vlády není ve vytváření tohoto fenoménu, nýbrž v boji s ním. Navíc, jak Mises poznamenal, „Nic nepoškodilo liberalismus (kapitalismus) více než téměř pravidelný návrat horečných boomů a dramatické hroucení trhů následované vleklou recesí. Lidé začali být přesvědčeni, že tyto jevy jsou součástí svobodné tržní ekonomiky.“

Pravdou je, že úvěrová expanze je odpovědná nejen za ekonomický cyklus, ale též za další vysoce negativní fenomén, z nějž lidé chybně obviňují kapitalismus. Konkrétně za dramatické zvyšování ekonomické nerovnosti, kdy bohatá část společnosti zvyšuje své bohatství mnohem větším tempem než všichni ostatní, a to bez rozumného důvodu.

[Per Bylund]

Staří Švédové říkají, že být Švédem znamená živit se sám, starat se sám o sebe a nikdy nebýt přítěží někomu jinému. Nezávislost a tvrdá práce byla běžnou představou o slušném životě, běžným vnímáním morality. Bylo to ještě před necelými sto lety.

Má babička říkala, že se světem se stalo něco špatného. Byla hrdá, že nikdy nežádala o pomoc, že se vždy byla schopná spolehnout se na sebe a svého manžela, hrdá, že uživili vlastní rodinu. Jsem šťasten, že když v 85 letech odešla, bylo to s nedotčenou důstojností. Nikdy nebyla přítěží.

Babička, narozena v roce 1920, byla z poslední generace, která měla tuto osobní hrdost, pevnou a hluboce zakořeněnou moralitu být suverénní v životě ať se děje cokoliv – být pánem svého osudu. Lidé z této generace zažili jednu nebo obě světové války (ačkoliv Švédsko se neúčastnilo) a byli vychováni chudými švédskými farmáři a pracovníky v průmyslu. Byli svědky a silou stojící za Švédským „zázrakem“.

Jakožto Švéd slyším mnoho mýtů o tom, jak skvělá země Švédsko údajně je – „prosperující socialismus“, za nímž si stojí, vzor pro zbytek světa. Mnoho mých přátel z různých konců světa se například vyjadřuje ke švédským recyklačním politikám a cestě švédské vlády k vynucenému environmentalismu.

Většina mi to prezentuje tak, že Švédsko uspělo v tom, o čem většina ostatních vlád pouze sní: vytvoření efektivního a ziskového národního systému na záchranu prostředí díky rozsáhlé recyklaci. A všichni do toho jdou! Všichni recyklují.

To poslední je pravda: každý opravdu recykluje. Ale je to výsledkem vládní moci, nikoli volby občanů. Monopolistická státní odpadní „služba“ již neakceptuje odpad: sbírá pouze zbytky jídla a ostatní snadno biologicky odbouratelné zbytky. Jakýkoliv jiný odpad, který se náhodou ocitne ve vaší popelnici, vyústí v hezkou malou pokutu (vlastně tak malá není) a v celém sousedství se mohou zvýšit frekvence sbírání odpadu (přesněji: ještě více než obvykle – zvyšují se už tak ročně nebo půlročně).

USA jsou s oblibou prezentovány jako vzor svobodné země či společnosti, alespoň po stránce ekonomické. Avšak i ekonomická svoboda v USA je víceméně historií. Běžný člověk tam má určitě stále větší možnosti zbohatnout díky vlastnímu nápadu a úsilí a splnit si svůj miliardářský sen, když bude ve správný čas na správném místě a hodně pro to sám udělá. Jenže svoboda, tak, jak ji zachycuje původní ústava Spojených států, je již dávno pryč.

Nejdříve si musíme ujasnit, co myslíme tou svobodou. Jediná svoboda, která může v mezilidské interakci existovat, je svoboda jednání s vlastním majetkem, případně na vlastním majetku, v rámci vlastního majetku. Svoboda bez majetku je naprosto prázdný termín (abstrahuji zde od duchovní svobody a svobody mysli, jakožto konceptu rozvíjeného filozofickými a náboženskými naukami, například buddhismem). Ve chvíli, kdy pomyslíme na svobodu bez odkazu na majetek, zasejeme sémě nesmiřitelných konfliktů. Uspořádávající roli majetkových práv ve společnosti jsem vysvětloval jinde.

Dokonce i ona svoboda slova, s oblibou některými nevzdělanci v právní teorii vytrubovaná jakožto absolutní a neomezená, se musí vázat k majetkovým právům. Uváděným případem je například situace, zda existuje svoboda řvát v přeplněném kině „Hoří“. Tato údajná svoboda slova by zjevně vedla ke konfliktu a porušení majetkových práv provozovatele kina a ostatních návštěvníků, kteří si zakoupili lístek v očekávání korektní konzumace služby poskytované provozovatelem kina, pokud by se jednalo o výmysl. Ani svoboda slova tedy není absolutní a neomezená a vždy nabývá smyslu a konkrétní podoby jen v rámci existující struktury vynutitelných majetkových práv.

Asi tak před rokem jsem se náhodou vyskytnul před zapnutou televizí (no dobře, tehdy jsem ji asi opravdu zapnul sám ;-)) a hned jsem zkameněl údivem. Právě tam běžel pořad ala „zajímavosti ze světa“ a mluvil nějaký světlovlasý anglický venkovan, jemuž se narodilo osm dětí, čtyři chlapci a čtyři děvčata. Pointou celé reportáže bylo, že se děti rodily „na střídačku“, tedy jednou chlapec, podruhé děvče atd. Bylo to prezentováno jako neuvěřitelná vzácnost s tím, že jejich otec tam doslova pronesl, že „se říká, že šance takovéto události je asi jednu ku dvaceti milionům“.

Příliš mne neudivilo, že kdejaký balík z anglického venkova nekriticky papouškuje vše, co slyší, notabene pokud to v něm probudí alespoň minimální pocit výjimečnosti. Ani si nedělám iluze o intelektových kvalitách průměrného reportéra. Přesto mne překvapilo, že minimálně celou Británií a posléze Českou republikou mohl proběhnout v televizi absolutní faktický nesmysl týkající se otázky, na kterou existuje jednoznačný vědecký konsenzus.

Nejnovější články

• 05.10.2008 Krize globálního statismu [komentáře: 75] 16.10.08 09:34
• 22.09.2008 Společenská naléhavost tvrdých peněz [komentáře: 9] 01.10.08 15:38
• 07.09.2008 Dvoucentové penny: okno k inflaci [komentáře: 60] 29.09.08 19:45
• 18.08.2008 Hyperinflace zaklepala na dveře [komentáře: 24] 23.09.08 15:24
• 17.08.2008 Blíž a blíž ke znehodnocení měny [komentáře: 4] 03.09.08 23:14
• 13.07.2008 Peníze jsou kořenem všeho dobra [komentáře: 15] 29.10.08 03:05
• 07.07.2008 Wikipedii máme díky "Rakušanům"! [komentáře: 5] 14.07.08 18:02
• 15.06.2008 Válka a inflace [komentáře: 6] 02.09.08 10:21
• 08.06.2008 Proč hodnota není cenou? [komentáře: 9] 06.01.09 08:36
• 31.05.2008 Krize demokracie [komentáře: 2] 01.06.08 12:59

Starší články

• 04.02.2008 Podvod rozbitého okna je opět zde [komentáře: 3] 05.02.08 02:37
• 27.01.2008 Société Générale - banka či kasino? [komentáře: 2] 02.02.08 14:45
• 20.01.2008 O čem je obecná teorie relativity? [komentáře: 6] 04.02.08 16:58
• 13.01.2008 Kdyby tak potrat byl skutečně vraždou... [komentáře: 55] 01.09.09 13:30
• 11.01.2008 Mohou odbory způsobit inflaci? [komentáře: 3] 17.01.08 14:42
• 08.01.2008 Trocha citátů pro intenzivní pobavení :-) [komentáře: 4] 16.01.08 04:50
• 07.01.2008 Astrologie a jiné pavědy
• 04.01.2008 Proč chudí nemají rádi bohaté? [komentáře: 4] 07.01.08 23:40
• 27.12.2007 Nechápu to... [komentáře: 15] 26.12.08 19:56
  Protekcionismus a můj ucpaný nos [komentáře: 5] 08.01.08 11:56